už je to nějakou dobu, co jsem četla něco o autismu, informací jsem už načerpala kvanta a ty nové už moc nepřicházejí. Jste zajatcem dotazníků, neustále odpovídáte na otázky ohledně motivace, odměn, vývoje, každý lékař a odborník se stále ptá: Co bylo včera, co bylo před rokem, co bylo kdysi.
A vy máte jedinou otázku. Co jednou bude?
Tahle knížka vám odpovědi nedá, ale je neskutečně krásně a opravdově napsaná, tak si jí pojďme představit.
 |
| Originální popisek knihy: "Chtěl bych, aby dostal šanci na pořádný život." John Williams cítil, že je něco jinak, že nejsou jako jiné dvojice otec a syn. Jejich svět byl prostě jiný, a ani oni, ani jejich rodina nevěděli proč. Dlouhou dobu jim dokonce i lékaři tvrdili, že je všechno v pořádku, jenže se mýlili. U Johnova syna byl později diagnostikován autismus a spastická diplegie a teprve tehdy začaly přicházet odpovědi. Toto je příběh jednoho otce a jednoho syna, kteří se vzájemně učí žít své životy, příběh, kde nechybí radost, láska a touha být součástí společnosti." |
Kdo je autorem knihy?
John Williams by se asi označil především za otce svého syna, ale pokud byste o něm chtěli vědět něco víc, tak byste si s ním museli pohovořit. Prošel neskutečně mnoho zaměstnáními, o kterých mimo jiné píše i v knize, která vychází z jeho stejnojmenného blogu. Nejvíce by se ale tituloval jako skotský komik.
OBSAH KNIHY
Já asi nebudu šetřit chválou. Pokud jste rodič autistického dítěte ale i pokud jste rodič dítěte s jakýmkoliv hendikepem, přečtěte si to.
Tahle knížka je napsaná tak jak to je, čistě, bez příkras, bez hrůz a s tím, že vlastně i jako rodič můžete diagnózu popírat. Nechcete si jí pustit do svého života, protože vás pak vysává jako houba. Je v ní spoustu toho smutného humoru, který pochopí především rodič, který občas neměl prostě kam utéci.
Autor se zminuje také o ADHD, o tom, že nechápe, proč se dnes tato diagnóza tak zlehčuje, proč vlastně někteří rodiče závidí ostatním, že mají na dítěti "nálepku" a oni si musí obhájit, že jejich dítě jen zlobí. Nebojí se sáhnout i do citlivého tématu jakým je moderní "soutěž" o to, čí dítě je víc postižené a nebudeme si lhát do kapsy, kdo někdy neupozornil na to, že to má horší? A může se to týkat i rodičů zdravých dětí, chcete prostě svou trochu pozornosti, protože dnes mají pozornost hlavně děti a na rodiče nevyzbývá.
Jak sám autor píše: "Spí vaše dítě jen pět hodin denně? I vy klikaři, to naše jen tři." A ano, sama vím, že takhle to velmi často chodí. Není to však soutěž o to, čí dítě je na tom hůř, ale je to zoufalý křik po pozornosti. Všimni si mě! Povídej si se mnou! VYSLECHNI MĚ!
Ale může to být jen můj pohled na věc.
Kniha je i o tom, že nejen chlapec má své potíže, ale i tatínek má mentální hendikep, provede vás rozvodem rodiny, raným dětstvím, kdy se všichni zmítali v otázkách o tom, co dělají špatně. Hodiny a týdny pláče a řevu, beznaděje.
Není však jen o autismu, kdy diagnóza přišla velice pozdě nejen kvůli popírání rodiny, ale i kvůli neschopnosti lékařů, ale i o fyzickém hendikepu. O tom, jaké to je si uvědomit, že dítě nebude jednou chodit.
Tatínek vás provede všemi úmornými lékařskými procesy, všemi telefonáty ze školek a škol a nuceným změnám školských zařízení. Ale John nikdy nezapomene dodat něco laskavého, něco, co vám ukáže, že se nemusíte vždycky topit v průseru.
Jestli jsem si někdy přečetla opravdu perfektně a upřímně napsanou knihu na téma autismu, tak zrovna ted, v téhle knize se totiž najdete a pokud se vás autismus netýká, zkuste to jen tak, čte se to dobře a může vám to ukázat trošku jiný svět, svět kde slovo postižený, neznamená ošklivý.
Anet
Knihu koupíte např zde: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/40073000/muj-syn-neni-rain-man/
Věděli jste, že přes tento web můžete přispět různým organizacím a neziskovkám? Třeba také Národnímu ústavu pro autismus? Koupí přes odkaz Albatros media přispějete několika procenty vámi vybrané organizaci. https://givt.cz/
Ukázka:
Žádné komentáře:
Okomentovat