když už jsem se vrhla do toho čtení v žánru LitRPG, tak tu mám pro vás ještě jeden kousek, který potěší hlavně kluky a tentokrát ze dvou pohledů, četl i manžel :)
O co tedy jde?
 |
| Originální popisek knihy:"Pohltila tě hra někdy natolik, až jsi zapomněl na svět okolo? Světem 30. let 21. století hýbe záhadný fenomén vtažení: vědomí hráče online hry se oddělí od těla a zůstane uvězněno ve virtuální realitě. Gleb neměl na výběr, nevyléčitelná nemoc ho donutila vtažení záměrně podstoupit. Ve hře ho čeká věčný život, noví přátelé, láska a nekonečné dobrodružství v úchvatném světě meče a magie." |
Kdo je autor knihy?
Dmitrij Rus žije v Moskvě. Možná i proto ten fikaný pseudonym, protože tohle většinou vytvoří lehký úšklebek ve tváři každému. Vzděláním matematik a informatik, který zbožnoval knihy a knihovny již od dětství. Spoustu let strávil v Asii a celkově cestováním. Cestování a poznávání různých zemí, zájem o technologie a počítače společně s láskou k literatuře, z něj udělalo jednoho z nejuznávanějších autorů v celkem novém žánru LitRPG (ze žánru můžete znát starší knihu Ready Player One, či Erebos - tehdá se tak žánr ještě nejmenoval). Celá série "Hraju abych žil" čítá sedm dílů.
OBSAH KNIHY
Máme tu zase jednu pořádnou pecku, sedí vaše děti/kluci u počítače a nic je neodláká? Říkáte si, co na tom mají? Chcete, aby alespoň trochu četli? Podstrčte jim tohle!
Gleb je třicátník, kterýmu štěstí zase až tak nepřeje, nedočtete ani pár stránek a už by měl být vlastně konec. Chlápkovi v nejlepších letech zbývá už jen kousíček života a pak zemře. Snaží se najít východisko, ale zmražení je příliš drahé a další možnosti jsou zkrátka pasé.
Nepřeje mu ani to, že v moderní době, kde je digitalizované skoro už i pití a vše je propojené, o něm kdekdo ví, že už má jen krátkou dobu záruky, žádné půjčky na užívání si života, NIC.
Až se najednou dozví o jistém herním světě, které poskytuje výhody navíc - VTAŽENÍ.
Do herního světa se dostane každý, vláda však omezuje pohyb ve virtuálním světě, aby k vtažení nedocházelo, ačkoliv, není žádným překvapením, že nevhodní lidé se posílají do virtuálního světa, aby tu nepřekáželi schválně.
Herní svět je dokonale propracovaný, cítíte štípnutí komára, cítíte doteky, lásku a samozřejmě jako v jiných hrách máte spoustu možností. Můžete zde uplatnit svou bystrost, inteligenci, lze si navolit svou postavu, dokonce i charakter, jíte, spíte, je to tak reálné. Gleb/Lith se nechal vtáhnout na plné pecky, přináší mu to nový život a začátek se vším všudy.
Jaká bude jeho herní strategie? Šel za štěstím? A co když za tímhle životem už nic není a jste nuceni žít na věčnost?
Kniha příjemně šlape, byla jsem nadšená jak blecha, protože takhle nějak jsem se sama cítila za svých hráčských let, jsou to malé splněné sny až do doby, kde se to trochu přejí a šlo by některé pasáže zkrátit.
Kniha obsahuje spoustu slov, které nemusí běžný čtenář, který není herním světem políbený, chápat, a proto je na konci knihy pestrý slovníček pojmů. Slova jako buff, aggro, craft či quest se vám nebudou zdát tak cizí. Herní části jsou proloženy kurzívou, a tak kniha nepůsobí zmatečně.
A jak se na to tvářil manžel?
Hned ze začátku poskakoval nadšený, že něco takového si vždy přál přečíst, knížku vlastně vybral on na základě toho, co jsem poslední dobou četla. Hodiny utíkaly (on čte rychle) a byl stále najásanější až do doby, kdy vlastně stejně jako já ohlásil, že to je tak trochu stále stejné.
Určitě si ale oba nenecháme ujít další část, protože skutečný svět, se čím dál více mění ve ViRT.
Anet
Knihu můžete zakoupit zde: http://www.albatrosmedia.cz/tituly/35322290/hraju-abych-zil-1-jiny-svet/
Jestli vás kniha zaujala, doporučuji rovnou předprodej druhého dílu, který vyjde 12.4.2018 http://www.albatrosmedia.cz/tituly/35322310/hraju-abych-zil-2-klan/
Ukázka:
- Pozor máte přístup k novému úkolu: "Kdo moc ví, špatně spí".
Uchovejte tajemství Gryma a jeho jeskyně nejméně po deset dnů.
Odměna: přístup k úkolu: "Kdo moc víc, špatně spí II".
Kývl jsem na znamení, že přijímám quest. Tohle je pěkná hnusárna jak vávkují ty questy po kouscích. Člověk aby z toho zešedivěl, než se dobere k podstatě věci.
"Čekej mě za deset dní," řekl jsem si místo rozloučení a zamířil k východu. Neměl jsem zapotřebí, aby mě zase vynášel ten jeho větřík. V chodbě byl zapasovaný méďa, ještě bych se mohl napíchnout na jeho tesáky.
Žádné komentáře:
Okomentovat