sobota 30. prosince 2017

Ježíšek ti přinese uhlí!

Krásný den,

Vánoce, máme to za sebou, nebylo to tak hrozně třeskutě vtipné jako v jiných letech ale i tak se stalo pár věcí, o kterých vám napíšu při pojídání děsně tvrdého cukroví, které nějakej blbec nechal před odjezdem k příbuzným na iks dní na lince.

No ukažme si na něj!

Na rozdíl od jiných let, jsme se letos především zmítali v oáze strachu, jak vlastně ty naše Vánoce dopadnou. Minulý rok proběhl naprosto šíleně, ačkoliv jsem to zde vylíčila spíše vtipně: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/12/vanoce-2016-nejen-pupky-praskaji-ve-sveh.html

Bylo to plné slz, stresu, změn, narušení zvyků a tak podobně. Letos už víme, že máme autistické Vánoce, a to znamená hlavně něco ve stylu: "NECH TO VOLE KOŇŮM, TY NA TO MAJ VĚTŠÍ HLAVU!" Nic nezdobíme, nic neměníme a pomalu a plíživě počítáme dny a noci. Protože se u nás postupně objevuje vášeň pro čísla, sledovali jsme den po dni, kolik se ještě vyspinkáme.

U nás je to ale stejně divný, Ježíšek není vidět, a tak si ho někdo, kdo potřebuje vizualizovat každou drobnost, horko těžko představí a chtít aby použil fantazii a představivost, to je jako podráždit bejka a ve špatnou chvíli začít zdrhat. Tak máme Santu, jedno dítě Ježíška, jedno Santu a třetí si pravděpodobně myslí, že dárky padaj ze stropu, jinak si neumím vysvětlit proč při rozbalování dárků stále ukazoval nahoru. Neúnavné přemlouvání nejstaršího syna, našeho autíka však nakonec dovedlo k tomu, že když Santa dárky nenosí, protože nemáme komín, to dá rozum, tak je nosí sněhulák. Sněhulák, Ježíšek, Santa nebo Velikonoční koza, vem to čert, hlavně, že tady ty krabice budou a že už na mě nikdo neřve, že kvůli světýlkovýmu sněhulákovi a o dvanáct centimetrů posunuté prodlužovačce, je konec světa. On na to náš nejstarší takhle není ZVYKLEJ!

Každé ráno a následně každou hodinu, ukážeme, kolik se ještě vyspinkáme, jeden den nám rozboří usnutí přes den - není to žádnej trouba a ví, že když před spinkáním stačilo se vyspat tolik, tak po spinkání není možný spát zase tolik.

Obrázek z knihy: http://www.kukku.cz/moje (získán za přispění v rámci HITHIT)

Dárky balíme k hlubokým nočním hodinám, tedy kolem třetí ráno a snažíme se je velmi kvalitně schovat.

Náš malý autík má dokonce i přání, která si nakreslil. Na papíře se objevilo číslo JEDNA a číslo DVA.  Což znamená, že chce dva dárky, jaké, to už asi jeho hlavička nevychytala. Nakonec za obří masáže celé rodiny, zvládneme dát dohromady reálná přání:

- HUSTEJ MEČ
- JEŠTĚ HUSTĚJŠÍ MEČ
- NEJHUSTĚJŠÍ MEČ
- HUSTOU PISTOL
- DEKU DO VANY

No a máme to, naší sběratelskou vášní jsou meče a pistole všeho druhu. Jasný, taky to nevidím ráda, ale on je ten náš pacifista, jinak úplně neškodnej, vždyt on mu o tři roky mladší sourozenec ukradne z pusy lízátko.

Zaujala nás ale deka do vany, dlouze jsme uvažovali o tom, co to vlastně může být, protože ačkoliv to tak líčím, rozumíme mu každé dvanácté slovo, příbuzní mu nerozumí vůbec a náš nejstarší syn nám velmi často musí udělat překladatele. Ve finále je to osuška.

Snažíme se v dárečcích vyjít vstříc a tak pořídíme děsně hlučnou blikací pistol, která je prostě "kelá" (skvělá) ale dělá rámus a to je blbý, tak půjde do bedny :D Koupíme i super krutopřísnej meč jak od mistra Jedi a další méně hustej ale i tak velice kvalitní (rozpadne se za tři dny samotným ležením v krabici). 

Nejstarší syn si přál telefon, toto přání posléze změnil s tím, že: "Jak mám asi tak vědět, co chci?" Už jen chybělo, aby to hledal na googlu.

S dalším rokem se opět hodlám poprat.
Spoustu dárků má ta naše smečka dost společné, ale to jim kupodivu nevadí, s dětským mlýnkem do vany pro miminka si nejvíc vyhraje nejstarší (jedenáct let), mluvící pes nejmenšího děsí, a tak ho taky využije nejstarší a Lego pro nejstaršího ocení nejmenší, posvačí ho místo cukroví, beztak má alergii na kdeco. Kluci jsou náramně spokojeni, protože i dárky si poznají dle fotek, kterými jsme letos dárky označili. Kromě rok a půl starého syna, který stále při dotazu kde je máma ukazuje na lampu, nebo různé v podobě se mi spíše vzdalující předměty. Zajímavý ale je, že flek, o kterém tříletá neteř tvrdí, že je kůn, náš nejmenší identifikoval téměř okamžitě slovem "káka", což je kůň. Tak kde to sakra jsme?

Všichni ale zvládli i večeři, ač jsem viděla vír emocí a spíše jsme to do sebe vše naházeli, abychom nemuseli vstát od stolu, kdo četl minulý vánoční článek, ví moc dobře proč :)

Letos jsme zase objížděli všechny příbuzné, a tak jsme doma neměli ani skývu chleba navíc. Ještě před večeří dostal nejmenší horečku, on a jeho horečky z ničeho nic jsou už pomalu tradiční, protože se objevují velmi pravidelně. Noční shánění tvarohu po sousedech a srážení čtyříctky až do rána, to je prostě Šámalovina jako kráva. Druhý den už mu vlastně zase nic nebylo.

U příbuzných to pak bylo fajn, dozvěděli jsme se jak nasrat některé mužské :D Jak je nejlepší vychovávat děti, proč bychom nejraději seděli doma na zadku, kdo se komu přizpůsobí a kdo dostal jaký obal.

"Máš dcero nový obal?" "Jaký obal tati? Myslíš na telefon?" "Ne, myslím na sebe. Šaty nebo obal, není to jedno?"

Taky jsme měli kyselou polévku, pět dní po sobě řízek (ale i jiná jídla, to si pište), snědli jsme několik kilo sýra, i se divím, že ještě můžeme kadit. Také jsem byla s rodiči v kině, které mělo být v jednom městě, ale mamka to trochu nevychytala a objednala na jiný den. Pak jsme měli jet do jiného města v čas, který si mamka bez brýlí zase spletla. Nakonec jsme vyrazili do vyprodaného kina a po propadnutí rezervací, jsme seděli v rohu a vylomili si krky.

Nicméně nás nikoho nic nerozhodí. Ježíšek nosí hezké dárky, mohl by totiž přinést klidně jen uhlí - hluboká myšlenka, ted už v tom máme i Mikuláše a čerty s andělem. A že je Štědrovečerní polévkou žlutý Pribináček a pak vlastně i večeří, to je prostě krásný, vždyť některé barvy se nejedí!

Jsme konečně doma, jsme unavení a těšíme se, že konečně pomačkáme svá značně nakynutá těla, protože když sníte pět kila žrádla, tak přiberete osm. To dá rozum.

Anet

Přeji Vám Všem čtenářům stálým i občasným, ten nejkrásnější nový/Nový rok. Mějte se rádi, buďte k sobě laskavý vzájemně i osobně. Buďte co nejvíce vitální a fit. Snažte se si tolika nestěžovat na drobnosti, vždyť nikdy není tak špatně aby nemohlo být ještě hůř. Mám Vás ráda.