Matka na tripu: Carcassonne - III. část

Krásný den,

máme tu třetí díl o mém výletu. Máme teď zase trochu více napilno a vše pro vás a pro sebe do budoucna postupně sepisuji.

Tak pojďme se vrátit do jednoho bytečku v Toulouse rovnou k snídaňovému stolu. Už jsme řešili obědy ve Francii a večeře a dneska to bude trochu o snídani. Já jsem zvyklá doma sežrat tak trochu zbytky co upustí děti a ano, sežrat, ne obyčejně sníst, protože je to většinou v poklusu. Když jsem ráno v práci a přepadne mě hlad, kolikrát hrábnu do tašky nebo kapsy a najdu cosi olezlého, co prostě spolknu.

Ne, že bych na to byla nějak hrdá ale i proto mě tak strašně nadchlo tohle stolování. Plný stůl různých muslli, granoly, šunky, sýrů, zeleniny a ovoce. Čaje a káva a klid! Tady nemají televizi, ba ani rádio, a tak snídáte za ruchu klidné ulice a povídáme si. Po snídani se ohákneme a vyrazíme směr výlet.

Carcassonne

Vážně jsem si myslela, že tohle slovo existuje ve spojení pouze se stolní deskovou hrou, nikdy by mě nenapadlo, že to je tak rozlehlé místo. Projeli jsme se docela kus autem a viděli spoustu rodin se řítit k moři, byla jsem tam zrovna v období, kdy má většina Francie dovolenou, a tak tam jsou zkrátka všichni. I z toho důvodu jsme návštěvu moře vzdali, protože se ve stejném čase loni pokoušeli vzít na pláže jiné kamarády a pohořeli v davech aut a lidí.

Na silnicích platíte mýtné a jezdí se pomaleji než u nás, protože tam nedávno snížili nejvyšší možnou rychlost. Ohledně aut tam mají i jiné zajímavosti, jsou městečka a místa, kde se parkuje vždy jeden měsíc na jedné straně a druhý měsíc na druhé, aby se všem lépe jezdilo a nevyskytoval se tak často problém s umlácenými zrcátky apod.

Míjíme spoustu vinic, mraky polí s levandulí a slunečnicemi. Cítím se klidně.

Na místě není zrovna úplně nejlepší počasí a co mě mrzí je, že se nedá zase až tak fotit, všude máte před objektivem něčí hlavu. Překvapilo mě, že v tomhle historickém místě je tolika krámků a uvnitř to tepe normálním životem i když zde nepotkáte žádný vyložený kýč. Dobové nebo stylové šatičky, handmade práce všeho druhu, výstavy obrazů a všudy přítomné meče, sekery, helmy a další vybavení pro rytíře. Co se mi moc nelíbilo je, že už z dálky je hrad a hradby jaksi pomalovaný žlutými šmouhami. Později se dozvídám, že to je z jednoho místa terč (snad na znamení toho, že ho tolika lidí chtělo dobít), práce umělců, která se nelíbí již po dlouhé měsíce místním a některým turistům. Prouhy jsou jakoby nalepené a půjdou sloupnout ale já si říkám, proč někdo zrovna něco takového musí zkrášlit svým "uměním"?

Tady taky koupím tohle vybavení dětem a až později mi manžel napíše, že nemůžu převézt ani imitace a hračky v podobě zbraní (low cost let a zavazadlo na palubě). Což mě mrzí, a tak se později budu muset vydat shánět nekřesťansky drahé dětské suvenýry.

Jako vždy je čas jídla, ve Francii se zkrátka jí s chutí, a tak zapadneme do nejbližší restaurace. Což je zde výborné, údajně se tu nestane, že by někde vařili špatně, prostě se vaří všude skvěle a zatím souhlasím. Velké menu, kde by mě stačil osobně salátek, ale je to salát o velikosti hlavního jídla, hlavní jídlo a dezert s kávou.

Rozhodnu se ctít místo kde jsem - tedy kraj kachen a k obědu si dám kachnu s grilovanou zeleninou. V salátku mám kachní cosi a slaninku, protože nerozumím tomu, co se píše v jídelním lístku, jsem ochotná, když to bude dobře chutnat, sníst vlastně cokoliv. Andrej si pak dal místní specialitu, obří misku plnou fazolí, bílého masa, kachního a husího confitu, klobásky a koření - Cassoulet. Dokonce po cestě projíždíme kolem městečka, kde se koná zrovna festival s tímto pokrmem v hlavní roli. Když nám jídlo přinesou všem najednou (jinak to tu nelze), hraje příjemná hudba, personál skvělý a já si chrochtám blahem. A samozřejmě nechybí vynikající víno.

Později se ještě projdeme po hradbách a navštívíme místní parčík, to už v dešti.

Navštívíme velký obchodní dům, dáme si večer pár skleniček vína a naplánujeme výlet na druhý den. To bude totiž vrchol mého výletu.

Pyreneje

Další díl bude v návaznosti již tento víkend.

Anet

Něco málo o městě a hradu.
- v místě žije zhruba 50 000 obyvatel, tak je rozlehlé
- jedná se o nejzachovalejší středověkou pevnost v celé Evropě

A má taky krásnou legendu. Hrad byl vždy považován za nedobytný, často byla vypálena jen nízko položená města, protože si na hlavní hrad nikdo netroufl. Karel Veliký obléhal hrad již pátým rokem a obyvatelé hradu byli už na pokraji sil a pomalu jim nezbývalo nic jiného než se vzdát.

Jenže to by nebyly ženy, hradní paní Carcas (dle svého chotě) nechala zbytky jídla vykrmit jedno prase. Až bylo dostatečně vyžrané, shodili ho přímo z hradeb rovnou před Karla Velikého. Ježto viděli takto vykrmené prase, zalekli se, sami již velmi vysílení, unavení a hladoví, že na hradě je stále jídla dost, pokud si mohou dovolit jen tak odhazovat prasata a pomalu odtáhli pryč. Dame Carcas pak nechala rozeznět na znamení vítězství všechny zvony - ve francouzštině "sonne". Tak získalo místo své jméno.