Krásný den,
dneska jsme vstávali velice brzo - tedy ne s ohledem na mne, ale s ohledem na mé hostitele. Uděláme si snídani a přichystáme svačiny do batohů. Tady mám jedno velké plus, nemám batoh a tedy si nic krom fotoaparátu jako dělo nenesu (jo pak ještě kapesníky a telefon).
Jedeme do Pyrenejí a budeme se šinout nahoru ke Třem seňorům (2175 metrů nadmořské výšky). Večer jsem nad tím mávla rukou a nadšeně pokývala. Ráno to tak nadějně nevidím.
Manželovi jsem kladla na srdce, aby zjistil, jestli se pohrneme do nějakých kopců a co mám mít případně za oblečení a za boty, odpovědí nám bylo, že mi stačí žabky do města a tenisky.
Nu což, ráno tedy vyrážím v tričku, džínách, teniskách a v mikče. Když se rozhlédnu po místnosti, kde se válí obří turistické boty, hůlky a batohy, začnu se drbat za uchem, protože tady mi něco nesedí.
pondělí 5. listopadu 2018
čtvrtek 25. října 2018
Cílová stanice - dětský autismus
Krásný den,
tak nastal ten den. Den, kdy jsme absolvovali úplně poslední bod cesty za správnou diagnózou našeho syna.
Dneska je to téměř přesně na den dva roky (říjen 2016), kdy jsem bouchla do stolu s tím, že TOHLE chování není normální, že TOHLE se nespraví, že TOHLE se už s věkem opravdu nesrovná. Tenkrát jsem poslala dva totožné emaily, jeden naší pediatričce a jeden dětské psychiatričce nejstaršího syna.
Dodnes mě to celé děsí, to, že nemáte žádné srovnání a že vám divné chování vašeho dítěte přijde normální, protože nevíte, co je divné, když se vaše první dítě divně chovalo neustále a má své poruchy a potíže. Vlastně i z tohoto plyne, že vlastně nic není normální, protože kdo to definuje, když to nemá ani svou hranici a nikdo nevíme, co je normální?
tak nastal ten den. Den, kdy jsme absolvovali úplně poslední bod cesty za správnou diagnózou našeho syna.
Dneska je to téměř přesně na den dva roky (říjen 2016), kdy jsem bouchla do stolu s tím, že TOHLE chování není normální, že TOHLE se nespraví, že TOHLE se už s věkem opravdu nesrovná. Tenkrát jsem poslala dva totožné emaily, jeden naší pediatričce a jeden dětské psychiatričce nejstaršího syna.
Dodnes mě to celé děsí, to, že nemáte žádné srovnání a že vám divné chování vašeho dítěte přijde normální, protože nevíte, co je divné, když se vaše první dítě divně chovalo neustále a má své poruchy a potíže. Vlastně i z tohoto plyne, že vlastně nic není normální, protože kdo to definuje, když to nemá ani svou hranici a nikdo nevíme, co je normální?
pátek 19. října 2018
Matka na tripu: Carcassonne - III. část
Krásný den,
máme tu třetí díl o mém výletu. Máme teď zase trochu více napilno a vše pro vás a pro sebe do budoucna postupně sepisuji.
Tak pojďme se vrátit do jednoho bytečku v Toulouse rovnou k snídaňovému stolu. Už jsme řešili obědy ve Francii a večeře a dneska to bude trochu o snídani. Já jsem zvyklá doma sežrat tak trochu zbytky co upustí děti a ano, sežrat, ne obyčejně sníst, protože je to většinou v poklusu. Když jsem ráno v práci a přepadne mě hlad, kolikrát hrábnu do tašky nebo kapsy a najdu cosi olezlého, co prostě spolknu.
Ne, že bych na to byla nějak hrdá ale i proto mě tak strašně nadchlo tohle stolování. Plný stůl různých muslli, granoly, šunky, sýrů, zeleniny a ovoce. Čaje a káva a klid! Tady nemají televizi, ba ani rádio, a tak snídáte za ruchu klidné ulice a povídáme si. Po snídani se ohákneme a vyrazíme směr výlet.
máme tu třetí díl o mém výletu. Máme teď zase trochu více napilno a vše pro vás a pro sebe do budoucna postupně sepisuji.
Tak pojďme se vrátit do jednoho bytečku v Toulouse rovnou k snídaňovému stolu. Už jsme řešili obědy ve Francii a večeře a dneska to bude trochu o snídani. Já jsem zvyklá doma sežrat tak trochu zbytky co upustí děti a ano, sežrat, ne obyčejně sníst, protože je to většinou v poklusu. Když jsem ráno v práci a přepadne mě hlad, kolikrát hrábnu do tašky nebo kapsy a najdu cosi olezlého, co prostě spolknu.
Ne, že bych na to byla nějak hrdá ale i proto mě tak strašně nadchlo tohle stolování. Plný stůl různých muslli, granoly, šunky, sýrů, zeleniny a ovoce. Čaje a káva a klid! Tady nemají televizi, ba ani rádio, a tak snídáte za ruchu klidné ulice a povídáme si. Po snídani se ohákneme a vyrazíme směr výlet.
středa 3. října 2018
Night Run - pořádná kočičí porce medailí
Krásný den,
taky běháte hlavně kvůli té atmošce? Já tedy rozhodně, miluju veškeré to dění kolem toho a setkávání se s přáteli.
Night Run je série, která byla jedním z vůbec prvních závodů poměrně dost lidí i v mém okolí, v lonském roce jsem nebyla a letos mě medaile tak nadchla, že musela být zkrátka doma.
Na závod uděláme registraci hned ve větším chumlu děvčat, kočičí mamky prostě tenhle klenot doma mít musí. Registrujeme i dětičky ale jak to tak už bývá, samo se to vše začne komplikovat a zamotávat.
Holky, které měly jít běhat, nejdou, a ty, které jít neměly, zase jdou. Některé děti nemocné a některé prostě nedorazí, protože jejich máma (tedy já) má ještě stovku jiných aktivit. Tou mou byla blogerská merenda s Albatros média, a protože v kavárně Vincaffé mají jedny z nejlepších dortíků a pomazánek na pečivu, nešlo odolat.
taky běháte hlavně kvůli té atmošce? Já tedy rozhodně, miluju veškeré to dění kolem toho a setkávání se s přáteli.
Night Run je série, která byla jedním z vůbec prvních závodů poměrně dost lidí i v mém okolí, v lonském roce jsem nebyla a letos mě medaile tak nadchla, že musela být zkrátka doma.
Na závod uděláme registraci hned ve větším chumlu děvčat, kočičí mamky prostě tenhle klenot doma mít musí. Registrujeme i dětičky ale jak to tak už bývá, samo se to vše začne komplikovat a zamotávat.
Holky, které měly jít běhat, nejdou, a ty, které jít neměly, zase jdou. Některé děti nemocné a některé prostě nedorazí, protože jejich máma (tedy já) má ještě stovku jiných aktivit. Tou mou byla blogerská merenda s Albatros média, a protože v kavárně Vincaffé mají jedny z nejlepších dortíků a pomazánek na pečivu, nešlo odolat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)