tak se pojďme trochu zase babrat v jiném tématu, než je u mne zvykem.
Muži. Ochránci s bezpečnou náručí, alespoň z většiny. Málokterá z nás chce asi vedle sebe chlapa, kde by v situaci, když by vás přepadli, musela zakročit právě žena.
Muži. Zrají jako víno. Je to taková malá nespravedlnost, poměrně dost mužů s věkem roste do krásy, kdežto my ženy, často tak nějak uvadáme. Mužům sluší šediny, brýle je dělají sexy, vrásky je taky vyloženě nehyzdí a nemají potřebu s nimi bojovat. Nemají celulitidu, klimakterium, nebojují věčně s kily a povadlými prsy, striemi, nemenstruují.
Poslední roky si ale všímám toho, jak to mají leckdy muži snazší a uvedu pár příkladů ze života.
Můj muž má zatraceně přitažlivý úsměv, neznám nikoho, kdo by neprohlásil, že se hezky směje. Ač mě na úsměv neulovil, tak si všímám, když jsem s ním, jak ty jeho vyceněné zuby okouzlují ženy všech tvarů, barev a věků. V obchodě se šarmantně usměje a ženy se už culí od ucha k uchu, hážou prameny vlasů za uši a div mu domů neodnáší nákup, a to za ním stepuje bubák - tedy já :D Jak se na někoho zaculí, celý vesmír se pohne a ženy se neovládnou.
To je situace, kdy jde sám, nebo se mnou. A co teprve když jde s dětma! Panečku! Známe to všechny, co máme děti ve větším množství. Vlezete upocená do obchodu, v jedné ruce dítě, v druhé ruce nákupní tašku odjinud, případně jakoukoliv nezbytnou tašku plnou první pomoci, z ucha vám trčí čerstvě zapíchnutý bagr, jste celá poblinkaná, pocintaná nebo alespoň nějakou přírodninou zakydaná. Za nohu se vás drží další dítě a případně kolem vás rotují další ne nutně vlastní děti. Oni se totiž na vás tak nějak nabalují.
A teď když jde do krámu s dětmi muž.
Vpluje s bagrem v uchu a několika dětmi za krkem do obchodu - tady se to moc nemění ba naopak, muži většinou více unesou, tedy se množství předmětů na mužích tak nějak zvyšuje. Už jen jak se objeví získává první úsměvy od lidí u regálů. Následuje prodavačka, která mu ochotně podává bagr vypadlý z ucha. Hubu od ucha k uchu a culí se, zda nepotřebuje s něčím pomoci a jak má krásné děti a že je to náramné, že je vzal nakupovat, aby taky trochu viděly, jak to chodí na světě. Vůbec přitom nereaguje na to, že muž vzal děti ven v pyžamu. Strká mu div ne zboží do košíku, laškuje s dětmi, rozdá ovoce zdarma, lízátka, či prostě sáhne aspoň do kapsy pro stovku. Loučí se a mává společně se všemi lidmi v obchodu.
Myslíte si, že kecám a jak to můžu vědět? Nejen, že děti z nákupů s tatínkem vždy přijdou a něco mají, že jim to dala paní prodavačka, servírka (v případě jídla s sebou z restaurace) nebo prostě jen kolemjdoucí u popelnic, kdo shledal tyto čtyři jedince (muž a tři děti) jako to nejroztomilejší na téhle planetě i před pandou, ale také o tom muž zuřivě básní. Mě se tohle totální scifi podařilo hned několikrát shlédnout, to když jsem se ploužila za ním, protože jsme se jen někde měli sejít.
To byl tedy obchod. Pak tu máme hřiště.
Jsem jedna z těch matek, co tyhle prostory fakt nesnáší. Je to přehlídka saní, prohlížejících si outfity dětí a sokyní. Bud drbem nějakou jinou, nebo probíráme nemoci, jak babky na rynku. Strhaně dřímeme na lavičkách jak zdechliny a hledáme stín na rozpáleném písku. Všude poletují děti, z kterých mám hrůzu. Jestli mi něco fakt nahání strach, tak jsou to děti rodičů, které se na hřišti o své děti nezajímají a tyhle nebožáčci žebrají o pozornost. Chtějí s vámi hrát na schovku, posílat autíčka, kopat s míčem (do vaší hlavy) případně si hrát na obchod a debatovat s vámi na téma: "Proč se list jmenuje list, a ne třeba tužka?", samé nelibé činnosti, kterých máte za den až po krk. Samo tyhle malý prdani lezou do cizích kočárků, kradou jídlo a pití a někteří dokonce rozhazují písek ostatním dětem do očí.. A tady přichází onen průser. Jakmile vaše dítě rozhodí kolem sebe písek, hračku, či jiný předmět (třeba ruku), máte téměř 100% šanci, že trefí to nejvíc vystajlovaný dítě s matkou s mobilem v ruce, která si nedej bože zrovna teď hned všimne a řítí se na vás. I když se snažíte omluvit, vše vysvětlit a objasnit, sype se na vás nadávek jak máku. Pokud by ale vystajlovanej panáček hodil písek po vašem dítku, tak se nic neděje a vy jste blbka, co opráší své dítě a snažně se snaží vysvětlit dotyčnému, že takhle by to nešlo.
Tyhle situace jsou běžné ve frontách a prostě všude, jakmile je muž s dětma, je to lumén, když je s dětma matka, tak si ťukáme jako společnost na čelo, proč vlastně ta čůza leze z baráku.
Abych nevypadala nějak zaujatě tak ještě příklad úplně mimo děti.
Roznášíme ráno noviny a adresné zásilky, v zájmu příjemného a hladkého roznosu se v případě nového odběru na lidi zvoní, aby nám poskytli klíče. Když zazvoním já, tak mě sprdnou, protože jdu moc brzy, moc pozdě, moc teď. Případně o to nikdo nestál, mohla bych zamazat podlahu a nedej bože se chystám ukrást celé schránky a dotáhnout je domů.
Když jde muž, tak se usměje do mluvítka a ženy ba i muži mu padají k nohám, běhají jako lanky otvírat dveře, přijímají zásilky a noviny a DOKONCE! mu ještě strkají peníze za to, že přišel!
On mi to snad dělá naschvál!
Tak já vám nevím, to vážně jsou ty křehké ženy terč špatným náladám? Je zranitelnější, tak si na ní prostě zchladím žáhu?
A co vaši muži? Také jsou všude za hvězdu?
Anet
PS: Článek nemá nikoho urazit, zesměšnit, stavět se za nějaké feministická práva apod. Jen mi to vrtá hlavou, čím to asi je? Je to jedincem, nebo pohlavím? Zároven chci říct, že svého muže nade vše miluji a tuhle jeho super schopnost obdivuji, i sám si toho všímá a často říká: Počkej zařídím to já, bude to pak hned. A teď když jsem to dopsala, jsem si vzpoměla na seriál Průměrňákovi, kde se vlastně Majk taky mimořádně směje a všude mu vše projde.
Žádné komentáře:
Okomentovat