úterý 24. června 2014

O mé maličkosti a jak jsem se dostala ke cvičení...

EDIT: BLOG JIŽ SLOUŽÍ NEJEN VYPOVÍDÁNÍ SE ALE TAKOVÉ UCHOVÁNÍ INFORMACÍ Z MÉHO ŽIVOTA A RADÁM, JEŽ RÁDA PŘEDÁM DÁLE
 
Přeji krásný den Všem, kdo zabloudili až sem ke mě, blog spíš slouží pro mou potřebu vypovídání se, pro pochopení, proč to někdy dělám, a pro můj osobní boj s tělem a spokojenou dušičkou.. :)

Je mi 29 let (edit: 31let) a jsem mamina 2 dětí (toho času 7 let a 8 měsíců, oba kluci), žiju v Praze ve spokojeném manželství.. :D Děti bych si přála raději nafukovací, abych mohla semo támo vyndat špunt a srolovat je do skříně, nebo je aspon vyhodit ven oknem.. :D



Ve stručnosti na úvod stačí a já se vrhnu na svou zpověd, jak jsem se vlastně k pohybu dostala.

Celý život jsem byla štíhlá - neli hubená. Do svých 21 let jsem snad nikdy nepřesáhla váhu 56kg na svých 170cm, nikdy jsem se nepohnula navíc, neudělala dřep ale tak nějak jsem byla neustále v pohybu, chůze, ponocování a další. Jedla jsem 2x denně normální jídlo, nesnídala jsem, bylo mi po snídani vždy blbě a neuměla jsem se ani pořádně napít.

V 21 letech jsem otěhotněla a s mimčem zůstala první rok doma u rodičů sama. Ani ne po roce jsem byla zpět na své váze, viz foto s kamarádem.. :)

Opět jsem nečinila žádný pohyb navíc, jen chůze a chůze a spoustu chůze. Odstěhovala jsem se také do svého a vypětí mamky samoživitelky asi kila schazovalo samo. Po 3 letech jsem se ocitla v bodě hledání práce, což se podařilo, ale přišla první velká finanční krize a po 5 měsících jsem byla odejita. A pak vypukla bída.

Rodiče pracující a toho času doma na 60 procent, já nemohoucí sehnat práci s malým dítětem a v době krize, kdy v místě bydliště všude jen propouštěli, dostala jsem se na žití ze životního minima, kdy jsem nejedla, aby mělo co papkat dítě. Neustále kolínka a kečup a chleba. Delší dobu jsem komunikovala s jedním klukem přes internetovou hru (o mé inet lásce někdy napíšu). Nakonec jsme se potkali po pár letech osobně, v době kdy jsme spolu byli, jsem se snažila, aby vše vypadalo normálně, aby se nelekl a neodešel, celý týden jsem každou korunu spořila abych na víkend kdy dorazí, mohla dělat normální jídlo a tvářit se, že se nic neděje. Po nějaké době mě prokouknul a pak pomáhal. Situace ale nešla takhle dál, pořád neuspěšné pohovory a pořád bída. Po půl roce jsem se nastěhovala i se synem k němu do Prahy, kde žil i další spolubydlící student.

Holka z vesnice a velká Praha, rok 2011 březen - všichni kamarádi a rodina daleko. Hozena do Mekáče za prací, zmatená, unavená, bez školky, s přítelem jsme se skoro neviděli, jen jsme se střídali v péči. Po 3 měsících vyčerpání, jsem si našla novou práci. 15hodinové směny bez pauzy na oběd ale spoustu sezení. A vypuklo mé přejídání a dojídání všeho, co jsem nestihla posledních pár let, na všechno jsem měla chut, jedla co mi kdo dal na talíř a užívala si, že mám najednou možnost normálně se najíst. Začátek roku 2012 mám 60 kg a všichni říkají, že vypadám konečně zdravěji a spokojeně.

V létě roku 2012 jsme odjeli na dovolenou oslavit s rodinou zásnuby v Chorvatsku a tam si prvně připadám jako kule, nechci se fotit a mažu později veškeré fotky kde mě kdo cvakl. V září svatba, jsem ženská krev a mlíko...

Startuje rok 2013,  a po nečekaných událostech 4 dny po výpovědi kvůli personálním změnám, otěhotním. V únoru při první prohlídce roku 2013 vážím 74kg. Neuvěřitelných 15kg za rok, jak se to mohlo stát?

Těhotenství přineslo i cukrovku a já se učím při dietě jíst pravidelně, zdravě, nesladce, má největší slabina. V říjnu porodím většího chlapce a v den porodu mám úžasných 91kg. Odejdu domů a vážím 84kg, v šestinedělí nabírám jak hroch a jsem skoro kde jsem byla v den porodu. Po ukončení šestinedělí s 87 kg se rozhodnu, musím to změnit.

I jako plně kojící se vrhnu na 30 day shred od Jillian Michaels, přeci jen, než jsem otěhotněla chtěla jsem s ní cvičit a přidala jsem se do skupinky na facebooku, kde jsem shromaždovala informace...

První dny byly náročné, sakra náročné ale o nich se rozepíšu v jiném článku. Tohle byla moje cesta k pohybu. Jsem ráda, že jsem se rozhodla a nakopla vše správným směrem... :)

Anet

3 komentáře:

  1. Mela jsi to strasne tezke, nedovedu si predstavit, jak bych to zvladla ja...ale ty jsi to zvladla a jsi skvělá a já ti přeju v životě a ve fitness už jenom štěstí! :)*

    OdpovědětVymazat
  2. Držím palce a ať dosáhneš všeho co si přeješ :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc Vám děkuju.. Však ono mě to hlavně posílilo... :D

    OdpovědětVymazat