vím to vím, mám v záloze ještě zážitky z jiných běhů (které jsou spíš tak nějak pro mé skromné záznamy) ale o tohle se podělit musím :)
Jak už to tak bývá, vrhám se do všeho po hlavě, často bez přípravy, prostě jen jdu a konám, hlavně co se týče sportu. A tak tomu nebylo jinak, když jsem viděla akci na trailový závod do kopců v Divoké Šárce. Tuhle pražskou divočinu znám moc dobře, a tak vím, že běh v téhle oblasti nebude zadarmo, ale nezaleknu se a ještě zlanařím kamarádku Romču.
Máme na výběr ze dvou možností, osm a čtrnáct kilometrů, samozřejmě volíme kratší možnost, protože tu vyšší vzdálenost jsem ještě ani letos neuběhla. Nicméně doplazit se můžeme vždycky a limit dvě hodiny je velmi milosrdný.
Na webu k závodu je vše super přehledně připravené, trasa, mapa, obrázky, info jak se na startovní pozici dostaneme.Mám čím dál raději závody kde nemusím běžet jeden okruh dvakrát, proto často volím jen pět kiláků ale tady je vše připraveno jako okruhy, tedy se jen kocháte.
Víkend to byl relativně promrzlý a počasí hrozilo dešti, ač přes liják den předem, trať byla suchá.
Organizačně je vše opravdu perfektní, nečekáte nikde a startovní čísla jsou v luxusním provedení kde máte k odtrhnutí lístek na šatnu a tombolu. Tedy si sami poznačíte svůj čemodán a vesele se můžete jít chystat. V areálu dostatek toalet, kousek restaurace, nápoje a občerstvení zajištěno. Moderátor akce je krásně slyšet a my máme naprosto perfektní náladu.
START
Rovinka má jen kousíček a hned valíme do kopce. Stoupání je ale mírné a nic, co by nešlo překonat, před námi se ale už objevuje první chodec, paradoxně s nápisem "winner" na tričku. Předběhneme ještě pár lidí, což nás moc potěší a pak už se jen kocháme. Protože příroda je v Šárce opravdu nádherná, tak se zastavujeme, fotíme, blbneme a závod si fakt užíváme na maximum. Vždy když se běží kousek rovinky máme tolik elánu, že bychom běžely nakonec těch čtrnáct, jenže pak přijde příšerný kopec a my sotva dýcháme a chceme konec :D
Když se dostaneme snad na nejvyšší bod a sbíháme dolů, abychom mohly vyběhnout ten další nejvyšší, tak potkáme označení s číslem sedm a zhrozíme se, že jsme někde předběhly tři kilometry. Myšlenku pak podpoří ještě ty akční mega běžci, co se prostě řítí kolem nás.
Naštěstí to bylo značení pro delší trasu a my si poklidně dobíháme. Na trati vládne fakt skvělá atmosféra, povzbuzují kolemjedoucí cyklisti, nakopávají vás běžci z prvních příček. Povzbuzující po všech stránkách.Po závodě si dáme nakládaný hermelín a já svařák, abych prohřála vychládající tělo a po vyhlášení výsledků a losování velmi bohaté tomboly se jdeme ještě projít.
Ještě ten den si s Romčou pak registrujeme podzimní pokračování v Prokopském údolí, tak třeba se tam potkáme :)
Anet
Vše o akci a registrace zde: http://www.pragueparkrace.cz/
Facebook zde: https://www.facebook.com/pragueparkrace/
Žádné komentáře:
Okomentovat