Kilometry pro Teribear - čtvrtý ročník

Krásný den,

tak se nám zase rok s rokem sešel, někdo na akci nepřišel a někdo naopak přišel.

Letos jsme se jako loni museli scházet na Vítkově, což se ne každému líbí, ale co se dá dělat. Letné se už asi nedočkáme a nezbývá než zatnout zuby, protože stejně dorazíme tak jako tak.

Asi málokdo o akci ještě nikdy neslyšel, a tak jen v kostce:

Akce je pod záštitou Nadace Terezy Maxové, vše spočívá v tom, že za každý jeden uražený kilometr (měřený čipem na okruhu na Vítkově v délce 1,5 km) dostane nadace 30,-, ty jsou pak rozděleny všem potřebným rodinám, dětem a institucím starající se o děti.

Vždy shrnu i co se na akci nepovedlo a co se naopak povedlo, tak než se vrhnu do částek a rekordů, dáme si takové malé okénko.

Letos nám přišlo, že byli očesány některé ze služeb, a to sice krásné obrazovky s kterými jste se mohli v jiných ročnících vyfotit, měli jste u sebe pak uvedeno jméno sebe nebo týmu a počet kilometrů. Letos jsme to řešili elegantním řešením prázdné cedulky u hlavy, do které jsme později ve photo editoru doplnili cílovou částku. Nevypadá to tak hezky ale budiž.

Další ze zkrouhlých věcí je částka, kterou dají sponzoři za kilometr. Dříve bylo 50,- nyní 30,-, není se ale čemu divit, na letošní sumu kilometrů by se překročila částka 15 000 000,-

Mě osobně mrzela i absence aplikace, kde jsme si průběžně na trase kontrolovali, jak jsme na tom jako tým, dělali si fotky přímo s rámečkem a kilometry.

Zažila jsem i prázdné automaty na pití, frontu dětí až do Karpat na vodu a čaj. Neustále pokřikující běžce na chodce at uhnou. Ono světe div se, ale na tak masové akci se neběhá na čas ale pro dobrou věc.

Co naopak bylo skvělé!

Luxusní burgery v autíčku Vehykl, neochutnali jsme jejich hot dogy ale vzhledem k tomu, že šly na dračku, byly určitě skvělý. Také fresh z pomerančů jistě bodl. Nabídka služeb jako nabíjení telefonů, voda a čajový stánek od Pikwicku.

Také bylo potěšující v horkém počasí, když instalovali rozprašovače na osvěžení a nesmí chybět prodloužení trasy cca o 300 metrů. Ve dny kdy chodilo hodně dětí ze školek a škol byl běh docela dobrodružstvím, děti běhají ze strany na stranu, některé frčí na koloběžkách (ač se to nesmí) spoustu maminek s kočárky tvořících špunty. Letos ale i díky počasí lidí neubývalo ani po osmé hodině, a tak bylo rušno vlastně neustále.

Nejlepší ale byly ty zážitky a zatím nejvydařenější počasí ze všech čtyř ročníků.

DEN PRVNÍ
I přes vytáčky, že nikdo nedorazí se na trati objeví první odvážlivci a přihazují kilometry. Vyzvedáváme čipy a doma zuřivě promasírováváme nohy. V balíčku je krom čipu také nápoj od Coca Coly, šátek a letáčky. Děti pak mají skvělého plyšáka v ještě větší velikosti než loni a tak máme doma už parádní rodinku.

DEN DRUHÝ
Dneska dorazila mimopražská posádka a kroužila až do tmy, nemohli jsme je tam nechat samotné, a tak jsme se nahrnuli za nimi. Ve výsledku z toho bylo trochu vypitého burčáku a 210 kilometrů v občasném deštíku. Loni jsme pro představu v tento den měli 80 km.

DEN TŘETÍ
Senzační den, přijeli za námi lidi z různých koutů republiky a nasbírali jsme spoustu kilometrů. Dneska jsme končili na čísle 501 km. A to pokračovaly pak ještě holky přes noc. Jeden z nejsilnějších dní. Bylo nádherně.

DEN ČTVRTÝ
Dneska jsme končili s cifrou 673,5 km. Neskutečně to tam padá, lítáme jak namydlený blesk a kvitujeme, že se dá pořídit i pivo. Podruhé v životě jsem si zaběhla půlmaraton.

DEN PÁTÝ
Dneska se proběhnu já a pak můžeme být rádi, že máme ty sourozence. Končíme den se 714 kilometry.

DEN ŠESTÝ
Dneska ráno přijela mimopražská Nikča a ráno přihodila nějaké kilometry, večer pak Maruška a my jsme se přiblížili k překonání lonského počtu kilometrů. Kdo by to byl čekal. Končíme den se 780 km.

DEN SEDMÝ
924 kilometrů, zase běhání, chození, tentokrát na dvě části alespon ode mě, ráno a večer. Romča si dneska došla pro maraton. Dnes se koná taky Teribear v Mladé Boleslavi a naše Míša s Jitkou urazí každá 22,8 km.

DEN OSMÝ
936 kilometrů, den, kdy neměl nikdo přijít, ale pak se tam v dešti vyloupl kamarád, kterého jsme poznali až na akci a ochotně se přidal kopat za náš tým. Velké díky.

DEN DEVÁTÝ
1024,5 kilometrů, ty bláho, když jsme si říkali, že chceme 800 km, pak 900 km, pak smělé plány na 1000 km a ono to takhe lítá? Naše nohýýýý, pomooooc. Už tři z nás mají přes 100 km, úžasné. Většina z nás dneska končí. Maru uzavírá na 175,5 km, Jitka uzavírá na 111 km a Anet na 120 km. Zítra se ale nakonec koná ještě další návštěva a mimopražská.

DEN DESÁTÝ - POSLEDNÍ
Další překonaná stovečka, první ročník, kde dalo více lidí stovku, vždy to byla jen Maru s Jitkou. Dík Janče a její ratolesti - 31,5 kilometrů během poměrně krátkého časového pásma, to je výkon.

Končíme letošní ročník s neskutečnou sumou! 1083 kilometrů - to dělá 32 490,-

14 lidí z toho 3 děti, 3 muži a 8 žen.

Naši tři úderníci:
Maruška 175,5 km
Anet 120 km
Jitka 111 km

Co říct závěrem, je to ta nejhezčí akce roku, spoustu nových přátel, potkání těch starých z jiných ročníků. Povídání, volnosti, skvělé atmosféry, výkonů:

První místo - 724,5 kilometrů J. Čížek
Druhé místo - 609 kilometrů Š. Krč - neskutečný pán
Třetí místo - 567 kilometrů E. Vaidová - tahle paní se pořád jen usmívala na trase, at šla nebo běžela, pořád se smála

Celkově se vybralo: 9 624 375,-
Naběhalo a nachodilo: 320 812,5 kilometrů

Tak zase za rok :)
Anet

Veškeré info najdete na: http://www.teribear.cz/