Přes veškerou snahu se zásilku nepodařilo doručit

Ráno se probouzím, nikterak do růžova, ihned si totiž vzpomenu, že dnes mě čeká mimořádný zážitek. Před očima se mi zatmí a marně se snažím vyslat alespoň trochu nadšený pohled směr manžel.

Ten už ale z chodby preventivně řve: "Nic takového, na poštu už místo tebe nejdu!"

Zážitky s poštou máme každý, někteří si stěžují jen trochu, někteří vůbec (nadšenci, kterým nic nechodí, protože jsou ještě stále ochotni tlačit se v davech v kamenném obchodě, případně jsou to všemi mastmi mazaní chytráci, co prostě poštu k životu nepotřebují), někteří mohou napsat román.

Naše pošta je krásná, je to velká budova a dokonce se zmínka o ní objevila i mezi pětadvaceti nejpekelnějšími místy v Praze.

Cituji: "Oukej, všechny pošty dovedou být peklo. Vedro, zima, fronty, řvou děti, řvou důchodci, řvou telefony a do toho ten chytrák před Váma si zapomněl vyplnit podací lístky. Ale pošta na Kafkově. ACH. Běžte si tam stoupnout a uvidíte sami, proč se to tu jmenuje na Kafkově." 

Zbožňovala jsem ty chvíle, kdy ještě u nás na poště nefungoval vyvolávací systém, tvořili jsme všichni jako jeden muž dvě fronty na cca dvacet okének, všichni jsme se s nadšením upocení těšili, jak přijdeme na řadu, když se nám povede rozštěpit se do správné podřady. Vždy nám to dokázal zpříjemnit milý stařec, který fronta nefronta si to navalil přímo k okénku, odhodil hůl, mrštně vlétl k okénku a všechny předběhl.

Rozlícený dav však trpěl mlčky, nikdo si nedovolil opustit své místo VE FRONTĚ! To by byla jejich smrt, tohle se na poště neodpouští. Lidé vytírající si z očí krev, která se jim ze zadržovaného vzteku spustila, sledují mrštného dědu, co tak důležitého chce...

NO BODEJT BY NE! STAŘEC SI PŘIŠEL VSADIT SPORTKU A ZKONTROLOVAT SVÝCH ŠEST SET DEVADESÁT TŘI TIKETŮ, JESTLI NÁHODOU NEVYHRÁL JEŠTĚ V DOBĚ KRÁLE KLACKA!

Rozlícenému davu se spustila krev i z uší a trpělivě se potí dál, pán si jistě ještě zakoupí tyčinku Mars, noviny a možná pojistí vnoučata. Jeden odvážlivec však nevydržel a šel dědu upozornit, že fronta končí ve vedlejší ulici - tichý dav se jako jeden muž přesunuje o jedno místo a pána naprosto ignoruje. NIKDO JSME HO NIKDY NEVIDĚLI, to dá přece rozum ne?

To, že někteří nemají vyplněné podací lístky, napsané adresy na balících, a dokonce je u okénka teprve balí, to vše se dá pochopit, že si ale nestihli připravit občanku, za to bych jim tu frontu prodloužila až do léta!

Naše pošta má dvě patra, různé zvonky a zásadně o Vánocích zaškoluje nové pracanty, jež stále shání Hanku nebo Boženu, co jim poradí, jak odeslat dopis. Paradoxně se dokonce dozvídám, že víc než pět dopisů najednou nelze poslat, že musím jít na dvakrát.. No tak jako ale?

Abychom to měli příjemnější, na poště se co chvíli koná zábavná dětská akce, tedy čekačka je zpříjemněna kníkáním, pištěním a dalšími zvuky malých dětí.

Pak se ale stane zázrak, elektronický vyvolávací systém je skvělá věc, především v tom případě, že konečně si na poště lze sednout a nemusí tedy stařenky sedět na schodech. Jenže také vidíte tu naprostou šílenost. Se zatajeným dechem zmáčknete svůj požadavek (na strojek se čeká fronta jen mimořádně), vezmete si číslo... Nadechnete se. Podíváte se směrem ke světelné tabuli.

.....

Po několika dlouhých minutách, kdy vás křísil dav nadšenců, zjistíte, že jste si polepšil o tři místa a už zbývá jen sedmdesát devět lidí před vámi a to pozoor, se stejným požadavkem jako vy.

Vždycky mě úplně nadchne mamka, když mi píše z pošty u nich v obci, že je to pruda, že před ní jsou dva lidi a že tam jako stát nebude. PROSTĚ NEBUDE!

Zrovna nedávno jsem v budově napočítala devadesát čtyři lidí (bez personálu a nebyla to ani exkurze), několik bonusových jich postávalo venku s cigaretou, snažíc se nadýchat nevydýchaného vzduchu. Někteří jako já se procházejí a jen nahlížejí kam se to posunulo a pár jich zapíjí frontu v protější hospodě. Uvnitř to žije - lidé si čtou, klepou do telefonů, vyřizují telefonáty, na klíně otvírají své notebooky a pracují. Z pošty je taková veselá kancelář.

Musím podotknout, že před Vánoci jedou kompletně všechna okna, některá zaseklá někým, kdo stále ještě nepochopil, že všechny typy balíků jsou balíky na poštu a stále se durdí, že byli doma, takové lidi já obdivuju, dokáží si zkrátit život dalším čekáním až dorazí někdo, kdo si to s nimi vyřídí, vyplní kilometr dlouhý formulář a tak dál.

At pošta dělá co dělá, vy nejste doma a může to vést až k velkému průseru:

- u výslechu

P: Kde jste byl 7.12.2017 v 10 - 14 hodin?

Já: Doma, čekal jsem na balík.

P: Zajímavé. Podle České pošty jste totiž nebyl doma.

(zdroj: https://twitter.com/prasniatko )

Jako jsou protivní lidé, tak jsou poněkud zvláštními zaměstnanci i ti v okénku. Slyšte, může se stát i vám:

- dopis vám přijde na jméno za svobodna, jeden po vás chce oddací list, druhý se vám vysměje, co s tím jako má dělat

- odesíláte dopisy a v tu se paní sebere, že odchází, že jí padla, že to dodělá někdo jinej

- obyčejný dopis nedorazí, přijde jen oznámení (díky bohu za něj) kde je text: NEPOBRÁNO

- oznámení si vás musí najít, většinou mu to trvá několik dní, pokud vůbec dorazí, když pak zjistíte, že vám balíčky cestují zpět na místo vyslání, suše vám bude řečeno, že si to máte hlídat a preventivně se chodit na poštu ptát, zda tam něco nemáte

- když se jdete zeptat, jsou zaměstnanci obtěžováni přiblblými dotazy, nic tu nemáte
- a když víte, že tam ten balík máte, tak vám ho kolikrát odmítnou vydat, že ho nemůžou najít, že si udělají poznámku a přijďte si sem postát zase zítra

Musím konstatovat, že my tu poštu jako místní MILUJEM, pokud nás mimořádně ochudí o čekání ve frontě, jsme frustrovaní, protože jsme sebou termosku a sváču táhli zbytečně. Umíme ale také ocenit, že to jsou jen lidé, je jich málo a před Vánoci toho mají kotel.

Jsou ale i skvělý doručovatelé, se slzou v oku vzpomínám na paní, které jsem dokonce k Vánocům dávala drobný dárek (vždy vše přinesla až ke dveřím), Nebo pána v autíčku, kterého stačí i na ulici jen dohonit.. :D

Stejně tak mám ráda některé inventární zaměstnance za okýnkem.

Překupníci už neobchodují jen s drogama, ale takové lístečky s lukrativním číslem do fronty, to je kšeft a někteří za to dokážeme dát pěknou sumičku.

Vždy koupíme nějaký ten los a historky z pošty se stávají stejně legendární jako ty z podsvětí.

Přeji krásný den a mějte rádi svou poštu, všichni jsme jen lidé a věřím, že v tomhle období to není žádný med.

Anet

In Time kurýr a Geis jsou také velmi kvalitní spolky, ti vám balíčky nechávají v depech třeba o třicet kilometrů dál od vašeho bydliště...