Night Run - pořádná kočičí porce medailí

Krásný den,

taky běháte hlavně kvůli té atmošce? Já tedy rozhodně, miluju veškeré to dění kolem toho a setkávání se s přáteli.

Night Run je série, která byla jedním z vůbec prvních závodů poměrně dost lidí i v mém okolí, v lonském roce jsem nebyla a letos mě medaile tak nadchla, že musela být zkrátka doma.

Na závod uděláme registraci hned ve větším chumlu děvčat, kočičí mamky prostě tenhle klenot doma mít musí. Registrujeme i dětičky ale jak to tak už bývá, samo se to vše začne komplikovat a zamotávat.

Holky, které měly jít běhat, nejdou, a ty, které jít neměly, zase jdou. Některé děti nemocné a některé prostě nedorazí, protože jejich máma (tedy já) má ještě stovku jiných aktivit. Tou mou byla blogerská merenda s Albatros média, a protože v kavárně Vincaffé mají jedny z nejlepších dortíků a pomazánek na pečivu, nešlo odolat.

Matka na tripu: Toulouse - II. část

Krásný den,

v předchozím článku jsme končili v letadle poté, co paní zatáhla roletu na okénku. Překvapivě zjišťuji, že všechny nerovnosti "nebe", mě děsí víc než samotný vzlet. Pořád se to nějak chvěje, kejve a já mám hlavu plnou leteckých katastrof, které jsem vždy fascinovaně sledovala i v reprízách.

Když pak projde okolo letuška a upozorní na vytažení roletky na okénku, naskytne se mi pohled na město, jsem unešená.

Když se vylodím a prokoušu Toulouským letištěm, čeká na mě Andrej a odjíždíme z letiště k nim domů.

Mám zvláštní pocit, z nějakého záhadného důvodu očekávám v zahraničí "wau" efekt okamžitě jak se ocitnu na cizí půdě, ale on se nikdy nedostaví, všude mi to přijde tak trochu jako doma :D

Recenze - Můj syn není Rain Man - John Williams

Krásný den,

už je to nějakou dobu, co jsem četla něco o autismu, informací jsem už načerpala kvanta a ty nové už moc nepřicházejí. Jste zajatcem dotazníků, neustále odpovídáte na otázky ohledně motivace, odměn, vývoje, každý lékař a odborník se stále ptá: Co bylo včera, co bylo před rokem, co bylo kdysi.

A vy máte jedinou otázku. Co jednou bude?

Tahle knížka vám odpovědi nedá, ale je neskutečně krásně a opravdově napsaná, tak si jí pojďme představit.

Originální popisek knihy: "Chtěl bych, aby dostal šanci na pořádný život." John Williams cítil, že je něco jinak, že nejsou jako jiné dvojice otec a syn. Jejich svět byl prostě jiný, a ani oni, ani jejich rodina nevěděli proč. Dlouhou dobu jim dokonce i lékaři tvrdili, že je všechno v pořádku, jenže se mýlili. U Johnova syna byl později diagnostikován autismus a spastická diplegie a teprve tehdy začaly přicházet odpovědi. Toto je příběh jednoho otce a jednoho syna, kteří se vzájemně učí žít své životy, příběh, kde nechybí radost, láska a touha být součástí společnosti."

Kilometry pro Teribear - čtvrtý ročník

Krásný den,

tak se nám zase rok s rokem sešel, někdo na akci nepřišel a někdo naopak přišel.

Letos jsme se jako loni museli scházet na Vítkově, což se ne každému líbí, ale co se dá dělat. Letné se už asi nedočkáme a nezbývá než zatnout zuby, protože stejně dorazíme tak jako tak.

Asi málokdo o akci ještě nikdy neslyšel, a tak jen v kostce:

Akce je pod záštitou Nadace Terezy Maxové, vše spočívá v tom, že za každý jeden uražený kilometr (měřený čipem na okruhu na Vítkově v délce 1,5 km) dostane nadace 30,-, ty jsou pak rozděleny všem potřebným rodinám, dětem a institucím starající se o děti.

Vždy shrnu i co se na akci nepovedlo a co se naopak povedlo, tak než se vrhnu do částek a rekordů, dáme si takové malé okénko.