261 * 25, číslo, co se třpytí - Autista a hra

Krásný den,

na internetu se čas od času objeví video, kde v talentových soutěžích všeho druhu vystoupí malé dítě (cca do věku sedmi let), které má neskutečnou pamět na nějakou pro běžnou populaci neuvěřitelnou věc.

Dítko ze sebe solí jízdní řády, zná zpaměti noty na sáhodlouhé opery, případně zpaměti odmocnuje a to mu jsou čtyři roky. Dřív jsem také koukala s otevřenou pusou, dneska to už tak růžově a s údivem nevidím, dneska mě to děsí a moc dobře vím proč. I tohle může být AUTISMUS.

Každý z nás je rád, když si dítě hraje samo, ale jsou situace, kdy nás to začne znepokojovat, proč se dítě neumí v čím dál pozdějším věku zapojit do aktivit s ostatními vrstevníky? Proč nekomunikuje a je jen tichý pozorovatel? Proč si vystačí sám? Proč nic nestaví? Nezajímají ho panenky a figurky, nenapodobuje dospělé, nesnaží se zapojit? Proč proboha dělá už několik měsíců naprosto stejnou činnost? Proč se jeho záliby smrskly jen na jednu jedinou věc? Proč je pro něj nejzábavnější činností honění zrnek prachu ve vzduchu, nebo sledování z divného úhlu třpytivých kamínků?

Náš Štěpa si odmalička nijak zvlášt nehrál. Postupem času jsme se radovali, jak je skvělé, že si vystačí sám (to jsem od hyperaktivního Matyáše neznala). Seděl si na zemi a rovnal autíčka, na koberec se silnicí a urovnal jich neskutečné řady. Stavěl vláčky přesně kolem hrany stolu, dělal si řady různě barevných kombinací a velikostí kolem postele. Byli jsme uchváceni tím, že si umí vyhrát sám, a ještě s tak velmi klučičí hračkou.

Pomůcky k vizualizaci pro naše děti, často si
je maminky vytváří sami aby bylo vše
na míru pro jejich děti.

Netrvalo to dlouho a tato aktivita začínala být velmi omezující pro běžný chod domácnosti, kam se narovnala řada, tam se nesmělo vejít, nesmělo se na auta sáhnout, nesměli jsme je sklidit ze stolu, nesměli jsme se ke hře přidat, přicházely záchvaty vzteku. Nakonec se nám podařilo přesměrovat syna na rovnání vláčků na koleje, a to jsme si mi blbci dali. Po kolejích jezdily houkající vlaky, které se nesměly vypnout, jinak přicházel, jak jinak záchvat.

Čas plynul a my si jeho hraní všímali čím dál více, smrklo se na vysypávání věcí z krabic a opětovné sypání do krabic. Přehraboval se v krabici kostek lega, pěkně vše na jednu stranu a pak zase na druhou. A celý jeden rok sebou nosil zubní kartáček. Usínal s ním, chodili jsme s ním ven - říkal mu "Méňa" (méďa). Ještě dneska mám v živé paměti, když se u babičky ztratil - ten záchvat, ten řev několik dní a odmítání všech jiných kartáčků a naše zoufalství.

Přijde vám to zvláštní? Nám to zvláštní nepřišlo až do té chvíle, než se to vše nabalovalo, prohlížení knížek se zlobou a musela jsem ukazovat jen já, on to odmítal, až k povšimnutí toho, že nemává, nedělá paci paci, nenávidí zpívání, říkanky atd. a obdarovat ho hračkou vlastně ani nemělo smysl.

Jak to tedy autisté s hrou mají?

Autismus se diagnostikuje na základě triády, kdy je narušeno:
Sociální chování a sociální interakce
Komunikace
Představivost, zájmy, hra (naprosto stručně popíšu)

- Narušení představivosti má na mentální vývoj dítěte negativní vliv v několika směrech. Narušená schopnost imitace a symbolického myšlení způsobuje, že se u dítěte nerozvíjí hra, tedy jeden ze základních stavebních kamenů učení a potažmo celého vývoje. Nedostatečná představivost způsobuje, že dítě upřednostnuje činnost a aktivity, které obvykle praktikují mnohem mladší dětí, vyhledává předvídatelnost a jednoduché stereotypní pohyby.

Hra se tedy brzy stává velmi odlišnou od svých vrstevníků. U mnoha dětí s typicky autistickým postižením se motorické stereotypy objevují již během prvního roku života. Jsou to opakované pohyby jedné nebo několika částí těla. Někdy mohou připomínat tiky. Nejtypičtější jsou, mávání, kroucení rukou, třepotání prsty, plácání ručičkama, vytleskávání, kolébání tělem, houpání, třepání hlavou a otáčení se.

Některé stereotypy mohou přerůst v sebezranující aktivity, mačkání očí, bouchání hlavou, kousání sebe sama. Stereotypy v oblasti zájmů se objevují až mnohem později, začínají obvykle sbíráním předmětů (jakýchkoliv, od kousků plastu, víček, mastných obalů apod.).

...
Někdo si může myslet, že starost o dítko, které si hraje samo a nevnímá okolní svět je vlastně výhra, ale opak je pravdou! Takové dítko musíte zapojit do reálného světa, musíte ho napojit a vyvést z JEHO světa. Učíte ho hrát si krok po kroku, protože hra je jedním z prvků, které dokáží pomoci se kamarádit, a nejen to, pomáhají i v dalším vývoji dítěte, který je nezbytně důležitý.

Naprosto živě si pamatuji, jak jsme učili hrát si našeho Štěpu, šlo o hru na Minecraft se starším bráchou. "Tady si stoupni. Ted mávni mečem. Udělej krok dozadu." Krok po kroku každý den několik hodin až jsme hru vypilovali k tomu, že dokáže udělat i nečekané. Dřív se v nečekané situaci zasekl s tím: "Co mám ted teda dělat?" Upřímně se to děje i dnes ale není to v takové kadenci.

Vláčky nás držely dlouho, neustálé chození na nádraží, vše ve stejném sledu, sbírání všeho možného s tématikou vláčků. Spoustu rodičů, s kterými jsem mluvila vám řekne, že téma, kterým je dítě posedlé (opravdu nechce nic jiného, nemluví - pokud mluví - o ničem jiném, v případě Aspergerova syndromu, je mluvení o jednom tématu naprosto odzbrojující, unavující, je to kulometná palba slov dnes a denně, týdny a měsíce).

Většina rodičů si všimla podivných zájmů u dětí cca mezi druhým až čtvrtým rokem, ale poměrně častým jevem jsou první známky "zvláštností" ve hře, mnohem dříve (už kolem jednoho roku).

Začneme u výše zmíněných vláčků. Vlaky přinášejí klid, mají předem dané trasy, jezdí po kolejích a tedy nemohou udělat nic nepředvídatelného, stejně jako tramvaj, trolejbus nebo metro. Děti krom záliby v dopravních prostředích, mohou to být i letadla, auta, autobusy, milují jejich trasy. Naučí se zpaměti jízdní řády, zastávky, vyjmenují vám veškeré možné přestupy, časy odjezdů a příjezdů, čísla souprav, čísla spojů - vše, co si jen dokážete představit.

Dopravní prostředky nepřináší jen klid kvůli předem daným trasám a přesným tvarům ale také kvůli číslům. Autisti milují čísla a písmena, nejsou mezi dětmi výjimky, které pohltila čísla už ve dvou letech. Děti znají číselné řady, dokáží z hlavy sčítat a odčítat i trojciferná čísla, pamatují si SPZtky aut před domem a můžou se opravdu rozzuřit, pokud stojí v jiném sledu. Znají registrační čísla vozů, čísla linkových autobusů, neustále se vyptávají, kolik je hodin, milují digitální hodiny a neustále se ujištují jaký je čas. Znají zpaměti telefonní seznamy a další jmenné či jiné souhrnné informace.

Pokud se vám zdá, že je to príma zábava, tak není, pro rodiče je to příjemné chvíli, postupně začnou tak trochu šílet, když to trvá den, dva, týden, měsíc, rok a vy každých pět minut hlásíte přesný čas, počítáte, zadáváte příklady, odhadujete zastávky včetně příjezdových časů, jde vám hlava kolem.

Děti milují písmenka a rychle se je sami naučí, některé děti umí zhruba od tří let číst a časem se u nich vyvine touha po vědění. Encyklopedické znalosti. Další záliba našich dětí. Vesmír, nekonečné téma! Nakupujete knihy, a protože váš malý génius je časem moudřejší i než kdokoliv ve vašem okolí, nezbývá vám než držet krok četbou knih. Nejde jen o vesmír ale také o lidské tělo, dinosaury a hmyz, někdy i floru a fyziku. Veškeré znalosti jsou podrobné a zaplní veškerý volný čas dítěte a opravdu se jen nezdá, že nemyslí na nic jiného, oni na nic jiného nemyslí. A pak je právě také omezena komunikace, protože se se svým okolím neumí bavit o ničem jiném, než o tom, co zajímá je samé. Nerozumí tomu, že vás to nezajímá, nechápou, že někdo může mít i jiné zájmy.

Naše děti si nehrají normálně, neberou autíčka a nejezdí s nimi brm brm, neberou si panenky a nečešou jim vlásky. Už v raném věku můžete pozorovat odlišnosti ve hře. Stavění neskutečných věží z čehokoliv, rovnání hraček do řad, srovnávání předmětů dle barev a velikosti, vytváření kruhů, listování v knihách, sledování tekoucí vody, roztáčení předmětů (například talířů, koleček od autíček ale dokonce děti roztáčí i útěrky a oblečení nebo sledují buben pračky), děti fascinují třpytivé věci, bubliny, šroubují lahve, pokládají víčka na krabice, staví neustále jednu a tu samou věc.

Když cokoliv z toho dítě udělá nahodile, neznamená to hned, že je autistické, pokud to ale dělá ustavičně a bez přestávky a neumí se zabavit jinak (jedná se opravdu o týdny a měsíce), nepotřebuje vás k tomu, třepe u toho ručičkama, může se jednat o jeden ze symptomů. (POZOR, PORUCHA AUTISTICKÉHO SPEKTRA NEZÁVISÍ POUZE NA HŘE.)

Dětem chybí zkrátka funkční hra, chybí jim nápodoba, neumí dělat, že "jako" telefonují, nehrají si na obchod a hasiče a když, tak to mají naučené a vypilované od nás rodičů a většinou jde o stereotypní hru, která se každý den neúnavně doslovně opakuje. Což i my doma známe. Štěpa má své kolečko hraní - nesmí se nic vynechat, vše má přesný sled, někdy slovo od slova víme, co bude následovat, ačkoliv se to může jevit, že si umí krásně hrát, vše je vydřené do puntíku.

Naše malé děti sebou často nosí nějaké předměty, které nejsou jako hračky běžné, pleny, dudlíky (ve starším věku), hrnky, tkaničky, kartáčky, hřebeny, igelitky, pytlíky, poklice, sklenice, obaly. Neznamená to, že dítě si občas takovou věc vezme a hraje si s ní, znamená to, že tato věc je vším! Naprosto vším! Spí se s ní, jí se sní, chodí se s ní ven a ve finále je tak "vojetá", že téměř nevěříte vlastním očím. Kolikrát tyto předměty denní potřeby zastupují klasické hračky.

Děti také zajímají naprosto nečekané předměty, sifony, kanály, vypínače, většinou si o daném předmětu zjistí naprosto vše, kreslí výhradně předměty zájmu, kontrolují ho kam přijdou. (někteří kreslí velmi rádi i roky stále to jedno téma, jen se kresbičky zdokonalují, velmi často to jsou mapy, architektonické skvosty, ale také fauna, číslice a písmena)

Samotnou kapitolou je pak zájem o značky. Elektronika, spotřebiče, dopravní značky, značky potravin, aut - i tady je v tom krásný řád. Z čehož zase vyplívá fascinace reklamami.

V oblasti hry se nedá určit, co za typ autismu to může být, ačkoliv se encyklopedické znalosti více objevují u AS (Aspergerova syndromu). Diagnóza PAS se může stát i hůře diagnostikovatelnou velmi často u dalších poruch - Downův syndrom, případně SMR a TMR (mentální retardace).

Apropo, málem bych zapomněla na jednu z nejlepších autistických her. Neustálé zavírání a otvírání dveří, šuplíků, zhasínání a rozsvěcení světel, cloumání klikou a další velmi zábavné srandy, které nás rodiče doprovázejí do hlubokých ranních hodin. Šroubujete ven žárovku a pak utěšujete vztekající se dítě, protože už to nebliká, omdlíváte únavou a přemýšlíte, zda tam tu žárovku prostě nevrátit a nechat jí blikat až do rána. Takové trhání papírů na mikroskopické kousky a následné vytváření různých obrazců, se taky jeví jako nevinná hra, pokud to není několik měsíců ve tři ráno každý den.

Zdá se, že naše děti jsou malý géniové, ale to nejdůležitější, zapojit se, jim schází - můžou ale světu mnohé dát, obohatit nás svými znalostmi a je jen na nás/vás, zda to těmto dětem umožníme. Nedávno jsem viděla mikroskopický rozbor písku, to vám byla neskutečná nádhera a co když oni ten písek tak vidí běžně? A proto si ho prolévají mezi prsty.

Stále však nejde o typ lidí jako Rain Man, s kterým je autismus často spojován. V tomto případě pak jde o případ "idiot savant", tedy učený idiot, laicky pak člověk, který vyniká v jedné oblasti a všechny ostatní jsou narušeny, dítě/dospělý většinou vyniká v hudebním nadání, uměleckém nadání, či matematickém. Několik příkladů je pak z praxe neurologa popsáno v knize "Antropoložka na Marsu".

Chci poděkovat všem těm, kteří si toto přečetli, jsou ochotni naše děti respektovat, podporovat je a nejen je, ale také jejich rodiče a rodiny, protože autismem jsme postiženi tak nějak všichni v okolí dítěte.

Obrovské díky patří více než desítce maminek, které se podělily se svými zkušenostmi, jejich zkušenosti mi kolikrát vyrazili dech a to mám doma sama "naučenou herní strategii".

Někdy příště si pak povíme o herních pomůckách a doporučených hračkách pro autistické děti.

Anet

A v závěru bych ještě ráda vypíchla projekt plný map jednoho chlapce s Aspergerovým syndromem: https://www.facebook.com/maappiofficial/?ref=br_rs

ČTĚTE TAKÉ: 
Nedotýkej se mě mami! Autista a senzitivita
Vybíravý? Autista a jídlo
ADHD - Písmena, jež se zdají být pouze moderní
a další