úterý 2. října 2018

Matka na tripu: Toulouse - II. část

Krásný den,

v předchozím článku jsme končili v letadle poté, co paní zatáhla roletu na okénku. Překvapivě zjišťuji, že všechny nerovnosti "nebe", mě děsí víc než samotný vzlet. Pořád se to nějak chvěje, kejve a já mám hlavu plnou leteckých katastrof, které jsem vždy fascinovaně sledovala i v reprízách.

Když pak projde okolo letuška a upozorní na vytažení roletky na okénku, naskytne se mi pohled na město, jsem unešená.

Když se vylodím a prokoušu Toulouským letištěm, čeká na mě Andrej a odjíždíme z letiště k nim domů.

Mám zvláštní pocit, z nějakého záhadného důvodu očekávám v zahraničí "wau" efekt okamžitě jak se ocitnu na cizí půdě, ale on se nikdy nedostaví, všude mi to přijde tak trochu jako doma :D

Kór když bydlíte v Praze kolem ambasád a česky se kolem vás mluví minimálně, tak ani to co slyšíte kolem sebe, vám nepřijde nikterak výjimečné.

Hned po příletu jsem seznámena se skromnými pravidly života ve Francii. Například, že pokud se chceme někde najíst, je na to určeno časové okénko, pak se prostě už nevaří a není možnost. Tedy se převléknu a autobusem vyrážíme do centra. V autobusu všichni děkují za svezení, všichni neustále zdraví a jsou velmi vstřícní.

Probíháme malými uličkami a usedáme si jen tak uprostřed chodníku ke stolečkům, kde si dáme oběd. Jediné, co si umím jakžtakž přeložit je slovo "avocat" a "menu de jour". Tedy to co se objeví na mém talíři je trošku překvapení. Je to ale neskutečná dobrota, marinovaný syrový tuňák, černá rýže, zelenina a avokádo s jakousi omáčkou z různých semínek.

Samozřejmostí je dezert, a tak ochutnám BANOFFEE PIE, prý to všichni musí ochutnat, protože je to špička. No raději bych si dala to kafíčko a výběr čtyř malých dezertíčků, které jsou překvapením pro každý jednotlivý den ale zkusím to. No a jsem nadšená, dobrota neskutečná!

Nechybí sklenice vína a pak už si jdeme užívat uliček Toulouse.

Proběhneme pár kostelů, projdeme designové obchody, mineme jeden z největších retro second handů. Dorazíme do Jakubínského kláštera, kde si projdeme aktuální výstavu Svatojakubské cesty do Santiago de Compostela. Chvilku se natáhneme na lehátka, já si dám trochu jógy na sluníčku a pokračujeme v naší cestě.

Přejdeme řeku Garonu a na pláži pod obřím ruským kolem si dáme další pohodovou půlhodinku. Protože jsem zvyklá chodit, tak zpátky už nevyužijeme autobus ale svého průvodce řádně utahám :D Dojdeme do místního obchodu a nakoupíme na večeři, jsem překvapená jak neskutečné množství hotovek se ve Francii prodává, v zemi, kde je kuchyně neskutečně lahodná a neexistuje vlastně restaurace, kde by nebylo dobré jídlo.

Hotovky, sáčky, jídla v pytlíčku a igelitu, krabičky. Absurdní je třeba i rosení zeleniny na pultu - ono by to bylo i fajn ale zrovna v místě kam vláha dopadá, jsou rajčata v plastovém obalu. Co se mi ale líbilo, byly boxy s těstovinama ale i klasickou rýži, které si můžete jen nasypat a odvážit do svých obalů.

Doma si pak hodíme nohy na stůl u hroznového vína a kávy, z terasy sledujeme ruch okraje města a pak se seznámím s drahou polovičkou mého průvodce.

Večeře je božská, spoustu sýrů, šunky, zeleniny, fíkové marmelády, vína a bagetek. Jestli je pak něco znát, tak to, že jsem přeci jen zvyklá na hluk, minimum spánku a akčnější život. Tak brzy spát jsem nešla asi milion let, a tak si ještě v posteli čtu.

Ráno nás čeká výlet do Carcassonne.

Anet

Některé poznatky také na instagramu: https://www.instagram.com/p/Bm-HaBUBy14/?hl=cs&taken-by=anetka_zdrava_krasna

První část k přečtení zde: Matka na tripu: odlet - I. část

Žádné komentáře:

Okomentovat