Krásný den,
jednoho krásného večera se můj muž připil. Nedělá to tak často, ale tuhle příhodu musím dát na úvod, nejen, že k dílu, na které píšu recenzi skvěle zapadne, ale tak nějak celkově aspon ukáži, jak se ke mě tahle šílená knížka dostala.. :) (tato recenze nebude pro slabé povahy, vždy se budu snažit ladit celou formu textu, přímo i ke stylu dané knihy, tedy omluvte prostořekost a místy nejapné vtipy)
Tak tedy, jednoho krásného večera se můj muž připil, taky jsem měla nějakou tu skleničku vína, ale tiše jsem si dělala své šperky. On však zuřivě nakupoval knihy.. Jakmile se dostane totiž ke knižním stránkám, je jak u vytržení, a když u toho popíjí, to je pak stoprocentně do pár dní, doma bedna s knížkama... A taky se stalo...
Přiznání, že vlastně objednal bednu plnou knížek ale děsně výhodně, (to se mu musí nechat, nevím jak to dělá, ale vždy to má výhodně - kéž by tak šly nakupovat boty) přišlo za pár dní. Starší syn naběhl, a podle obálek knížek začal rozdělovat, co je asi čí... Nikdy se nesplete, a ani tentokráte se nespletl, když se mi však v ruce ocitlo Kotletovo svěží dílko, chvilku jsem jen valila oči. A nejen proto, že už z principu nenakupujeme brožované knihy.
Prý odhadoval, že když čtu toho Palahniuka, tak by se mi tohle mohlo líbít... Tak jdeme na to.
A kdo je František Kotleta?
Dnes tento pán údajně pracuje jako řezník. No příhodné k příjmení stejně tak, jako když se moje gynekoložka jmenovala Mokrá, a kamarádka měla u porodu porodníka Nožičku a její čerstvě narozený syn nesl jméno Hlavička.. Aneb příjmení si nevybíráme.. :) O původu Františka Kotlety narozeného roku 1981 v Bruntále, se toho traduje mnoho, nejen, že byl trestanec a ve výkonu trestu se dostal k psaní sci-fi. Ale také, že jeho rodiče vedli opravdu zajímavý život špionů, utečenců a ke stáří bujaře řádili v Brazílii. Snad i mýty o životě malého Franty, co se probíjel životem sám od svých šesti let, nejsou ani zdaleka polopravdy.
Kotleta je často přirovnáván k Jiřímu Kulhánkovi. Jeho první svěží dílko nese název Hustej nářez (vydáno 2010) a následovalo několik dalších děl. Já jsem se dostala prozatím jen k Příliš dlouhé swingers party, a pokud někam pojedu vlakem, určitě si pořídím i něco z jeho dalších kousků, aneb sranda musí bejt i kdyby fotra věšeli..
OBSAH knihy:
Malá brožovaná knížka o 292 stránkách obsahuje 5 povídek. Z prvu jsem myslela, že prostě půjde o drsnější odstíny šedi, tak trošku po chlapsku, ale zmílila jsem se, sice se něžný sex nekoná téměř nikde, ale tady se i hodně střílí, démony se to jen hemží, a hlava vám jde kolem.
V první povídce se dá dohromady Advokátní kancelář Zdeňka Koudy, kde mu asistují pánové Hort a lehce sexem posedlý kolega Gibson. Do děje naskočí Tomáš Kosek - antropolog, který hned z fleku svým mužstvím vyhání démony kdesi v Africe. První případ je na světě.
Další povídkou je povídka, jež dala knize jméno, a tady se mi celkem i líbilo, nikdo se neproměnil v prach, a nikomu nikdo nevyřezával ornamenty do kůže aby se z něj stala zombie. Natáčel se "real sex" v jednom baráčku, kde se rozjiskřila i sukuba, po které advokátní kancelář pásla v dalším případu.
A pak už to jde z vostra, pojídání srdcí jako hlavní chod, je naprostá klasa. Další případy se hrnou - Tomáš Kosek navazuje vztah se slečnou prostitukou z druhého příběhu, a ta je unesena, všude se to ohání Bafomety a obludnými monstry s 30 ňadry, také podivnými kluby kdesi v Praze. Hodně se střílí, bitka střídá bitku, krví se nešetří. Na řadu přijde i Mojžíšova hůl, a nakonec vše vyřeší sám Hospodin.
Knížka se čte opravdu lehce a dobře, já sama jí vidím jako jednu z těch knih, co si koupíte v trafice na delší trasu, ve vlaku či v autobuse jí přečtete, a pak buď dáte pod hlavu bezdomovci, nebo jí pošlete někam dál. Nicméně přečtení nelituju. Některé hlášky mě rozesmály i nahlas. Podobnost s politikem (tady se nacházel ve vazbě doktor Rádl) mi přišla úsměvná... A protože se stále všude hodně píše, že nejlepší Kotletovo dílem zůstává Hustej nářez, nebudu litovat a jednou si i tuto knížku přečtu.
Pokud tedy hledáte něco šíleného a odvázaného, sáhněte po Swingers party, když nic jiného, tak obálka ilustrátora Luise Roya je krásná.
Jako stále slušný blog přidávám krátkou ukázku:
Dlouhán mě chytl do páky a vyvedl z Dominičiny cely. Měl jsem hlavu
dole, ale všiml jsem si překvapeně se tvářícího Kamila. Uhnul mi z
cesty. Došli jsme na rozcestí a pokračovali chodbou dolů do sklepa. Jak
jinak?
„Vím, že tu používáte magii. Co jste zač?“ procedil jsem skrz zuby.
Zkusil jsem to, co James Bond pokaždé, když ho má padouch v hrsti:
vyzvídat informace.
„To se za chvíli dozvíš. K ničemu ti to ale nebude,“ odvětil Prcek.
Nevypadal na tuctového padoucha. Zatraceně, ani neměl kočku.
Vaše Anet
Žádné komentáře:
Okomentovat