Těhotná prvních 5 měsíců - není to vždy lehké

Krásný den,

na začátku bylo rozhodnutí, a to nikterak malé, pořídit si třetí dítko to není jen nad myšlenkou a činem, pokud člověk má nějakou zodpovědnost přemýšlí i dál. A to občas opravdu hodně daleko.

U nás se nejen zvažovalo, ale jistou měrou přispěli i jisté komplikace se starším synem, věříme, že to, že nebude muset trčet někde sám, že nebude muset mít zodpovědnost za mladšího bráchu mu pomůže. A tak nejen, že jsme se rozhodovali s manželem, ale otázka padla i na staršího syna. Měl velkou radost.

Netrvalo dlouho a miminko bylo upečené, přeci jen při plánování druhého potomka to byl po pár měsících hon, jestli se zadaří, a veškeré babské rady byly na téměř denním pořádku. I stalo se tedy, že po dvou měsících jsem zalezlá na tolaetě tiše jásala, a šla mávat papírkem manželovi pod nos.

Od Matýska - tak prý budeme vypadat

Bylo to pár dní před mým prvním závodem na 10km v běhu, bylo to v dobu, kdy jsem vyhrála první místo v jisté soutěži se sběrem kilometrů. Tak trochu nespravedlivě jsme celý měsíc běhali tedy ve dvou, a tak jsem si řekla, že ta desítka bude takový náš společný začátek. Byla jsem vyděšená a do závodu nedala zdaleka vše, snažila jsem se nezadýchávat, a být co nejvíce v klidu a pohodě (čas 1:07)

Pak jsem se objednala k lékaři, a od té doby vám přenesu své těhotenství, to jak zvládám a nezvládám nátlak sama sebe, milovníka sportu, jak držím se všemi chutěmi jídlo a jak se vlastně třetí dítko s živoly v domě peče. (z části to dělám také kvůli sobě, jako takový deník)

1 měsíc – První měsíc jsem proběhala, projezdila na elipticalu a nic netušíc jsem křepčila i u nového cvičení s Jillian (ale možná, že už z toho důvodu se mi nedařilo ho udýchat a po 10 dnech jsem skončila nic netušíc, ale za to poslouchajíc své tělo) po testu, který jsem si udělala, protože jsem prostě věděla, že se podařilo (3 dny před termínem MS) jsem se objednala k lékaři.

2 měsíc – Lékař provede ultrazvuk a oznámí, že neslyší a nevidí srdíčko a že mám přijít za 14dní, nakonec za mnou vyskočí, že raději za týden. Den před termínem návštěvy lékaře mi přijde smska, že je lékař nemocen a náhradní termín je tedy za týden. Hrozné čekání. Je mi neustále hrozně špatně a začínám lehce špinit. Druhý den kontrola nakonec proběhne v pořádku, srdíčko bije jako zvon, tvoreček byl prostě jen maličký a neseděly týdny podle MS. Raději se mám šetřit a tak se vyhnu krom chůze veškerému cvičení a běsnění.

3 měsíc - 4 měsíc – V této době mě trápí neustále se zvyšující nevolnosti, zvracení, nechutenství a veškeré ty veselé neduhy, třeba když se v noci rozbrečíte, že jste si zapoměla udělat pití, ale něco tak banálního, jako jít si ho udělat vás nenapadne. Také absolvuji první krevní testy (znáte to, pohlavní choroby, krevní skupina a biochemický screening  s následujícím ultrazvukem). Tady bych se ráda pozastavila velmi osobně u pohlavních chorob, co u vás vyvolává tohle slovní spojení? Paniku? Hrůzu? Děs? Zmatek? Já jsem se nad tím nikdy nepozastavila, ale pak přišel ten osudný telefonát. Odváděla jsem ráno syna do školy a jako každý den u sebe neměla mobil (kdo mě zná, ten moc dobře ví, že ho u sebe nemám téměř nikdy, nějak jsem se s tím strojkem nesžila), přilítnu domů a mám spoustu zmeškaných hovorů. Googlím tedy odkud číslo je. A koukám, že je to soukromé číslo z gynekologie, volám tedy zpět. Sestřička telefon vezme, já se představím a po pár vteřinách sedím se zatajeným dechem. Asi málokdo slyší ve sluchátku větu, paní Aneto vše dopadlo dobře, ale musíte k nám hned zajít, máte totiž syfilis. Zavěsím, jsem v šoku. 

Volám tedy muži a oznámím, co se stalo, i přes sluchátko vidím jak se tváří, oči má asi až u nás na chodbě :D Hormony udělají své a já řvu jak tur, jestli by tedy nemohl domů, a odvezl mě do ordinace. Než dorazí, stihnu si samozřejmě vyhledat, co všechno to obnáší pro miminko, nafouklá játra, úmrtí po porodu, letité přezkoumávaní a kontroly matky, destopáž sexuálních partnerů, snad už od toho prvního. Manžel přilétne, jak kdyby mu narostla křídla. Mlčíme a on pak nadává, že větší kravinu než tohle v životě neslyšel, že nic nemám, že nikdo z nás nic nemá. Už když lezu do ordinace, koukají se na mě. Nejdřív sestra, a je vám váš manžel věrnej? Ano, s naprostou jistotou odpovídám. Odpovědí je mi pohled plný lítosti – chuděra malá, ona mu ještě věří.
 

S doktorem to není o nic lepší. Nemohla jsem to chytit nějak jinak než aktem? Dostane se mi pohledu jako když jsem spadla z javora. Okamžitě jsem odeslána do nemocnice na léčbu, dostanu tunu doporučení a žádanek, a mám okamžitě mazat do nemocnice na delší, nejspíše velmi veselý pobyt. Sestře pak opět říkám, že to není možný a ta na mě vyrukuje s historkou, že to můžu mít od svého prvního partnera, tomu se mi nechce věřit, že bych po 12 letech přehlédla nějaké příznaky? Vředy a tak dále? Že by na to nikdo nepřišel před dvěmi lety u těhotenství? Ani u toho prvního? Jsem odeslána taky mimo jiné na dermatologii. Jedna je kousek, nicméně je tam zavřeno a mají až od 12. A tak manžel žhaví mobil a zuřivě hledáme veškeré dermatologie – to vám čert nechtěl, v tom hrozném breku, v tom hledání v paměti všech dětských ranek, které jsem jim olízla, nebo setřela kapičky krve nasliněným prstem, všem těm příšerně nehygineickým věcem co dělám, jen tak bez přemýšlení.

A pak ty návštěvy: Dobrý den, posílá mě gynekolog, jsem těhotná a mám syfilis… Eéééghhee cože? My tu děláme jen estetickou dermatologii.. 

A tak to pokračuje, než se progooglujeme k tomu, že vlastně hledáme venerologii. A tak se tedy ve 12 vracíme do té první ordinace. Paní doktorka mi říká, zda už to poslali do hlavní laboratoře, kde mám výsledky, a zda jde jen o reaktivní protilátky, anebo o pozitivní nález. A tak letím na gynekologii, vyzvedávám papíry, které mi moc nechtěli vydat, a letím zase za doktorkou. A pak letím ještě dvě taková kolečka, až se nakonec dohodnu s paní doktorkou, že si dojdu na hlavní centrálu, kde mi řeknou snad více. Co vám budu povídat, jsem 5 hodin na nohou, dvakrát jsem zvracela, vše mě bolí, jsem unavená na smrt. Muž zůstává se synem doma už od dřívější doby, aby vyčkal na staršího, až dojde ze školy. Letím tedy zase přes kus města (rozuměj Prahy), jsou to ty chvíle kdy je vaše důvěra opravdu zkoušená, všichni se dívají, vy máte odjet za dva dny ke tchýni s rodinou a co jim asi tak řeknete? Manželka je v nemocnici, má syfilis – podezírání z jedné rodiny toho a z druhé onoho. Tak vymýšlíte výmluvu, tohle nikomu nikdy neřekneme. 

Dorazím na hlavní venerologickou stanici, a to bych nebyla já, aby neměli zavřeno kvůli rekonstrukci a zavřeli ve 3 – 10minut předtím než jsem přilétla. Tak tedy ráno.

Doma s mužem jen koukáme, muž mě objímá, na internetu vyhledám, jak se lidi rozchází, ale také vyhledám dost zajímavou věc a to, že u těhotných vychází tyto testy velmi často falešně pozitivní. Obrovská jiskra naděje, kterou potvrdí i kamarádka. Celou noc ale stejně probrečím ve strachu, co a kde bude.

Ráno jako žiznivá čára jsem minutu po otvíračce v ordinaci. A tam mě div neseřvou co tam jako dělám, když nemám výsledky z hlavní laborky. A mimo jiné se rozhodnou také vynadat lékaři, kam mě poslal. Pak jdu za dalším doktorem a tam mi řeknou, že mě jistě pan gynekolog uklidnil, že se tohle stává celkem často – trhám hlavou ve směru, že nikoliv. Sedím 4 metry od doktora, na opuštěné židli, sestra telefonuje a pak  povídá: ano vyřídím paní, že testy jsou falešně pozitivní a že všechny další testy, jež jste provedly, jsou negativní… Tu ránu slyšela celá Praha.

Týden po příhodě proběhne i screening na ultrazvuku, a po 3 hodinách (ten pidi živůtek se prostě nonstop chrul) odcházím s tím, že je naprosto v pořádku.

Mimo jiné v polovině 4 měsíce oznamujeme rodinám, že čekáme potomka. Reakce jsou minimálně pro nás rozporuplné..

5 měsíc – Vánoce a to všechno okolo. Jsem unavená, když čekáte první dítko, když máte splněné to své, tak se svalíte a prostě ležíte. Když máte už doma jednu ratolest, někdo jí sem tam ohlídá, nebo je ve školce, nebo škole. Když čekáte třetí, jsou děti všude kam se podíváte, dokonce se vám v bytě objevují i naprosto cizé děti, které tam nemají co dělat, ale prostě vám okupují sedačku, záchod – to je vždycky opravdu lahoda – nevím proč všechny děti kadí u nás doma, ale už je tomu tak, ještě ty mistři, nejen jako ten náš, ucpávají záchod :D :D :D 

Také jsem zapoměla zmínit své první pohyby (15tt) – tedy vibrování telefonu :D Takhle mi najednou vrní podbřišek, sahám do kapsy u tepláků, ale telefon nikde, tak to ignoruju. Ale postupem času se to objevuje čím dál častěji, když smrkám, když vstanu, když se nahlas směju a já vím, že je to ona – nevím ještě tedy co to je za pohlaví ale jak jsem věděla u obou kluků, že to jsou kluci, tak tohle bude dívčina :D Tedy přeju si to, ale už asi ne tak usilovně jako to bylo u kluků.

Co se týče Vánoc, na Štědrý den jsem ochořela, teploty a veškerý ten hnus okolo. Ale pár dní po, se ustálila konečně věčně mě pronásledující nevolnost, a tak to do mě začalo padat :D :D A to si ještě představte, že mi na Štědrý večer vylezlo maso z lednice :D Den předtím koupené a smrdělo – manžel mi ted tvrdí, že jsem to cítila tak akorát já, ale prostě to tak bylo. Jenže my doma jak odjíždíme vždy na týden pryč, neměli ani stopu jídla, tak jsme byli o salátu a chlebíčcích :D

Ke konci roku jsem šla na ultrazvuk s tím, že se dovíme o pohlaví, nedozvěděli jsme se nic a tak zase na konci ledna bude šance. 

No a tím zatím končím, sem tam cvičím něco pro maminky - odkaz zde: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/01/tehotenska-vyzva-fyzicka-i-pro-maminku.html Hodně chodím, a taky vám po nevolnostech ukážu jak jím – doted to nebyla hitparáda.

No a pro ty co by to třeba zajímalo, na začátku září jsem se měřila a vážila pro PROMĚNU ZA 60 DNÍ, mě se tedy velmi vydařila, když jsem tou dobou otěhotněla, ale pro představu jsem začínala se 67kilogramy - dnes 20týden (polovina ledna) vážím 71kilogramů. S velkou radostí oznamuji, že mám v polovině těhotenství stále o 3kg méně, než když jsem začínala čekat svého druhého syna.

Tak a začátkem ledna se prďola ozval i kopáním a už to není jen vibrace. Já ho prostě zbožňuju :)

Vaše Anet

No a dále se budu vyjadřovat ke svému měsíčnímu běsu po jednotlivých měsících, přeci jen to začíná být pořádné vzrůšo :)