Jak jsem byla v časopise ŽENA A ŽIVOT

Krásný den,

nadešel pro mne ten správný okamžik, abych uklidněná z emocí, shrnula celý svůj velkolepý zážitek. Nechci se chvástat, ale komu se poštěstí dostat se do časopisu takového formátu, a přitom sám neposílal žádný příběh, ani nenabízel své já, ale prostě si ho vybrali.

Shrnu Vám tedy jak probíhala nejen cesta a nelezení mé osoby, ale také jak probíhal celý den s focením do časopisu, s celým týmem, a neméně důležitý průběh rozhovoru.

 Na skupince Ovládněte svůj metabolismus s Jill - https://www.facebook.com/groups/585168858214253/?fref=ts jsem natrefila na cosi jako inzerát. Mamina (správkyně a majitelka skupiny) se tázala, zda by jí nenapsal někdo, kdo více zhubnul, či změnil životní styl. Myslela jsem si tehdá, že asi půjde o jakýsi rozhovor pro ní, a tak jsem jí kontaktovala o co tedy jde. Napsala mi, že jde o rozhovor do jednoho časopisu společně s focením. Tou dobou jsem byla cca v 9 týdnu těhotenství, nikdo o ničem nevěděl, a tak jsem jí řekla, že focení za pár měsíců pro mne nepřipadá v úvahu, že už budu mít bříško a že si neumím tedy představit, jak bychom tam valili můj "pekáč buchet". Tedy jsem to smetla ze stolu, a nijak dál se s tím nepárala.

Za nějakou dobu se mi ozvala redaktorka Bára, že na mě dostala kontakt od tří lidí z různých sportovních skupin, a zda bych nechtěla do časopisu Žena a život (dále jen ŽŽ), udělat rozhovor a focení. Opět jsem tedy vysvětlila jak na tom jsem s bříškem. Nicméně redaktorce se to dokonce i líbilo, že by bylo fajn, říci, že jsem těhotná, a tedy dál držím svůj životní styl i bez obav, že o "to cvičení" přijdu.

Většinu věcí doma řešíme společně, a tak jsem si i svého muže otázala, zda by mu něco takového nevadilo. Během dne jsem tedy ještě celou akci ODSOUHLASILA

Do časopisu měla dorazit i Martina s kterou spravuji skupinu Marri Fit - https://www.facebook.com/groups/806504769381040/?fref=ts, nicméně v den D se nedostavila, řešila více svých osobních strastí a radostí. Protože focení se nekonalo nakonec až v prosinci ale mnohem dříve, neměla jsem ještě bříško tak velké, ačkoliv to bylo kolem 12tt a v článku o prvních pěti měsících těhotenství je vidět, v jaké velikosti se zhruba tak nacházelo :D

S produkční jsme se domlouvaly telefonicky co na sebe, a jak to bude probíhat, místo srazu proběhlo pomocí sms a já s velkou zvědavostí očekávala, co přijde. Přeci jen instrukce nebyli zase až tak jasné, bílá podprsenka a černá, společně s umytými vlasy den předem, bez přípravků navíc, nenalíčená.. Na místo jsem dorazila ufuněná jako bejk. (bylo to chvíli poté, co jsem dorazila z vyšetření o tom, že mé výsledky jsou negativní, šílený příběh si můžete přečíst zde - http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/01/tehotna-prvnich-5-mesicu-neni-to-vzdy.html ))

Místo srazu bylo v rohu - no zajímavé, za auty jsem neviděla dveře, připadalo mi vše jako okno, a tak jsem postávala a stepovala po dvoře. Když tu najednou dorazila až do rohu jakási slečna. Jasné jako facka, to bude ten onen roh. Postupně jsme se slézaly samé ženy. Čtyři aktérky se "suprbády" jak říkala produkční Linda, dvě vizážistky, fotograf, pár lidí kolem a Zoltán jenž nám ladil outfity, boty a tak všelijak nás šteloval, abychom vypadaly.

Všechny holky - Sára, Bára a Andrea byly fajn a všechny toho za sebou máme hodně. Od užívání léků k rychlému hubnutí až k dlouhodobému hubnutí, co vedlo až k bikiny fitness. Všechny jsme se také dopracovaly k tomu, že nejlepší je to plynule a vyváženě. Poté co nás krásně nalíčily, vybraly nám šaty, boty a doplňky, se šlo na věc.

Vše šlo postupně, a dokonce jsme měly tu možnost, se chvíli před námi sejít s Matějem Hádkem. Vynikající catering plný baget a jogurtů s ovocem, spoustu ovoce samotného a voda s kávou.

Focení bylo fajn, sledovaly jsme něco veselého, co asi tak někde vzadu před námi visí, a měly jsme vypadat co nejvíce přirozeně. Nicméně ale kolikrát pozice, co na fotce vypadá velmi přirozeně, je pro osobu jež jí fotí velmi nepřirozená, a někdy až nepřijemně ztuhlá, pokud se to po vás chce nějakou dobu. Stejně jako si nesedat dlouze v šatech aby se nepomačkaly, nepít jinak než brčkem aby se nikdo neprobryndal, nešlapat mimo bílý papír aby boty nenesly známky užití, a co hůř, pod tlakem všudypřítomných světel se absolutně nepotit, protože by byly stopy na šatech. To, že jste těhotná ještě neznamená, že máte vyhráno, šaty dostanete co nejmenší aby vyniklo bříško, když už ho tedy máte, tak jste tak trochu uvízlí v šatech o velikost menších :D

Focení je ale dlouhé a hodiny běží, když píši hodiny, tak opravdu hodiny, celá tato akce trvala něco kolem 6hodin. Všichni ze "štábu" na nás ale byli ohromně hodní, jsme přece amatérky a tak nevíme kam si stoupnout, jak se natočit, a jak vyčarovat super úsměv bez křeče.  Modelka, ta profesionální, asi jen tak med nemá, práce to musí být únavná, čekání a prohlížení časopisů, odskoky na toaletu a pokud jako já, nevlastníte chytrý mobil, tak si neukrátíte čekání ani tímto. To modelka si třeba vyřizuje další práci. Čas si krátíme taky krátkými hovory mezi sebou, holky jsou z daleka, já jsem místní - ačkoliv mě čeká po skončení této události 4hodinová cesta v autě s dětmi.

Potlačuji pocit na zvracení, bledá jsem jak stěna, nechce se mi jíst, káva mi nevoní, bojím se, že si jí někdo přinese až ke mě. Konečně jsme se dostali k bodu společného focení, po všech individuálních  fotkách. Překvapení pro nás je, že se fotíme jen tři a Bára sama, fotky se pak budou spojovat. Nechybí však ani různé tepichy či co, hozené přes fotoplátno, štafle, židle a další. Dávat pozor na podpatky aby nebylo protrženo plátno, a holky musí i lézt nahoru a dělat různé figury, jež by na fotografii vypadaly co nejlépe.  Překvapením ale nebylo jen to, že se fotí takovým způsobem společná fotografie, ale i to, že holkám třeba řekli, že se bude fotit ve sportovním oblečení, ale dostaly jsme šaty, ne pro každou oblíbený kousek v šatníku.

Jsme ve finále a odcházíme domů, je vidět, že toho nemáme plné brejličky jen my, ale i všichni okolo, a tak se rozprchneme celkem rychle.

Doběhnu domů a vrhám se dobalit zbytek věcí, odjíždíme směr babička. Cesta hrozná, jsem unavená, vyčerpaná, i po všech těch událostech uplynulých dní.

Časopis by měl vyjít v lednu, a my chtěli oznámit miminko o Vánocích rodině, v článku mělo být o miminku vše uvedeno.

Cca o týden později se domlouváme s Bárou na rozhovoru, protože jme obě maminky, volíme večerní hodinu a telefonický rozhovor, kdy máme uložené děti. Rozhovor probíhá celkem přirozeně, nemám problém mluvit o svém životě, o událostech jež předcházeli hubnutí a o všem co se děje touto dobou, velkou radost mám, když mi Bára oznámí, že cvičí podle plánků jež sestavuji (to je opravdu moc fajn - redaktorka ŽŽ a cvičí podle mne), po zhruba 40minutách se loučíme. Za pár dní dostanu na email přepis článku, jež by měl vyjít, se vším souhlasím.

Změny se ale dějí každou chvíli a tak se dovídám, že číslo s mou maličkostí vyjde již před Vánoci. Začíná shon oznámit rodině miminko - přeci jen dozvědět se o tom z časopisu asi nikdo nechce :) Ono to je na mě stejně už docela znát, a stále se krýt a omlouvat své nevolnosti, no komu by se to chtělo. Když jdete na návštěvě na dvě hodiny, tak to ututláte, pokud jezdíte přes noc, už je to náročnější.

Nastal den D a já se ženu hned po ránu pro časopis, první zklamání přijde, když místo společné fotky nás 4, se objeví horda ragbistů. A to jsem bojovala, zda článek vůbec najdu, protože jsem listovala a listovala a stále nic :D Udělala mi radost společnost Zuzky Light a Shaun T se mnou na dvoustránce. Jinak se fotky povedly. V článku chybí ještě úvodník, a celkově byl ještě od verze, co jsme viděly k tisku, upraven.

V každém případě to byl zážitek opravdu velký, a nevím jestli se mi něco takového ještě zadaří. Spousta lidí se mě ptala, zda jsme to měly placené. Ne, neměly, dostaly jsme odměnou fotografie, což bylo pro mne částečně také zklamání, po dlouhém "tahání" Andrejky, jsme nakonec každá dostala společnou a pár fotografií v neupravené verzi.

Zkrátka a dobře, být hodná a vlídná na lidi aby si vás oblíbili se vyplatí, pak si vás vyberou i k takovému zážitku. Říkám to stále: podporuj - budeš podporován.

Anet