úterý 3. května 2016

Recenze - Vážka - Michel Bussi

Krásný den,

pomalu finišuju s pupíkem a blížím se k zuřivému porodnímu konci, protože se bolesti přihlásili celkem brzy, tak to chtělo něco, co mi nezvedne tlak, nebude mě děsit a bude mi spíše takovou tou psychickou oporou.

Jaká to bylo knížka především do kupy polštářů?

Originální popisek knihy: "Když se ve Francii těsně před Vánoci zřítí letadlo letící z Istanbulu, vypadá to, že všichni zahynuli. Pak ale záchranáři najdou poblíž letadla živé miminko. Jenže na palubě letadla byly dvě děti v tomto věku. A protože se tak stalo v době, kdy testy DNA jsou ještě věcí neznámou, stojí policie před těžkým rozhodnutím: je miminko Lyse-Rose z bohaté a vlivné rodiny Carvilleových, nebo Emily z obyčejné rodiny Vitralových? Nakonec je dítě prohlášeno za Emily. Carvilleovi se s tím ale nechtějí smířit a najmou si soukromého detektiva, který má dokázat, že dítě patří jim. Osmnáct lét pátrá bývalý policista ve Francii i v Turecku, ale marně. Rozhodující důkaz se mu najít nepodaří. Když už chce se vším skončit, padne jeho zrak na staré noviny, kde se o případu psalo. Vše se mu náhle spojí a on pochopí, jak to bylo. Byla nalezeným dítětem Lyse-Rose, Emily, anebo bylo všechno úplně jinak a někdo celou tu dobu se všemi postavami dramatu obratně manipuloval?"

Kdo je autor knihy Michel Bussi?
Spisovatel detektivních románů, který již překročil 50let svého života. Jeho domovem je Francie. V současnosti je jedním z nejpopulárnějších francouzských autorů. Román Vážka slaví velké množství úspěchů a potvrdila autorovu popularitu, očekává se i jeho filmové ztvárnění.

OBSAH:
Na knížku jsem se opravdu velice těšila, líbila se mi prostá a jednoduchá obálka a anotace vybízela k tajemství. Přesně něco, co jsem po těch drastárnách potřebovala. Jenže ejhle, také na mě padla únava z konce těhotenství a začíst se byl velký boj. Knížka se celkem nepříjemně vleče a trvá, než se zakousnete, nakonec se tak ale stalo. Začínáme při leteckém neštěstí, kdy přežije pouze jedno malé batole. Problém nastává v situaci kdy se zjistí, že stejně staré miminko by v letadlo měly mít dvě rodiny - dvojí prarodiče a velký boj a jednu malou Vážku, malé tříměsíční miminko.

Po nehodě a jejím popisu se dostaneme ke Grand Ducovi, soukromému detektivovi, který měl z jistých příčin celý případ na starosti i dlouho poté, co se situace uklidnila. Malé přeživší holčičce přenechal svůj deník, kam zapisoval 18let jejího života všechny stopy a dohady o tom, kým malá Vážka je. Rozjíždí se kruh skládaček, dění okolo vedlejších postav, kolem hlavní postavy a zážitků z deníku, vraždy, intriky rodiny Carvilleových. Šílená Malvina. Obětavě zamilovaný bratr Marc a nečekané rozuzlení.

Vyjádřit se k obsahu více za mne nelze, protože už bych se chytla spoilerů a to nikdo nemáme rádi. Pokud máte rádi tajemství a rádi brouzdáte v puzzlíkách, bude se vám kniha líbit. Za mne se nepříjemně vlekla, chvílemi dost zbytečného okecávání (to já nemám ráda celkově, mě stačí napsat, že je tam strom, to, že je košatý a vánek mu rozčechrá listí, mě už tolik nebere). Nicméně knihy neodkládám, někdo si dal tu práci to napsat a já se mu odvděčím čtením, závěrečných 150 stran však velmi příjemně utíká a zhltla jsem je už za jeden večer, zkrátka pocit zjistit, jak to celé bylo, byl silnější než já.

Hodnotím celkově 3 hvězdičkami z 5 (podle databáze knih)

Knihu zakoupíte např. zde: http://www.albatrosmedia.cz/vazka-d2.html

Ukázka:
Marca se znovu zmocnil neurčitý neklid. „Co je to?“ „Grand -Ducův deník,“ odpověděla Emilie, aniž nechala Marca nadechnout. „Přinesl mi ho předevčírem, den po mých narozeninách. Vlastně mi ho hodil do schránky, on nebo někdo, koho o to požádal, našla jsem ho ráno.“ Marc se opatrně dotkl sešitu. Víčka se mu znovu zachvěla. Ten sešit. Grand -Ducovy zápisky… Teď už rozuměl. Emilie strávila dva předchozí dny a dvě noci čtením tohoto deníku. Osmnáct let pátrání toho starého bláznivého soukromého detektiva. Celý život. Emiliin život. Den po dni. Zatracený dárek k narozeninám! Marc pátral v Emiliiných očích. Co v tom sešitu našla? Jakou pravdu? Novou identitu? Konečně klid? Nebo nic? Jen otázky bez odpovědí… Emilie na sobě nedala nic znát. V téhle hře byla příliš silná. Pomalu nalila vodu do své kávy jako rituál a pila ji po malých doušcích. „Tak vidíš, Marcu, nakonec mi ho dal, ten sešit. Jak slíbil. Pravdu pro můj přechod do světa dospělých.“
Emilie se zasmála, ale byl to smích spíše nervózní než spontánní. Marc váhal, zda si má sešit vzít.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat