Cílová stanice - dětský autismus

Krásný den,

tak nastal ten den. Den, kdy jsme absolvovali úplně poslední bod cesty za správnou diagnózou našeho syna.

Dneska je to téměř přesně na den dva roky (říjen 2016), kdy jsem bouchla do stolu s tím, že TOHLE chování není normální, že TOHLE se nespraví, že TOHLE se už s věkem opravdu nesrovná. Tenkrát jsem poslala dva totožné emaily, jeden naší pediatričce a jeden dětské psychiatričce nejstaršího syna.

Dodnes mě to celé děsí, to, že nemáte žádné srovnání a že vám divné chování vašeho dítěte přijde normální, protože nevíte, co je divné, když se vaše první dítě divně chovalo neustále a má své poruchy a potíže. Vlastně i z tohoto plyne, že vlastně nic není normální, protože kdo to definuje, když to nemá ani svou hranici a nikdo nevíme, co je normální?

Matka na tripu: Carcassonne - III. část

Krásný den,

máme tu třetí díl o mém výletu. Máme teď zase trochu více napilno a vše pro vás a pro sebe do budoucna postupně sepisuji.

Tak pojďme se vrátit do jednoho bytečku v Toulouse rovnou k snídaňovému stolu. Už jsme řešili obědy ve Francii a večeře a dneska to bude trochu o snídani. Já jsem zvyklá doma sežrat tak trochu zbytky co upustí děti a ano, sežrat, ne obyčejně sníst, protože je to většinou v poklusu. Když jsem ráno v práci a přepadne mě hlad, kolikrát hrábnu do tašky nebo kapsy a najdu cosi olezlého, co prostě spolknu.

Ne, že bych na to byla nějak hrdá ale i proto mě tak strašně nadchlo tohle stolování. Plný stůl různých muslli, granoly, šunky, sýrů, zeleniny a ovoce. Čaje a káva a klid! Tady nemají televizi, ba ani rádio, a tak snídáte za ruchu klidné ulice a povídáme si. Po snídani se ohákneme a vyrazíme směr výlet.

Night Run - pořádná kočičí porce medailí

Krásný den,

taky běháte hlavně kvůli té atmošce? Já tedy rozhodně, miluju veškeré to dění kolem toho a setkávání se s přáteli.

Night Run je série, která byla jedním z vůbec prvních závodů poměrně dost lidí i v mém okolí, v lonském roce jsem nebyla a letos mě medaile tak nadchla, že musela být zkrátka doma.

Na závod uděláme registraci hned ve větším chumlu děvčat, kočičí mamky prostě tenhle klenot doma mít musí. Registrujeme i dětičky ale jak to tak už bývá, samo se to vše začne komplikovat a zamotávat.

Holky, které měly jít běhat, nejdou, a ty, které jít neměly, zase jdou. Některé děti nemocné a některé prostě nedorazí, protože jejich máma (tedy já) má ještě stovku jiných aktivit. Tou mou byla blogerská merenda s Albatros média, a protože v kavárně Vincaffé mají jedny z nejlepších dortíků a pomazánek na pečivu, nešlo odolat.

Matka na tripu: Toulouse - II. část

Krásný den,

v předchozím článku jsme končili v letadle poté, co paní zatáhla roletu na okénku. Překvapivě zjišťuji, že všechny nerovnosti "nebe", mě děsí víc než samotný vzlet. Pořád se to nějak chvěje, kejve a já mám hlavu plnou leteckých katastrof, které jsem vždy fascinovaně sledovala i v reprízách.

Když pak projde okolo letuška a upozorní na vytažení roletky na okénku, naskytne se mi pohled na město, jsem unešená.

Když se vylodím a prokoušu Toulouským letištěm, čeká na mě Andrej a odjíždíme z letiště k nim domů.

Mám zvláštní pocit, z nějakého záhadného důvodu očekávám v zahraničí "wau" efekt okamžitě jak se ocitnu na cizí půdě, ale on se nikdy nedostaví, všude mi to přijde tak trochu jako doma :D