Night Run - pořádná kočičí porce medailí

Krásný den,

taky běháte hlavně kvůli té atmošce? Já tedy rozhodně, miluju veškeré to dění kolem toho a setkávání se s přáteli.

Night Run je série, která byla jedním z vůbec prvních závodů poměrně dost lidí i v mém okolí, v lonském roce jsem nebyla a letos mě medaile tak nadchla, že musela být zkrátka doma.

Na závod uděláme registraci hned ve větším chumlu děvčat, kočičí mamky prostě tenhle klenot doma mít musí. Registrujeme i dětičky ale jak to tak už bývá, samo se to vše začne komplikovat a zamotávat.

Holky, které měly jít běhat, nejdou, a ty, které jít neměly, zase jdou. Některé děti nemocné a některé prostě nedorazí, protože jejich máma (tedy já) má ještě stovku jiných aktivit. Tou mou byla blogerská merenda s Albatros média, a protože v kavárně Vincaffé mají jedny z nejlepších dortíků a pomazánek na pečivu, nešlo odolat.

I  v kavárně je to však hodně o setkání s lidmi, s kterými se vídám jen minimálně, a tak nelze odolat. Po dvojce vína se na toaletě převléknu a hrnu se na závod, kde nestihnu (nebo tedy téměř nestihnu dětskou část). Naštěstí mě zaskočí stálice teta Jitka a nejstarší mé dítě vyprovodí na závod.

Ještě ho stihnu jak běží. A tím vlastně začnou medailové žně.

Série Night Run je opravdu velmi pestrá, není to jen hlavní běh na 10 km ale také Avon run na 5 km, Blog run na 5 km (ten se týkal mě), Family run a dětské závody.

Family run, původně na 2 km, reálně na 2,5 km je v tom krásném počasí opravdu lahůdkou. Běží děti, těhotné, staříci, pejsci, kočárky. Je to spíše o legraci a radosti z pohybu, protože spoustu z nás se rozhodne to vzít skotačivě a jen chůzí. Na konci nás pak čeká nádherná medaile lištičky.

Tentokráte vynechám zázemí, protože jsem přišla až později a ve tmě jsem už neměla pak velkou možnost, ale nechyběly stánky všeho druhu. Focení, promo ukázky, starost o děti, velké pódium, kde byla snad nejlépe vedena rozcvička na zahřátí, jakou jsem měla možnost na závodech vidět.


Pak už se jen nahrneme na vyprodaný start závodu na 5 kilometrů. Zapnout čelovky. Já jsem k téhle příležitosti prvně vyzkoušela svou úžasnou růžovou čelovku, která svítí nejen dopředu ale i vzad, má několik různých možností, jaké si zvolit světlo a je prostě úžasná. Stylová čelovka

TŘI - DVA - JEDNA!

Běžíme, krásný výhled na potemnělou Prahu. Z Letné je to prostě krása, Vltava a lodě, krásné osvětlení. Ach táto, to jsou panoramata.

Po doběhnutí nás čeká krásná medaile kočičky a můžeme jí přidat ke koťátku, které se kýve synovi na krku za dětský závod.

V přímo nelidské frontě pak čekáme na výdej věcí ze šatny. Tam potkáme holky z Olomouce a Jičína. Dnešní den byl přímo nabitý lidmi. V kavárně, pak Nikča se synem ze Zvolíku, holky z Olmíku a Jičína.

Vydáme se domů, příjemně unavení, protože ty stovky kilometrů ještě v den před závodem na Teribear, se na nás podepsaly.

Když se doma svalím jako hruška, s desítkami kilometrů v nohou, dorazí mi na messenger zpráva od kamarádky, že jsem něco vyhrála. Nemám tucha, co by to mohlo být, a tak jí jen píšu, že pokud to není auto, že to je jedno :D A ona prý, že nějakou kategorii. Jsem zmatená. A pak mi Míša píše, že mi výhru vyzvedla a doveze mi jí až domů. Nevídané, neslýchané, je skvělé mít úžasné přátele.

V balíčku jsem pak měla spoustu kosmetiky, shaker a proteinové výrobky a krásnou bronzovou kočičku - další medaili. Pravděpodobně jsem vyhrála kategorii v Blogers run, kde jsem ale byla jediná, a tak je to velmi matoucí, nicméně, i tak jsem měla radost a děkuji.

A co dál?

Čeká nás Run Up, závod v běhu do schodů, a protože je již za mnou, můžete se těšit na článek.

Anet

Více o závodě zde: https://www.night-run.cz/