Těhotenství - můj druhý porod

Krásný den,

tak tu máme znovu procházku po porodním sále, udělejte si pohodlí a do ruky vložte šálek s horkým nápojem.

Protože jsem za sebou měla různé peripetie a hlavně nový vztah, po té, co jsme zůstali se synem sami, mezi miminky byl téměř 7 let rozdíl. Na otěhotnění jsem se velmi těšila, po takové době jsem si přála sourozence pro Matýska z celého srdce a tak byl pro mne pozitivní těhotenský test velká sláva.

Po cca 9 týdnech těhotenství, jsme sešikovali celou rodinu u nás doma. Na svátek prvního syna. Při oslavě jsme rozdali rodině obálky s tím, že budeme hrát vědomostní hru. Kdo první uhádne, co je na obrázku, vyhraje.

Obálky do ruky...

3
2
1

TEĎ..

A slzičky se hrnou :)

Těhotenství neprobíhalo nikterak bezproblémově, od samého začátku mě šoupli na rizikové (díky tomu předešlému) a zvracení bylo téma celodenní. Postupně se přidal vysoký krevní tlak a neuvěřitelně obrovské otoky (to asi, že byla horka kolem 40stupnů a já měla uprostřed obýváku napuštěný malý bazének, bydlení v mezonetu taky nepřispělo - přes noc 37, byla to pohoda).

Den před porodem

Mimo jiné taky těhotenská cukrovka a neustálé si kontrolování cukru. Kontrakce a poslíčci od nějakého 25týdne a celkově jsem toho měla plné kecky (bydlete si s pupkem v těch vedrech v 5 patře bez výtahu).

Trpělivě jsme v klidu "ve věži" očekávali, kdy ten druhý kluk přijde. Jeden krásný teplý den na začátku října si takhle chystám večeři. Půl šesté a čekám, až manžel přijde domů.

Najednou stará známá rána jako z děla a průtrž mračen mezi nohama.

"NO MAMI? TO SI DĚLÁŠ SRANDU? TY SES NORMÁLNĚ POČŮRALA, NO FUJ!"

Čerstvý prvnáček v tom má jasno. Hledám telefon a volám naprosto nepříčetně s okamžitě nastupujícími kontrakcemi muži, kde do háje je..

Co je? Jdu s Andrejem na pivo. Tak pojd hned domů, čekám na taxíka, RODÍME!!

Za pár minut jsou oba dva šuhajové udýchaní ve dveřích, jsem hrozně vyděšená, porodu se bojím naprosto strašně. Kamarád se u nás uhnízdí a rovnou hlídá prvního syna.

Popadnu tašku, opět připravenou dopředu - 38týden a my rodíme. Sedáme si do taxíku s tím, že potřebujeme co nejrychleji do porodnice, začínám se svíjet v pravidelném rytmu. Taxikář mi povídá, že jsem nějaká veselá, s křivou hubou mu odvětím, že rodím a veselá si moc nepřijdu. Poskládám pod sebe několik ručníků.

6 dní po porodu

Pán taxikář je ale dost kůlovej týpek. Jede naprosto nepříčetně POMALU a ještě s hláškou, že jede zkratkou. Cesta, co by trvala chvilku, se prodlužuje víc a víc a on ze sebe valí jednu hlášku za druhou o tom, zda bych mu nemohla vysvětlit, odkud se berou děti. Je mi zle.

KÉŽ BY TEN ČLOVĚK VĚDĚL, JAKÉ TO JE RODIT A POSLOUCHAT TAKOVÝ KYDY... :D

Odpovídám, že jestli si nepospíší, bude jak ten taxikář z minulého týdne, co mu rodička porodila v autě. Trošku se probere a za chvilku už parkujeme.

Vřítím se do vrátnice, že rodím a jsem registrovaná. Noo joo ale vy rodíte dřív, než jste měla a máme plno. COŽE? Jak plno? Opět se pode mnou tvoří kaluž. Ve chvíli, kdy čekáme, jestli se mě někdo ujme kopu do manžela aby sehnal hadr, nemůžu po sobě nechat bordel.. :D

Pak nám řeknou kudy a kam jít. Sestra udělá kontrolu, zda plodová voda je opravdu plodová voda a lékařka mi přijde oznámit, že porodní sály jsou plné a že mě převezou do jiné porodnice. DĚLÁ SE MI MDLO JEŠTĚ VÍC.

Jak časté jsou kontrakce? Cca po 4minutách odvětím. Paní doktorka si mě zkoumavě změří, položí pár dalších otázek a jde mě vyšetřit. Naštěstí zahlásá, že nikam dojet už možná taky nestihnu. Vyfasuju andělíčka a už se plahočím po chodbách směr porodní sál, který hbitě někdo čerstvě uklidil, ještě po něm pobíhá uklízečka.

JSEM PŘÍŠERNĚ VYDĚŠENÁ, NATOČÍ MI MONITOR A DOSTANU PÁR INSTRUKCÍ. Po chvilce dorazí v zeleném manžel, chvíli sedí a dívá se na mě, jak ležím (nemám dělat nic jinýho, miminko se natáčí, všude rámus z našich srdcí). Pak povídá, tohle vědět, tak si sebou vezmu knížku nebo křížovky.. BLBEC!! :D

Od prasknutí vody uplynuly 3 hodiny, už sebou hážu neskutečně dlouho co minutu. Strašně moc chci, aby to bylo za mnou, bolesti do kříže, jsou značně horší než ty u prvního prcka do břicha. Brečím, že jsem nemožná.

A pak přijde pocit na tlačení a přihrne se asistentka a lékařka, protože miminku se nedaří nijak echt a kontrakce klesají, dostanu oxytocin, na anestiziologa, jež někde pobíhá, není čas. Ta bolest je neskutečná. Pořád bulim, že to se mnou mají těžký. Tlačíme snad hodinu, rodíme na boku a manžel je ta nejvíc největší opora, statečně mi drží nohu a sleduje, s očima na vrh hlavy dění.

A pak je najednou to mrně venku.

4060g a 54cm - Štěpán

Oddaně čekám na šití ale dozvídám se, že jsem tlačila tak šikovně, že není nic třeba. Uleví se mi. Zůstáváme nějakou dobu s miminkem a tatínkem na sále a pak mě odváží na pokoj, sprcha a neuvěřitelná únava.

Já a moji kluci

Zůstala jsem na pokojích pro těhule, na šestinedělí nebylo místo a miminko mi vozí výtahem, vzhledem k tomu, že má neustále bolavá stydká kost si vybrala svou dan, nemůžu se otočit ani v posteli jak to bolí.

Domů nás pouští po 6 dnech, protože ten prdola nechce moc přibírat. Po tomhle zážitku se sama sobě divím, že jsem do třetího prcka šla. Strach je zase o kousek větší, ale jak říkal můj manžel hned po porodu: JÁ BYCH SI TO DAL KLIDNĚ ZNOVA, JEN UŽ NIKDY NECHCI VIDĚT PLACENTU. :))))

Anet

První porod a jeho průběh můžete louskat zde: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/03/tehotenstvi-muj-prvni-porod.html