pondělí 21. srpna 2017

Spartan Workout Tour - když má máma vycházky

Zpátky pár měsíců - 6. květen: ohlédnutí

Krásný den,

tak jsem dostala propustku z každodenního martýria doma. Od vysavače, hadrů, prádla, myčky (jak říká syn: "Těžká pohoda mami, nemusíš mejt nádobí.") a vší té domácké práce, která vychází z několika let na mateřské dovolené, jsem si odskočila trošku umazat své jinak šlechtěné tělo.

Nohy jsem si na tu parádu oholit nestihla.

Jak už to tak bývá, opět jsem se chytla reklamy na facebooku a během pár minut i zaplatila registrační poplatek 275,-. Pořádně nic nevím ale raduju se, mezi prvním Spartan Race a dnešní večerní kávou, jež na mě čekala od rána, uplynulo celé jedno těhotenství a pár měsíců života třetího syna.

pátek 18. srpna 2017

Celulitida - vznik, prevence, odstranění

Článek napsán pro web: 30ti denní výzva

Krásný den,

neznám ženu, která by tohle slovo s hrůzo v očích někdy neslyšela. Obávaná příšera, kam se na ní hrabe Godzilla.

Pomerančová kůže, která se může objevit i ve velmi brzkém věku. Jak vzniká a jak se s ní vlastně vypořádat?

Lipohypertrofie nebo také pomerančová kůže je název pro chronické degenerativní změny kůže a podkoží. Tento problém se může objevit na více místech na těle a to na :stehnech a hýždích, kde jí najdeme nejčastěji, ale také na břiše a v některých případech i na pažích.

Celulitidou netrpí pouze ženy, ale mohou jí mít vzácně i muži, u nichž se vyskytuje méně právě i z důvodu, že muži mají nižší procentuální zastoupení tuku v těle.

úterý 15. srpna 2017

Recenze - Zelená kosmetika - Michaela Suchá

Krásný den,

věci které si vyrobíme sami, nás dělají nejšťastnějšími. Určitě si pamatujete na chvíli, kdy jste prvně s babičkou jako děti dělaly krém na dort. Já to mám živě v paměti, takový ten starý "měchač" s metličkou a pěkně ručně sníh z bílků. Zbožnovala jsem ty chvíle s ní v kuchyni, olizování vařečky a vůně.

Uplynula nějaká doba a já si všimla, že babička si umí udělat lecco sama, jasný byly marmelády, kompoty a tak dál, ale takový peeling?

středa 2. srpna 2017

Autista - Jak se smíří máma s tátou?

EDIT: Článek byl psán po krátké době od sdělení diagnózy, aby vynikla spontánnost emocí, ovšem řekla jsem si, že počkám ještě nějakou dobu, kdy budu schopná ho doplnit s odstupem času. Tedy nově označím přidané informace cca sedm měsíců od sdělení diagnózy.

Článek, který předcházel, naleznete zde: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2017/03/atypicky-autismus.html

Krásný den,

venku je krásně, jeden z těch prvních teplejších dní po zimě, i když všude je ještě kupa sněhu, našeho města se to netýká.

Když dorazíme domů už s další diagnózou (začátek února 2017 a tou dobou už náš nejstarší syn má diagnóz celou řadu), nejsme schopni se ani najíst, nejedli jsme zhruba od osmi včera večer (měli jsme nervy na pochodu, jak tohle celé podezření na poruchu autistického spektra dopadne) a ted je poledne, chuť ale není. Uděláme si kávu a tiše mlčíme. Já se pak rozhodnu rozseknout ticho a poté, co nakrmím nejmenšího, opatrně navrhnu, že jdu nakoupit. (chodit nakoupit si dovolí vždy jen jeden z nás, protože to je odměna, jste bez dětí a občas i čtyřicet minut)

Venku pak na mě tíha toho všeho spadne, mám pocit, že do mě najíždí autobus, všichni na mě křičí, v hlavě mi tepe, snažím se vybavit si slova, co říkala doktorka na psychiatrii. Snažím se dát dohromady, co ted bude. Co vlastně mám dělat dřív?