Žádný smradlavý hambáče dělat nebudu!

Berme to rodičovství s nadhledem a vtipem, všechny ty situace zažijeme jen jednou. Já nejsem zlá matka, jen bych si přála mít děti nafukovací a občas vytáhnout špunt a vypuštěný je srolovat do skříně. Stejně jako si to přála moje máma!

Krásný den,

už uplynula nějaká ta doba od Vánoc a vlastně se blíží další. Před měsícem jsme sundali ze dveří věnec, protože soused na něj neustále házel očkem, když nás potkal na chodbě. Možná, že jeho pes neustále rafe hlavně kvůli němu. Kdo ví.

Hrdinně jsem věnec vyměnila za letní model kvítí z plastu, aneb na půl roku vystaráno. Nejraději bych na dveře ani nic nedávala ale děti poznávají náš byt hlavně podle těchto znamení. Samo ted budou iks týdnů zmatení, kde vlastně bydlíme, než poznají, že máma něco změnila. A pak zase přijdou Vánoce. U nás je to běžný jev, vánoční hvězda v okně svítí skoro po celý rok, protože u nás změna není život, u nás je změna zakázaný stav.

Tentam je i doba, kdy jsem ještě kojila ale ty situace se mi vybavují neustále.

Je půlnoc a naštěstí se neozývá z kostela zvon, a tak všechny tři děti již spí - nebývá to zvykem, spíš je pravidlem, že některé z dětí je vždy vzhůru a tak střídavě hlídkuje náš kocour. Manžel prudí a chce nějaké ty manželské hrátky. Než však stihnu něco namítat - SPÍM. Za hodinu mi zvoní budík z postýlky, a protože budíku roste další zub, je to opravdu naléhavé. Dásně potřu mastičkou pro úlevu a přiložím k prsu, to, že má syn zub poznám hned, naléhavý stisk na bradavce a můj velmi tlumený řev tygra.

Prý aby se mu neoprudil obličej.

"A nejsi ty mami kráva? Ta taky dává mlíko."

"A nejsi ty mami kojot? Když pořád tak kojíš?"

Děti jsou vlastně miláčci a když máte velkou rodinu (tedy od počtu čtyři/pět a více rodinných příslušníků), je to neustálý boj.

Boj o jídlo, aneb rychle děti, máma přišla, honem se najezte, než vám všechno sežere.
Boj o místo na spaní aneb, to když se vám děti zásadně roztahujou pod hlavou, nohou vám kopou do zad a prstíky neomylně vypichují oči.
Boj o místo na gauči, aneb zásadně jak si sednete jste bud volaní, nebo se na vás nakupí smečka se slovy: "Mami uhni."

Je to boj o moc, aneb kdo ustoupí. A někdy dojde na boj na vlastní kůži, to když musíte bojovat s auty, meči, noži, sekerami, hrdiny a ptáčky, dinosaury a někdy bojujete čistě jen s tím, že chcete svůj prostor. Hračky totiž padají i z vaší bedny na doklady.

"Když máte první dítě, strávíte většinu času jeho pozorováním, když máte děti dvě, pozorujete staršího, aby neublížil mladšímu, pokud jich máte více, strávíte spoustu času ukrýváním se před dětmi."

Ne vždy je to ale možné. V koupelně jste v neustálém obložení dětí, zvířat a muž stále klepe a klade dotazy. Záhadou je, že s vámi jinak ani moc nemluví.

O Vánoční stromek nepřijdou děti nikdy!

Takhle si jdu napustit vanu. Dělám to děsně tajně! Rozumějte, maximální tempo tekoucí vody je čůrek, aby to nikdo z bytu neslyšel. Tajně si do koupelny nanosím čisté oblečení, a ještě tajněji se do vany pokouším dostat. Jenže ouha! Šlápnu na nastraženou kostku Lega. Kdo sem do psí díry dal to Lego? Velmi ale opravdu velmi tiše zařvu (v tom jsem mistr) a spouštím se do vany. Do vody nořím celé tělo tak, aby nebyl ani kousíček vidět, v tom mi ale v obličeji přistane bota. Byla jsem prozrazena, hned za botou se totiž vylíhnou nad krajem vany oči našeho nejmenšího synátora. Okamžitě začne halasně řvát, aby upozornil na jev mámy ve vaně celou skupinu.

Takhle to u nás chodí běžně, ve vaně pořád společně s dětmi, nebo minimálně s jejich asistencí. A co teprve toaleta. Děti jsou schopný si vzít židle a sednout si před ten hajzlík jak na představení v divadle, hlavně musíte mít tedy otevřené dveře. Když je totiž zavřete, přichází ještě lepší zážitky. Stačí si veletiše rozbalovat tampon (když už jste se tam tajně dostala) a hned za dveřma stojí zástup, který s pocitem, že slyšel šustění, povykuje: "No mami! Ty tam žereš sušenku?"

Děti jsou celkově samá hláška, podivují se nad naprosto běžnými věcmi. Jako proč by měly uklízet, když je stejně pořád bordel. Proč má máma velkej zadek a oni nevidí na telku. Proč by vlastně měly dělat úkoly. Nejvíc to rozsekl náš prostřední syn včera. Sedíme a já mu vysvětluju, že brzy půjde do školky (nastupuje do školky na zkoušku ted ve čtyřech letech). Říkám, že táta jde do práce, Máťa chodí do školy a on půjde do školky, Tedík je miminko, a tak je zatím doma. Dále vysvětluji posun. Nejdříve je školka, pak škola a když se hodně učíš a jsi chytrý, jdeš do práce vydělat korunky.

Zas mě děti našly?

Následuje dlouhé zamyšlení, vidím, jak informace zpracovává, dávám mu čas a pak z něj vypadne: "To máma je teda hloupý? Když nechodí do práce?"

No a mám to!

"By mě mami zajímalo, jak vidí takovej číňan. Já když si schválně zešikmým oči, tak vidím naprostý kulový."

Děti jsou zlatíčka, i když pořád někde drobí, auto po nich vypadá jak po náletu slepic a králíků, a záhadné tekutiny seškrabujete nejen z potahů nebo z okýnek. Pořád se po nich válí někde nějaké předměty, na které šlapete. Jsou popatlaný kdečím, a nejen ony ale i vaše zdi a veškerý nábytek. Neskutečně vás prudí, nespí, nejí a tak dále, vysávají z vás život a ničeho si neváží.

A když už něco jíst chtějí tak jen hnusné maso na hnusné hambáče, můžete si doma umlít co chcete, dělat prvotřídní domácí housku, trhat salátek na balkoně, vytvářet vlastní tatarky a kečupy ale oni si pak stejně chtějí jíst jen umělou hmotu připomínající atomovou zbraň. Do kopru jdi mámo s domácí plackou z doma mletého masa. Doma to pak páchne tak, že musíte větrat jak po spáleném popcornu v mikrovlnce.

Ale i když ty smradlavý hambáče dělat nechcete, i když doma pořváváte, že nejste žádná služka (to mám od tebe mami :D) tak je prostě milujete.

Anet

Perlička na závěr. Onehdá jsem byla nemocná a nemohla se skoro hnout z bytu, vyslala jsem tedy svého udatného muže na nákup, pro takového chlapa velmi výživný. V očekávání menstruačních vložek mu otvírám dveře a on na mě mává obřím balíkem s čímsi. Táži se ho, co to je, a on že mnou avizované vložky. No příště už ho do krámu nepošlu, mám doma inkontinenční vložky velikosti XXL a jedna je větší než celé mé kalhotky.