pátek 29. dubna 2016

Dobře míněná rada bez zkušenosti

Krásný den,

dneska si dáme zase trochu něco jiného než obvykle, kolikrát se pozastavím nad tím, kolik lidí mi chce v lecčems poradit, ale sami s oním tématem nemají zkušenost, a právě o tom bude dnešní článek.

Nechtěné rady, kritika, jež neumíme unést, o to se zase až tak nejedná ale o rady, které dnes rozdává kde kdo, ale přitom vlastní zkušenosti rádce nemá, ani co by se za nehet vešlo.

Jak tohle vypadá v praxi? Máte zlomenou nohu a usilovně rejpete babičinou pletací jehlicí pod sádrou a Jožka vám hbitě běží na pomoc radou, že si nemáte rejpat jehlicí tímto směrem ale spíš tímto a vůbec, to svědění se přece dá vydržet, tak si tam tím nerejpej. To, že Jožka v životě neměl ani naražený koleno je věc druhá.

Sedíte si na lavičce a necháváte děti běhat po okraji fontánky, je horké léto, ve fontánce vody jako prd, obruba dost vysoká. Děti se honí a kousek od vás na lavičce sedí mladičký pár kolem 20 let a holčina pohrdavě hlásá, že: ONA BY NIKDY NENECHALA SVÉ DĚTI TAKHLE NEUVÁŽENE LÍTAT KOLEM FONTÁNY, PROTOŽE CO KDYBY DO NÍ SPADLY. Ale no tak? Opravdu tato dívka bez dětí, jež celou dobu pindá o tom, že až bude mít děti, nebude je nechávat ve špinavým tričku (asi jí nějak nedošlo, že ven dítě vylezlo v čistém tričku a špinavé dítě venku, na hřišti, je štastné dítě) a že mu určitě nedá nikdy rohlík, protože bílá mouka je fůůůj. (ale už jí asi nikdo neřekl, že dětský organismus není schopen strávit celozrnné pečivo a může  to u dětí způsobit spíše zácpy a nedej bože i průjmy) Opravdu tato osoba může vést řeči o tom, co bude? No co, tak hlavně aby jim pak nedávala čokoládu, ona jim jí dá babička, tisíckrát si to může malovat a ono z toho nic nebude.

Na tohle já říkám: NU COŽ, NAHORU NESPADNE A DOLE HO NAJDU. Většina z nás někdy spadla, jedla špinavýma rukama, dokonce jsme možná jedli u bábinky na dvorku slepičince a kupodivu žijeme. A jak se mají ty děti naučit nějaké samostatnosti? PANE BOŽEEE TY NECHÁVÁŠ SVÉ DÍTĚ CHODIT ZE ŠKOLY SAMOTNÉ? No ráda bych ho tam vodila až do 15 ale on tak nějak už protestuje i mi dávat pusu před kámošema, a je mu devět, ostatně nebylo by vám jako dětem taky trapně?

Na hřišti: chlapeček v džínách, vystajlovanej až na mozku, hází usilovně písek ostatním dětem do obličeje. Většina maminek už zoufale vyhlíží matku onoho malého "neřáda". V tu si to maminka přicupitá, telefon na uchu a hned nám radí, že si máme své děti odvést z hřiště, když se nám to nelíbí, že tohle je přece na písku normální. A tak já tedy nevím, tohle bude taky dobrá rada, ale pochopím jí na koupáku. (mimochodem taky milujete lidi na koupališti, co prskají, že na ně někdo cáknul?)

Máte nemocné dítě, psychicky nemocné (už jsem se o tom zminovala) svěříte se, a pak se doslechnete, že slečna, co o tom četla, by zajisté věděla jak s dítětem naložit, jak ho donutit jíst a polykat prášky a vůbec !! ONA BY SI PORADILA LÉPE NEŽ ČLOVĚK, CO S ONÍM DÍTĚTEM ŽIJE. Ostatně tohle miluju i u braní léků - fuuuj vy matky, co do dětí cpete chemii. NESUDTE, nikdy nevíte, jak dlouho rodiče proti chemii bojovali, co je to stálo úsilí, nervů a pláče, nejen toho dětského ale i dospělého, tak si jednou provždy nechte rady pro sebe anebo je rozházejte do davu, až se budete moci podělit vlastní zkušeností.

Jste těhotná a hýbete se, děláte to, protože je vám pak lépe venku na vzduchu, protože se pak cítíte dobře, nikde vás nic nebolí anebo nemáte jinou možnost, máte byt plný dětí a nenecháte je zavřené jak v kleci doma. Ale pořád vám někdo musí radit, at zvolníte a neděláte to a ano - nejlépe vám ale poradí bezdětné rádkyně.

Nebo se vám snaží radit slečna, co nikdy nerodila a stará se o to, co si má vzít sebou do porodnice, vy poradíte, rodila jste dvakrát a pokaždé to bylo stejné na předměty sebou (i když porodnice byla jiná). Jenže ona se s vámi začne hádat, že takhle to není, protože tam psali... Ale samozřejmě, oni vám tam taky napíšou, že klizma provádí pouze na požádání, ale pak se s vámi nikdo nemaže s tím, že to je povinné. A upřímně, já si sebou táhnu i toaleťák, protože jsem zažila situaci, kdy měla spolubydlící takovou spotřebu, že vždy prázdná rolička vyšla na mě a stále courat na sesternu a žebronit o kus hajzl papíru se mi prostě příčilo a dohoda s ní nulová, vždyt ona i zaspala pláč vlastního dítěte.

A co je nejlepší? Také mi je sem tam porazeno od maminky, jež má 3měsíční dítě, jak mám vychovávat děti a to se ve mě vyváří krev. Je moc príma dostat radu od matky, jež dítě školou povinné viděla leda na ulici, že o učení dětí na nočník ví houby a les (jak by řekl náš syn - obyčejný houbeles) a vážně ale vážně je prostě zkušenost sama (ještě když má za zadkem babičku a celej rodinnej arsenál příbuzných).

Také se to týká moderního životního stylu, slečna, jež pozorujete, a hubne třetím rokem a nepohla se z místa, zuřivě radí ostatním. Týká se to i nesčetně zaměstnání, jsme prostě národ, kde sami sobě poradit neumíme, ale strkat nos ostatním do života umíme náramně. No nechtějte si vyslechnout radu, jak se dělají pravé Carbonara špagety od někoho, kdo těstoviny nejí a nikdy zrovna tyto nepřipravoval.

Proč má někdo potřebu se do krve hádat o něčem, o čem zkrátka nic neví? Proč někdo tvrdí, že ve Stromovce koně nejezdí, když vy tam jste 2x týdně a víte, že ano? Proč všichni říkáme - umím si to představit, když si to neumíme představit ani za zlaté sele?

Neříkám, že jsem člověk dokonalý, ale veškeré rady se snažím předávat dál až po samotné zkušenosti anebo ověřené u někoho jiného. Dobrá rada staršího se zkušeností, nám může přinést zamyšlení, pokud není opravdu hodně stará, jako např. od babičky, co dávala dětem cucnout píva, nebo med na dudlík aby se dobře spalo.

Dávejme tedy rady s rozmyslem a přijímejme ty od starších s úctou. A co vy? Máte taky svou dobře míněnou radu?

Anet