Krásný den,
po delší době se opět hlásím a rovnou s prosincovým speciálem z Vánoc. Tak jak to u nás letos probíhalo?
Jako první bych Vám chtěla napsat, že se udál, jak řekl sám manžel: "Zázrak saturnálií." Po několika letech jsem slyšela onu bájnou větu: "Miluju tě." U nás je to věc vzácnější než šafrán a je myšlena tak vážně, že pak máte chuť proskočit oknem. Za deset let jsem jí slyšela možná popáté. Aneb, to bychom měli první dárek.
Naše Vánoce začali v podstatě výběrem stromku. Stalo se u nás v rodině totiž toliko věcí a velmi těžkých a náročných, že to chtělo alespoň ten velký strom. I jednoho dne zavelel muž: "Letos alespoň dva metry!"
No jistě, řekla jsem si, ty jeho řeči. A vydali jsme se koupit stromek. Poučení z předchozích let, jsme se rozhodli nechat děti při výběru stromku doma. Posilnili jsme se na tuto kratochvíli na místních trzích svařáčkem, zbodli jakési cizokrajné jídlo a k němu dostali svařáček číslo dvě.
Zobrazují se příspěvky se štítkemOsobní život a další. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOsobní život a další. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 31. prosince 2019
neděle 14. dubna 2019
Pražské mosty 2019 - Porozumění autismu
Krásný den,
tak nastal po delší odmlce čas něco napsat. Jako spoustu z nás jsem zabrousila na instagram, kde se mi zalíbilo pro čerpání různé inspirace i díky pružnosti a rychlosti celé sociální sítě.
Také tolik nepíšu, protože se s naším malým autistou zmítáme na poli PROGRESU, ano, konečně to není regres ale opak. Je to taková obrovská vlna, že je až k neuvěření - no dobře, trochu to přeháním, ale zkrátka, chceme z toho koláče urvat co největší kus.
Jestli jsem se tomu kloučkovi věnovala na maximum, tak ted je to ještě trochu víc, ale o tom vám napíšu příště (a opravdu to chystám - dvouleté srovnání).
tak nastal po delší odmlce čas něco napsat. Jako spoustu z nás jsem zabrousila na instagram, kde se mi zalíbilo pro čerpání různé inspirace i díky pružnosti a rychlosti celé sociální sítě.
Také tolik nepíšu, protože se s naším malým autistou zmítáme na poli PROGRESU, ano, konečně to není regres ale opak. Je to taková obrovská vlna, že je až k neuvěření - no dobře, trochu to přeháním, ale zkrátka, chceme z toho koláče urvat co největší kus.
Jestli jsem se tomu kloučkovi věnovala na maximum, tak ted je to ještě trochu víc, ale o tom vám napíšu příště (a opravdu to chystám - dvouleté srovnání).
úterý 13. listopadu 2018
Máma trapka, táta trapák
Krásný den,
zpozorněte vy, kdož chcete kvalitní antikoncepci a také vy, kteří máte doma nastražené kostky Lega. Ty malé pestrobarevné ve tmě číhající potvory, tiše vyčkávající na vaše rozespalé nohy.
S každým dítětem roste pravděpodobnost, že se už nedostanete z jejich dosahu. Pokud máte rodinné příslušníky z věkové kategorie babička a dědeček daleko, hrozí to ještě o trochu víc. Pokud máte děti s jakýmkoliv hendikepem, máte jasný obraz toho, jak strávíte zbytek života.
My jsme se s mužem ale tak dlouho hledali až jsme se našli. Tedy naděje umírá až poslední, a tak společně v řevu našich milovaných kopií nás dvou, sníme o některých věcech:
- o tom jak se jednou v klidu vykadíme
- o tom, jak nám nikdo nepoleze do vany, nebo nám u toho nehodí do obličeje botu
- o tom, že si nešlápneme 365 x v roce na jakýkoliv předmět, který jsme si rozhodně na zem sami neodložili
- o tom, že kdesi v horách leží opuštěná chata, kde se jednoho krásného dne probudíme
- o tom, že v nebi se jen spí, čte, pije víno a nedojídají se jen rozplizlé zbytky čehosi z koberce aby se ušetřilo
- o tom, že se vám stále nelepí nohy a ruce ke všemu na co sáhnete
- o tom, že budeme spolu sami
V podstatě bych byla schopná vytvořit materiál na roli kuchyňských útěrek, ale nebudu vás tím obtěžovat. Zastavíme se u posledního bodu.
zpozorněte vy, kdož chcete kvalitní antikoncepci a také vy, kteří máte doma nastražené kostky Lega. Ty malé pestrobarevné ve tmě číhající potvory, tiše vyčkávající na vaše rozespalé nohy.
S každým dítětem roste pravděpodobnost, že se už nedostanete z jejich dosahu. Pokud máte rodinné příslušníky z věkové kategorie babička a dědeček daleko, hrozí to ještě o trochu víc. Pokud máte děti s jakýmkoliv hendikepem, máte jasný obraz toho, jak strávíte zbytek života.
My jsme se s mužem ale tak dlouho hledali až jsme se našli. Tedy naděje umírá až poslední, a tak společně v řevu našich milovaných kopií nás dvou, sníme o některých věcech:
- o tom jak se jednou v klidu vykadíme
- o tom, jak nám nikdo nepoleze do vany, nebo nám u toho nehodí do obličeje botu
- o tom, že si nešlápneme 365 x v roce na jakýkoliv předmět, který jsme si rozhodně na zem sami neodložili
- o tom, že kdesi v horách leží opuštěná chata, kde se jednoho krásného dne probudíme
- o tom, že v nebi se jen spí, čte, pije víno a nedojídají se jen rozplizlé zbytky čehosi z koberce aby se ušetřilo
- o tom, že se vám stále nelepí nohy a ruce ke všemu na co sáhnete
- o tom, že budeme spolu sami
V podstatě bych byla schopná vytvořit materiál na roli kuchyňských útěrek, ale nebudu vás tím obtěžovat. Zastavíme se u posledního bodu.
pondělí 5. listopadu 2018
Matka na tripu: Pyreneje - IV. část
Krásný den,
dneska jsme vstávali velice brzo - tedy ne s ohledem na mne, ale s ohledem na mé hostitele. Uděláme si snídani a přichystáme svačiny do batohů. Tady mám jedno velké plus, nemám batoh a tedy si nic krom fotoaparátu jako dělo nenesu (jo pak ještě kapesníky a telefon).
Jedeme do Pyrenejí a budeme se šinout nahoru ke Třem seňorům (2175 metrů nadmořské výšky). Večer jsem nad tím mávla rukou a nadšeně pokývala. Ráno to tak nadějně nevidím.
Manželovi jsem kladla na srdce, aby zjistil, jestli se pohrneme do nějakých kopců a co mám mít případně za oblečení a za boty, odpovědí nám bylo, že mi stačí žabky do města a tenisky.
Nu což, ráno tedy vyrážím v tričku, džínách, teniskách a v mikče. Když se rozhlédnu po místnosti, kde se válí obří turistické boty, hůlky a batohy, začnu se drbat za uchem, protože tady mi něco nesedí.
dneska jsme vstávali velice brzo - tedy ne s ohledem na mne, ale s ohledem na mé hostitele. Uděláme si snídani a přichystáme svačiny do batohů. Tady mám jedno velké plus, nemám batoh a tedy si nic krom fotoaparátu jako dělo nenesu (jo pak ještě kapesníky a telefon).
Jedeme do Pyrenejí a budeme se šinout nahoru ke Třem seňorům (2175 metrů nadmořské výšky). Večer jsem nad tím mávla rukou a nadšeně pokývala. Ráno to tak nadějně nevidím.
Manželovi jsem kladla na srdce, aby zjistil, jestli se pohrneme do nějakých kopců a co mám mít případně za oblečení a za boty, odpovědí nám bylo, že mi stačí žabky do města a tenisky.
Nu což, ráno tedy vyrážím v tričku, džínách, teniskách a v mikče. Když se rozhlédnu po místnosti, kde se válí obří turistické boty, hůlky a batohy, začnu se drbat za uchem, protože tady mi něco nesedí.
pátek 19. října 2018
Matka na tripu: Carcassonne - III. část
Krásný den,
máme tu třetí díl o mém výletu. Máme teď zase trochu více napilno a vše pro vás a pro sebe do budoucna postupně sepisuji.
Tak pojďme se vrátit do jednoho bytečku v Toulouse rovnou k snídaňovému stolu. Už jsme řešili obědy ve Francii a večeře a dneska to bude trochu o snídani. Já jsem zvyklá doma sežrat tak trochu zbytky co upustí děti a ano, sežrat, ne obyčejně sníst, protože je to většinou v poklusu. Když jsem ráno v práci a přepadne mě hlad, kolikrát hrábnu do tašky nebo kapsy a najdu cosi olezlého, co prostě spolknu.
Ne, že bych na to byla nějak hrdá ale i proto mě tak strašně nadchlo tohle stolování. Plný stůl různých muslli, granoly, šunky, sýrů, zeleniny a ovoce. Čaje a káva a klid! Tady nemají televizi, ba ani rádio, a tak snídáte za ruchu klidné ulice a povídáme si. Po snídani se ohákneme a vyrazíme směr výlet.
máme tu třetí díl o mém výletu. Máme teď zase trochu více napilno a vše pro vás a pro sebe do budoucna postupně sepisuji.
Tak pojďme se vrátit do jednoho bytečku v Toulouse rovnou k snídaňovému stolu. Už jsme řešili obědy ve Francii a večeře a dneska to bude trochu o snídani. Já jsem zvyklá doma sežrat tak trochu zbytky co upustí děti a ano, sežrat, ne obyčejně sníst, protože je to většinou v poklusu. Když jsem ráno v práci a přepadne mě hlad, kolikrát hrábnu do tašky nebo kapsy a najdu cosi olezlého, co prostě spolknu.
Ne, že bych na to byla nějak hrdá ale i proto mě tak strašně nadchlo tohle stolování. Plný stůl různých muslli, granoly, šunky, sýrů, zeleniny a ovoce. Čaje a káva a klid! Tady nemají televizi, ba ani rádio, a tak snídáte za ruchu klidné ulice a povídáme si. Po snídani se ohákneme a vyrazíme směr výlet.
úterý 2. října 2018
Matka na tripu: Toulouse - II. část
Krásný den,
v předchozím článku jsme končili v letadle poté, co paní zatáhla roletu na okénku. Překvapivě zjišťuji, že všechny nerovnosti "nebe", mě děsí víc než samotný vzlet. Pořád se to nějak chvěje, kejve a já mám hlavu plnou leteckých katastrof, které jsem vždy fascinovaně sledovala i v reprízách.
Když pak projde okolo letuška a upozorní na vytažení roletky na okénku, naskytne se mi pohled na město, jsem unešená.
Když se vylodím a prokoušu Toulouským letištěm, čeká na mě Andrej a odjíždíme z letiště k nim domů.
Mám zvláštní pocit, z nějakého záhadného důvodu očekávám v zahraničí "wau" efekt okamžitě jak se ocitnu na cizí půdě, ale on se nikdy nedostaví, všude mi to přijde tak trochu jako doma :D
v předchozím článku jsme končili v letadle poté, co paní zatáhla roletu na okénku. Překvapivě zjišťuji, že všechny nerovnosti "nebe", mě děsí víc než samotný vzlet. Pořád se to nějak chvěje, kejve a já mám hlavu plnou leteckých katastrof, které jsem vždy fascinovaně sledovala i v reprízách.
Když pak projde okolo letuška a upozorní na vytažení roletky na okénku, naskytne se mi pohled na město, jsem unešená.
Když se vylodím a prokoušu Toulouským letištěm, čeká na mě Andrej a odjíždíme z letiště k nim domů.
Mám zvláštní pocit, z nějakého záhadného důvodu očekávám v zahraničí "wau" efekt okamžitě jak se ocitnu na cizí půdě, ale on se nikdy nedostaví, všude mi to přijde tak trochu jako doma :D
pátek 7. září 2018
Matka na tripu: odlet - I. část
Krásný den,
nastal ten čas a já bych ráda shrnula svůj výlet do Francie, a abych si to mohla jednou připomenout, tak to vezmu od samého začátku.
Začalo to všechno tím, že jsem se pomalu ale jistě začala hroutit z celého toho života jaký vedu. Být matkou, kamarádkou, pracantkou v práci (v několika pracích), podporou pro spoustu lidí, manželkou, a především matkou tří dětí a ne ledajakých, není žádný piánko.
Naše děti mají jisté speciální potřeby, (což je slovní spojení, jež se ted hojně používá), a to včetně vtěrky autismu. Snažím se vše brát statečně a věnuji se především autistickému synovi na maximum, až tak, že jsem si několikrát od odborníků vyslechla, že mám příliš přepálené tempo a že brzy vyhořím, a pokud to nechci, musím zvolnit.
Jenže matky a tatínkové hendikepovaných dětí jistě vědí, že jakmile do toho vlaku naskočíte, už se jen bojíte, že když to neuděláte dneska, zítra už to nepůjde a bude pozdě. Je to boj s časem.
nastal ten čas a já bych ráda shrnula svůj výlet do Francie, a abych si to mohla jednou připomenout, tak to vezmu od samého začátku.
Začalo to všechno tím, že jsem se pomalu ale jistě začala hroutit z celého toho života jaký vedu. Být matkou, kamarádkou, pracantkou v práci (v několika pracích), podporou pro spoustu lidí, manželkou, a především matkou tří dětí a ne ledajakých, není žádný piánko.
Naše děti mají jisté speciální potřeby, (což je slovní spojení, jež se ted hojně používá), a to včetně vtěrky autismu. Snažím se vše brát statečně a věnuji se především autistickému synovi na maximum, až tak, že jsem si několikrát od odborníků vyslechla, že mám příliš přepálené tempo a že brzy vyhořím, a pokud to nechci, musím zvolnit.
Jenže matky a tatínkové hendikepovaných dětí jistě vědí, že jakmile do toho vlaku naskočíte, už se jen bojíte, že když to neuděláte dneska, zítra už to nepůjde a bude pozdě. Je to boj s časem.
pátek 3. srpna 2018
Muži a jejich přednosti
Krásný den,
tak se pojďme trochu zase babrat v jiném tématu, než je u mne zvykem.
Muži. Ochránci s bezpečnou náručí, alespoň z většiny. Málokterá z nás chce asi vedle sebe chlapa, kde by v situaci, když by vás přepadli, musela zakročit právě žena.
Muži. Zrají jako víno. Je to taková malá nespravedlnost, poměrně dost mužů s věkem roste do krásy, kdežto my ženy, často tak nějak uvadáme. Mužům sluší šediny, brýle je dělají sexy, vrásky je taky vyloženě nehyzdí a nemají potřebu s nimi bojovat. Nemají celulitidu, klimakterium, nebojují věčně s kily a povadlými prsy, striemi, nemenstruují.
Poslední roky si ale všímám toho, jak to mají leckdy muži snazší a uvedu pár příkladů ze života.
Můj muž má zatraceně přitažlivý úsměv, neznám nikoho, kdo by neprohlásil, že se hezky směje. Ač mě na úsměv neulovil, tak si všímám, když jsem s ním, jak ty jeho vyceněné zuby okouzlují ženy všech tvarů, barev a věků. V obchodě se šarmantně usměje a ženy se už culí od ucha k uchu, hážou prameny vlasů za uši a div mu domů neodnáší nákup, a to za ním stepuje bubák - tedy já :D Jak se na někoho zaculí, celý vesmír se pohne a ženy se neovládnou.
tak se pojďme trochu zase babrat v jiném tématu, než je u mne zvykem.
Muži. Ochránci s bezpečnou náručí, alespoň z většiny. Málokterá z nás chce asi vedle sebe chlapa, kde by v situaci, když by vás přepadli, musela zakročit právě žena.
Muži. Zrají jako víno. Je to taková malá nespravedlnost, poměrně dost mužů s věkem roste do krásy, kdežto my ženy, často tak nějak uvadáme. Mužům sluší šediny, brýle je dělají sexy, vrásky je taky vyloženě nehyzdí a nemají potřebu s nimi bojovat. Nemají celulitidu, klimakterium, nebojují věčně s kily a povadlými prsy, striemi, nemenstruují.
Poslední roky si ale všímám toho, jak to mají leckdy muži snazší a uvedu pár příkladů ze života.
Můj muž má zatraceně přitažlivý úsměv, neznám nikoho, kdo by neprohlásil, že se hezky směje. Ač mě na úsměv neulovil, tak si všímám, když jsem s ním, jak ty jeho vyceněné zuby okouzlují ženy všech tvarů, barev a věků. V obchodě se šarmantně usměje a ženy se už culí od ucha k uchu, hážou prameny vlasů za uši a div mu domů neodnáší nákup, a to za ním stepuje bubák - tedy já :D Jak se na někoho zaculí, celý vesmír se pohne a ženy se neovládnou.
úterý 26. června 2018
Nesuď podle talíře!
Upozornění: Článek obsahuje několik vulgárnějších výrazů, prosím tedy čtenáře do 18 let, aby zvážili, zda chtějí číst dál. Slova jsem zachovala pro autenticitu svého rozhořčení.
Krásný den,
rozmohl se nám tu takový nešvar, není to slovíčko "prcat", které používá i Šebková ale jsou to posudky náhledů do našich talířů.
Celkem se to rozjelo, každý fotíme co jíme, co pijeme, hážeme k tomu hashtagy, sdílíme to s přáteli i nepřáteli, vzájemně se motivujeme co jíst. Někdy mám z dotazů ve stylu: "Hodte mi tipy na svačiny. Mám to takový pořád stejný." pocit, že se dotyční chystají jíst až do konce svého života pořád něco jiného a nového. Musím podotknout, že to bohužel tak nebude.
Lidi mají sdílené jídlo moc rádi, komentují, lajkují a nezapomínají řešit, co na talíři vidí.
"Ty vole, jahoda!" "Teda dvě jahody!" "No a s jogurtem? Ti to v tom břiše nakvasí a shnije!" (nehledě na to, že v jahodě nejsou bílkoviny, že)
Krásný den,
rozmohl se nám tu takový nešvar, není to slovíčko "prcat", které používá i Šebková ale jsou to posudky náhledů do našich talířů.
Celkem se to rozjelo, každý fotíme co jíme, co pijeme, hážeme k tomu hashtagy, sdílíme to s přáteli i nepřáteli, vzájemně se motivujeme co jíst. Někdy mám z dotazů ve stylu: "Hodte mi tipy na svačiny. Mám to takový pořád stejný." pocit, že se dotyční chystají jíst až do konce svého života pořád něco jiného a nového. Musím podotknout, že to bohužel tak nebude.
Lidi mají sdílené jídlo moc rádi, komentují, lajkují a nezapomínají řešit, co na talíři vidí.
"Ty vole, jahoda!" "Teda dvě jahody!" "No a s jogurtem? Ti to v tom břiše nakvasí a shnije!" (nehledě na to, že v jahodě nejsou bílkoviny, že)
pondělí 21. května 2018
A ty hubený, budou studený!
Krásný den,
tak tu máme zase jednou mou úvahu na jedno z témat, co se mě momentálně taky tak trochu dotýká. Dneska se pokusím zastat všech "normálně" vypadajících lidí, ale i těch, co jsou zkrátka více hubení od přírody a nehubnou nýbrž se snaží přibrat, což je ještě složitější jak samotné hubnutí. Nevím, jestli je to jen můj problém, ale čím dál častěji vidím, že to, že je někdo štíhlý, je téměř trestné! Proč mi to přijde?
Ani jsem si nevšimla, v poslední době, že by se někdo posmíval někomu tlustému nebo někomu s nadváhou. Dřív to bylo na denním pořádku (především mezi dětmi ve škole), jeden by si řekl, že se možná lidi naučili k sobě chovat, ale ono ne! Oni se smějí právě těm hubeným. Znám to od syna ze školy, kdy mi s brekem přišel ze školy, že se mu pořád smějou, že je hubenej a že takový brzy umřou. Samotní posměváčci pak ale váží v deseti letech šedesát kilo a o rodičích nemluvě.
tak tu máme zase jednou mou úvahu na jedno z témat, co se mě momentálně taky tak trochu dotýká. Dneska se pokusím zastat všech "normálně" vypadajících lidí, ale i těch, co jsou zkrátka více hubení od přírody a nehubnou nýbrž se snaží přibrat, což je ještě složitější jak samotné hubnutí. Nevím, jestli je to jen můj problém, ale čím dál častěji vidím, že to, že je někdo štíhlý, je téměř trestné! Proč mi to přijde?
Ani jsem si nevšimla, v poslední době, že by se někdo posmíval někomu tlustému nebo někomu s nadváhou. Dřív to bylo na denním pořádku (především mezi dětmi ve škole), jeden by si řekl, že se možná lidi naučili k sobě chovat, ale ono ne! Oni se smějí právě těm hubeným. Znám to od syna ze školy, kdy mi s brekem přišel ze školy, že se mu pořád smějou, že je hubenej a že takový brzy umřou. Samotní posměváčci pak ale váží v deseti letech šedesát kilo a o rodičích nemluvě.
čtvrtek 10. května 2018
Jak jsme byli "V klidu"
Krásný den,
někteří čtenáři četli můj speciálně napsaný článek o tom, "Jak šel autista do kina" a jak jsme to vlastně celé nezvládli.
Mezitím uplynulo hodně vody. Jednoho dne se objevila nabídka na mimořádné promítání filmů pro děti s hendikepem a konkrétně pak s autismem, ADHD nebo Tourettovým syndromem, či mentálním postižením. Nejdříve šlo o vyplnění dotazníku, co by rodiče, anebo dospělý s postižením, uvítali.
Vyplnila jsem s nadšením a s novinkou hned běžela do světa (tedy v našem případě, svěřila jsem se muži). Netrvalo to dlouho a promítání se opravdu mělo uskutečnit a celý projekt, který získal název "KINO V KLIDU", se rozběhl.
někteří čtenáři četli můj speciálně napsaný článek o tom, "Jak šel autista do kina" a jak jsme to vlastně celé nezvládli.
Mezitím uplynulo hodně vody. Jednoho dne se objevila nabídka na mimořádné promítání filmů pro děti s hendikepem a konkrétně pak s autismem, ADHD nebo Tourettovým syndromem, či mentálním postižením. Nejdříve šlo o vyplnění dotazníku, co by rodiče, anebo dospělý s postižením, uvítali.
Vyplnila jsem s nadšením a s novinkou hned běžela do světa (tedy v našem případě, svěřila jsem se muži). Netrvalo to dlouho a promítání se opravdu mělo uskutečnit a celý projekt, který získal název "KINO V KLIDU", se rozběhl.
neděle 15. dubna 2018
Terapie zdravým dítětem
Krásný den,
dneska bych tu měla článek, který je trochu netradiční ale poslední dobou jsem cítila ohromný tlak někde v sobě, že je třeba ho napsat. Ukázat některým lidem, že mít postižené dítě není konec světa a že útoky na téma "A proč máte proboha další!", nejsou vhodné.
Dnešní článek nebude jen má zkušenost ale osobní pohledy více jak několik desítek maminek a tatínků, které se musely postavit před rozhodnutí, mít nebo nemít další dítě. (případně zkrátka a dobře mají výjimečné dítě doma v kombinaci se zdravým)
Přemýšleli jste také někdy nad tím, že i když má rodina více postižených dětí, že to nejmladší mohlo být impulsem k tomu, aby se diagnózy vlastně odhalily? I to se může stát, můžete být rodičem dvou dětí, které mají své mouchy, ale nemusí to být tak znatelné, nic si nepřipouštíte, žádný lékař podezření nevysloví a až třetí dítko je třeba natolik odlišné, že se spustí kolotoč, kdy diagnóza přichází jedna za druhou. Najednou máte totiž srovnání a není dnes výjimkou, že se všichni ohání větami jako "Však on to dožene." "Kluci jsou pomalejší." "Dejte tomu čas..."
A co potom? Své děti nejspíš po vodě v košíku nepošlete.
dneska bych tu měla článek, který je trochu netradiční ale poslední dobou jsem cítila ohromný tlak někde v sobě, že je třeba ho napsat. Ukázat některým lidem, že mít postižené dítě není konec světa a že útoky na téma "A proč máte proboha další!", nejsou vhodné.
Dnešní článek nebude jen má zkušenost ale osobní pohledy více jak několik desítek maminek a tatínků, které se musely postavit před rozhodnutí, mít nebo nemít další dítě. (případně zkrátka a dobře mají výjimečné dítě doma v kombinaci se zdravým)
Přemýšleli jste také někdy nad tím, že i když má rodina více postižených dětí, že to nejmladší mohlo být impulsem k tomu, aby se diagnózy vlastně odhalily? I to se může stát, můžete být rodičem dvou dětí, které mají své mouchy, ale nemusí to být tak znatelné, nic si nepřipouštíte, žádný lékař podezření nevysloví a až třetí dítko je třeba natolik odlišné, že se spustí kolotoč, kdy diagnóza přichází jedna za druhou. Najednou máte totiž srovnání a není dnes výjimkou, že se všichni ohání větami jako "Však on to dožene." "Kluci jsou pomalejší." "Dejte tomu čas..."
A co potom? Své děti nejspíš po vodě v košíku nepošlete.
neděle 11. března 2018
Nerf Arena - vemte kluky za sportem
Krásný den,
tak mi to nedá a musím se vytasit se zážitky našeho nejstaršího kluka. Zabavit ho je náročné, nadchnout ho, je téměř nemožné a chvílema zdá se téměř jako nadlidský výkon. Zkoušeli jsme kde co, a skončilo to bud naší zchudlou peněženkou, nebo jeho otráveným výrazem a následným nechtěním si činnost zopáknout.
No jo smraďoch jeden :D
Když kde se vzala, tu se vzala, jako v mnoha jiných případech, zapůsobila na mne reklama na facebooku (ač je synovi jedenáct let, touto sranda věcí nedisponuje a jsme doma velmi rádi). Rozklikla jsem a byla jsem okamžitě nadšená. Nerfku dostal k Vánocům, protože to maj všichni kámoši, to chápej mami, a navíc náš druhý syn autík má jedinou vášeň, a to je sbírání pistolí a mečů (kdo má takové sběratelsky umanuté PAS dítko, ten jistě pochopí).
tak mi to nedá a musím se vytasit se zážitky našeho nejstaršího kluka. Zabavit ho je náročné, nadchnout ho, je téměř nemožné a chvílema zdá se téměř jako nadlidský výkon. Zkoušeli jsme kde co, a skončilo to bud naší zchudlou peněženkou, nebo jeho otráveným výrazem a následným nechtěním si činnost zopáknout.
No jo smraďoch jeden :D
Když kde se vzala, tu se vzala, jako v mnoha jiných případech, zapůsobila na mne reklama na facebooku (ač je synovi jedenáct let, touto sranda věcí nedisponuje a jsme doma velmi rádi). Rozklikla jsem a byla jsem okamžitě nadšená. Nerfku dostal k Vánocům, protože to maj všichni kámoši, to chápej mami, a navíc náš druhý syn autík má jedinou vášeň, a to je sbírání pistolí a mečů (kdo má takové sběratelsky umanuté PAS dítko, ten jistě pochopí).
čtvrtek 1. března 2018
MAMAFEST aneb rozjeď svou kariéru
Krásný den,
mám tu něco naprosto úžasného pro každou maminku, která potřebuje restart do života. Potřebuje po mateřské nakopnout a poradit jak na pohovory, jak se připravit na nové zaměstnaní, co požadovat, anebo naprosto nejlépe - JAK SE POSTAVIT NA VLASTNÍ NOHY.
O co jde?
Mamafest je určen nejen maminkám ale všem ženám, které by chtěly změnu. Minikonference zaměřená na návrat do pracovního procesu. Co si budeme povídat, rada se vždy hodí, protože z toho věčného mlíka a přesnídávky, máme z hlavy téměř kaši. A kdo nejlépe poradí? Ta, co už to má úspěšně za sebou.
Konference se nebude zabývat pouze začátkem podnikání, nebo pomocí při hledání zaměstnání, ale také vypomůže s hledáním přívýdělku, což je dneska velmi žádané téma.
Ženy jsou také velmi aktivní v neziskových organizacích, a tedy se můžete dozvědět něco i z této oblasti. Celý den plný příběhů, rad a nápadů od žen, které se toho nebály a mají toho mnoho co říci.
TAK SE PŘIJĎTE NASTARTOVAT!
středa 21. února 2018
Pro fotečku do fitka!
Krásný den,
tak i na mne došlo, konečně jsem své rozpláclé tělo dokutálela do fitness centra. Přemlouvala jsem sama sebe několik týdnů, spíš měsíců, až jsem se nakonec osmělila a řekla si, že do toho opravdu půjdu.
Kdo mě zná, ví, že jsem smolař na entou, jestli se někomu může stát něco opravdu vytříbeného, jsem to já. Z posledních kousků to byla prasklá hadice od sprchy, kdy jsem vytopila půl koupelny a aspon jsem obstřikem vody omyla i stěny.
S prudkými obavami, co se mi stane, vybírám fitko.
V místě školky našeho kloučka, protože mám vzácně cca dvě hodiny času a využívat ten čas tím, že se procházím v mrazu kolem budovy, mě trochu přestalo bavit, jsem objevila jeden z prostorů, co by mi pro můj hokus pokus mohl posloužit.
tak i na mne došlo, konečně jsem své rozpláclé tělo dokutálela do fitness centra. Přemlouvala jsem sama sebe několik týdnů, spíš měsíců, až jsem se nakonec osmělila a řekla si, že do toho opravdu půjdu.
Kdo mě zná, ví, že jsem smolař na entou, jestli se někomu může stát něco opravdu vytříbeného, jsem to já. Z posledních kousků to byla prasklá hadice od sprchy, kdy jsem vytopila půl koupelny a aspon jsem obstřikem vody omyla i stěny.
S prudkými obavami, co se mi stane, vybírám fitko.
V místě školky našeho kloučka, protože mám vzácně cca dvě hodiny času a využívat ten čas tím, že se procházím v mrazu kolem budovy, mě trochu přestalo bavit, jsem objevila jeden z prostorů, co by mi pro můj hokus pokus mohl posloužit.
čtvrtek 4. ledna 2018
Hubnu už tři dny a ještě jsem nezhubla!
Krásný den,
tak je to tady! Nový rok a s ním tři zadky předsevzetí.
- Jarda tutově přestane kouřit.
- Jarmila tutově přestane být hnusná na manžela a dávat mu schválně kyselý rybičky do práce.
- Toňa pak zaručeně zhubne.
A já? Já samozřejmě taky zhubnu, všechna ta kila, co se na mě nalepila o Vánocích. Jasně, že jsem nic nejedla a neuzobávala, jen jsem kolem cukroví chodila a každý takový projití mě stálo půl kila, věřili byste tomu?
Samozřejmě se na to hubnutí naprosto perfektně připravím, nakoupím tunu různých možných přípravků typu spalovač, moudrý časák, chytrá kniha a super zdravá kuchařka. Nechybí nákup za tisíce v ořechárnách a přihodím i další věci, o kterých jsem v životě neslyšela ale Marta to žere ve velkém a prý je to mňamka. ŠMAKOUN se ten zázrak jmenuje.
tak je to tady! Nový rok a s ním tři zadky předsevzetí.
- Jarda tutově přestane kouřit.
- Jarmila tutově přestane být hnusná na manžela a dávat mu schválně kyselý rybičky do práce.
- Toňa pak zaručeně zhubne.
A já? Já samozřejmě taky zhubnu, všechna ta kila, co se na mě nalepila o Vánocích. Jasně, že jsem nic nejedla a neuzobávala, jen jsem kolem cukroví chodila a každý takový projití mě stálo půl kila, věřili byste tomu?
Samozřejmě se na to hubnutí naprosto perfektně připravím, nakoupím tunu různých možných přípravků typu spalovač, moudrý časák, chytrá kniha a super zdravá kuchařka. Nechybí nákup za tisíce v ořechárnách a přihodím i další věci, o kterých jsem v životě neslyšela ale Marta to žere ve velkém a prý je to mňamka. ŠMAKOUN se ten zázrak jmenuje.
sobota 30. prosince 2017
Ježíšek ti přinese uhlí!
Krásný den,
Vánoce, máme to za sebou, nebylo to tak hrozně třeskutě vtipné jako v jiných letech ale i tak se stalo pár věcí, o kterých vám napíšu při pojídání děsně tvrdého cukroví, které nějakej blbec nechal před odjezdem k příbuzným na iks dní na lince.
No ukažme si na něj!
Na rozdíl od jiných let, jsme se letos především zmítali v oáze strachu, jak vlastně ty naše Vánoce dopadnou. Minulý rok proběhl naprosto šíleně, ačkoliv jsem to zde vylíčila spíše vtipně: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/12/vanoce-2016-nejen-pupky-praskaji-ve-sveh.html
Bylo to plné slz, stresu, změn, narušení zvyků a tak podobně. Letos už víme, že máme autistické Vánoce, a to znamená hlavně něco ve stylu: "NECH TO VOLE KOŇŮM, TY NA TO MAJ VĚTŠÍ HLAVU!" Nic nezdobíme, nic neměníme a pomalu a plíživě počítáme dny a noci. Protože se u nás postupně objevuje vášeň pro čísla, sledovali jsme den po dni, kolik se ještě vyspinkáme.
Vánoce, máme to za sebou, nebylo to tak hrozně třeskutě vtipné jako v jiných letech ale i tak se stalo pár věcí, o kterých vám napíšu při pojídání děsně tvrdého cukroví, které nějakej blbec nechal před odjezdem k příbuzným na iks dní na lince.
No ukažme si na něj!
Na rozdíl od jiných let, jsme se letos především zmítali v oáze strachu, jak vlastně ty naše Vánoce dopadnou. Minulý rok proběhl naprosto šíleně, ačkoliv jsem to zde vylíčila spíše vtipně: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/12/vanoce-2016-nejen-pupky-praskaji-ve-sveh.html
Bylo to plné slz, stresu, změn, narušení zvyků a tak podobně. Letos už víme, že máme autistické Vánoce, a to znamená hlavně něco ve stylu: "NECH TO VOLE KOŇŮM, TY NA TO MAJ VĚTŠÍ HLAVU!" Nic nezdobíme, nic neměníme a pomalu a plíživě počítáme dny a noci. Protože se u nás postupně objevuje vášeň pro čísla, sledovali jsme den po dni, kolik se ještě vyspinkáme.
pondělí 11. prosince 2017
Přes veškerou snahu se zásilku nepodařilo doručit
Ráno se probouzím, nikterak do růžova, ihned si totiž vzpomenu, že dnes mě čeká mimořádný zážitek. Před očima se mi zatmí a marně se snažím vyslat alespoň trochu nadšený pohled směr manžel.
Ten už ale z chodby preventivně řve: "Nic takového, na poštu už místo tebe nejdu!"
Zážitky s poštou máme každý, někteří si stěžují jen trochu, někteří vůbec (nadšenci, kterým nic nechodí, protože jsou ještě stále ochotni tlačit se v davech v kamenném obchodě, případně jsou to všemi mastmi mazaní chytráci, co prostě poštu k životu nepotřebují), někteří mohou napsat román.
Naše pošta je krásná, je to velká budova a dokonce se zmínka o ní objevila i mezi pětadvaceti nejpekelnějšími místy v Praze.
Cituji: "Oukej, všechny pošty dovedou být peklo. Vedro, zima, fronty, řvou děti, řvou důchodci, řvou telefony a do toho ten chytrák před Váma si zapomněl vyplnit podací lístky. Ale pošta na Kafkově. ACH. Běžte si tam stoupnout a uvidíte sami, proč se to tu jmenuje na Kafkově."
středa 6. prosince 2017
"NA NOHY!"
Krásný den,
pomáhat by měl každý a určitě to každý jeden z nás minimálně jednou za život udělal, pomohli jste s taškou stařence, převedli starého pána po přechodu, pustili těhotnou ženu sednout v tramvaji, podali jste jogurt z vysoké police v obchodě menší ženě, pomohli jste dítěti, když upadlo.
Je pomoc, kterou ani za pomoc nepovažujeme, prostě tak konáme a je nám to přirozené a pak je větší pomoc, kde už můžete figurovat téměř jako hrdina.
Někteří z nás ale potřebují pomoc na vyšší úrovni, musíme se trochu zasnažit a případně pomoci i finančně.
pomáhat by měl každý a určitě to každý jeden z nás minimálně jednou za život udělal, pomohli jste s taškou stařence, převedli starého pána po přechodu, pustili těhotnou ženu sednout v tramvaji, podali jste jogurt z vysoké police v obchodě menší ženě, pomohli jste dítěti, když upadlo.
Je pomoc, kterou ani za pomoc nepovažujeme, prostě tak konáme a je nám to přirozené a pak je větší pomoc, kde už můžete figurovat téměř jako hrdina.
Někteří z nás ale potřebují pomoc na vyšší úrovni, musíme se trochu zasnažit a případně pomoci i finančně.
pátek 24. listopadu 2017
Co mě naučila máma?
Krásný den,
na jedné facebookové skupince jsem sdílela status, a protože měl až neskutečný ohlas, rozhodla jsem se z něj udělat svůj první mini článek.
Tedy pohodlně se usaďte. začínáme.
Moje máma mě naučila spoustu věcí, mimo jiného, řešit věci netradičně.
Brácha byl vždy živel, když jsme jeli do lesa na borůvky, tak lítal po lese jak pošuk. Klackem mlátil do spodních větví stromů, kopal do hub, padal ze stromů, na které nejdřív samozřejmě lezl, a táta ho naháněl s kudličkou na hřiby ať toho nechá a nedělá kravál... Pohoda.
na jedné facebookové skupince jsem sdílela status, a protože měl až neskutečný ohlas, rozhodla jsem se z něj udělat svůj první mini článek.
Tedy pohodlně se usaďte. začínáme.
Moje máma mě naučila spoustu věcí, mimo jiného, řešit věci netradičně.
Brácha byl vždy živel, když jsme jeli do lesa na borůvky, tak lítal po lese jak pošuk. Klackem mlátil do spodních větví stromů, kopal do hub, padal ze stromů, na které nejdřív samozřejmě lezl, a táta ho naháněl s kudličkou na hřiby ať toho nechá a nedělá kravál... Pohoda.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)