čtvrtek 26. května 2016

Recenze - Jsem těhotná, NE nemocná! - Renata Petříčková

Krásný den,

začal nám devátý měsíc těhotenství. Když si potřebujete oholit nohy a kvůli vyšetření u lékaře i další místa, funíte a hekáte, že si nikam nevidíte, manžel ale pohotově vždy dorazí s povzbuzující hláškou: "Není o co stát zlato." A přesně v tu dobu se vám naskytne příležitosti zrecenzovat knihu, jež vám sedne jako przadek na hrnec.

Tak jak by řekly moje děti: "Copak to tu máme?"

Originální popisek knihy: "Těhotenstvím krok za krokem - i tak bychom mohli představit knížku Renaty Petříčkové, která provede čtenářky od početí po šestinedělí. Postupně se budoucí maminky dozví, jakou stravu v tom kterém měsíci upřednostnit, do jaké míry se oddávat pohybu a nakolik je třeba se "hlídat"… A v čem se nový rádce liší od současné nabídky na trhu? Především maminkám radí jedna z nich. Osvědčené tipy předkládá s laskavým nadhledem a postraší jen v případě, že je to naprosto nezbytné. Největším přínosem příručky je pak část, která se věnuje období šestinedělí. Době, kdy se nejen každá z žen mazlí se svým malým "broučkem" a zvyká si na roli matky, ale zároveň je přecitlivělá na veškeré podněty zvenku i zevnitř - vždyť hormony pracují o sto šest. Netradičního průvodce těhotenstvím, který je psán ve stylu Betty Mac Donaldové (Vejce a já), doplňují vtipné ilustrace Mirka Vostrého."

Kdo je autorka knihy Renata Petříčková?
(naprosto nečekaně zde nemáme útržkovité části života autorky, ale živý rozhovor, který se v průběhu čtení knihy změnil ve vkládané otázky do recenze samotné autorce)

Jakožto osoba poznamenána dnešní dobou jsem si Vaše jméno hodila do googlu a vyjelo mi nespočet odkazů (více než 40 000). Zapátrala jsem tedy více a zjistila jsem, že máte na kontě celkem velkou spoustu knih pro děti a to přitom vaše prvotina (Jsem těhotná, NE nemocná) vyšla teprve v roce 2009. Kde na to jako maminka berete čas a kde inspiraci?

"Těhotenství považuji za nejobtížnější, ale zároven nejúžasnější období v životě ženy, snad proto, že je to mix zážitků pohybujících se mezi extází a nesnesitelností." úryvek z knihy.

„Je to asi jako s tímhle nadčasovým úryvkem z knihy. Tahle kniha byla někdy v tom roce 2009 dalším schůdkem k tomu, abych se po letech mateřství a občasného psaní pro různé magazíny jako redaktorka, už nevracela do pracovního zápřahu, ale upřáhla jsem se na volné noze, což, řekla bych, je mix zážitků pohybujících se mezi extází a nesnesitelností. Volně přeloženo, mám sice práci, která je úžasná, naplňuje mě, ale jsou chvíle, kdy mi zabírá 100 % času. Na druhou stranu je fajn udělat si volno třeba v pondělí dopoledne... pokud tedy zrovna nejdu s dětmi k doktorovi. Ale i z toho lze udělat „volnočasovou aktivitu“. Takže čas jsem na to vzala tak, že jsem si z toho udělala práci, kterou jsem od píky vybudovala za nějakých těch 11 let? Letí to....

OBSAH
V začátku knihy nás provede úvod do děje, který už navodí atmosféru pro "pupek". Protože zrovna prožívám svůj 37 týden těhotenství, brečím jak ta želva hned ze začátku. No tohle pro mne bude trhák. Naštěstí se hned uklidnuji, protože přichází kapitoly s vitamíny a bylinkami, a to nikdy nebyl ten šálek čaje pro mne. Nicméně chlorelu i kyselinu listovou znám - minimálně.

Autorka knihy: Renata Petříčková
Průvodce jde pěkně popořádku a tak si dáme období před samotným početím. Jdeme tedy na věc: kdy máte vy své plodné dny? Osobně jsem praktikovala u dvou těhotenství rady pro otěhotnění, jež jsou zmíněny v knize, vypíchnu především jednu: lehnout si a dát nohy a zadek co nejvýše (zkrátka opřít o stěnu, aby vše zapadlo kam má) a co nejvíc obalit pánev dekou aby vše bylo pěkně v teple.

Držela jste se sama těchto postupů, že byste plánovala kdy je ta správná chvíle a pak naháněla manžela v práci, že ted je ta správná doba?

„Asi jsem moc neplánovala, ke konci, ke konci obou mých těhotenství jsem si už přála pouze jediné. Už to mít za sebou, a aby mi už konečně přestal mačkat plíce. Spíš jsem využívala tipy na vyvolání porodu, ale pak jsem usoudila, že svařák sice prý možná funguje, ale zase jsem se bála, abych na příjmu v porodnici nebyla opilá. Docela by mě zajímalo, kolik maminek začalo rodit třeba po tom svařáku a pak z toho měly trapnou situaci… Ale stejně nakonec platí, dokud dítě nechce samo, tak se můžete třeba na hlavu stavět a nic – dítě drží jak klíště.“

Přes všechny útrapy s otázkou zda jste, či nejste, těhotná jsme se dostali až k prvnímu lunárnímu měsíci těhotenství. A velmi souhlasím s autorkou v otázce financí, máme se my matky tady v Čechách dobře, autorka píše o Americe, já bych mohla vyprávět skrze kamarádku, jak to mají v Anglii, málokdo má ten luxus být si doma a věnovat vše své nej. dítku.

Dále tu jsou jednotlivé měsíce, protože ale nechceme prozrazovat tolik z děje, proletíme je. Nejdříve si tedy povyprávíme o jídle.

Jsou potraviny, které jste v těhotenství nemohla ani vidět a už je nadále nejíte? U mě to třeba bylo dlouhodobě kuře jako takové, stále ho od prvního otěhotnění nemůžu vidět a stačí mi jednou ročně s maximálním odhodláním.

„Okurka. V podstatě asi v obou těhotenstvích, ale žila jsem tam nějakou dobu s nevolnostmi a okurkami. Bude to jedenáct let, a teprve asi poslední rok jím okurky opatrně a většinou z nutnosti. Že bych si je vychutnávala, to ne. A nejhorší bylo, když jsem první roky nejedla ani melouny v létě, protože jsem v melounech cítila závan okurky. No bodejť ne, však jsou příbuzní. Dneska už melouny můžu a díky nim jsem se asi opět opatrně projedla k okurkům. Ale ta chuťová paměť je opravdu potvora, jak dlouho se drží, když si něco spojíte s fyzicky silným pocitem nevolnosti.“

Postupně se prokousáváme dál a já se musím smát, když si vzpomenu na některé své "těhotné" zážitky a že jich ze tří těhotenství je fůra. Trvalá a barvení vlasů v těhotenství? Pcháá, já si udělala vodovou trvalou při kojení na konci šestinedělá a ovčí kudrliny jsem měla půl roku :D

No nic, vpadneme do druhého měsíce a mě knížka neuvěřitelně baví, a už ted lituju, že se ke mě dostala až ke sklonku těhotenství, kdy očekávám co hodinu porod. Tady se setkáme s odstavci o lécích, cvičení, Rh faktoru, prvním vyšetřením u lékaře, zkrátka opravdu nechybí nic, co by se touto dobou nedělo.

Řítíme se do dalších měsíců, kde nás čeká spoustu vyšetření, probereme mdloby, zácpu, výbavu pro miminko (opravdu obsáhle, zde se třeba neshodneme v mastičce na zadeček, kde já jsem od druhého těhotenství pro Sudocream, který využívám i na dětské nežidy u staršího syna), cukrovkářský test, nespánek a v podstatě se prokoušeme spoustou neduh ale i radostí. (štítek těhotenství vás provede mými měsíci)

Také jste se nemohla dočkat, až začnete nakupovat oblečky, a co teprve až vám řeknou pohlaví miminka?

„A jak! První koupené bodýčko jsem si i schovala. A ty oblečky roztomilé, malilinké, do porodnice schovávám dodnes. A co si budeme povídat, kupování na holčičku je přece jenom roztomilejší než na chlapečka. Ale tady musím říct, že si snad možná už užívám víc kupování na prvňáčkovou slečnu. A ještě víc se těším, až doroste natolik, že jí budu moct chodit na oblečení do skříně si ho tajně půjčovat. Ale nakupování oblečků pro miminka považuji za nejsladší aktivity a následně vzpomínky na mateřství.“ 

Ještě z kapitoly o migréně v těhotenství, kdy vám nepomůže kolikrát ani svěcená voda a v knize je spoustu nápadů jak s ní zatočit, přidávám svůj typ. Manžel je chemik a nějak tak mi doporučil hlídat si příjem hořčíku a draslíku ve stravě. Příliš moc draslíku škodí, příliš málo hořčíku také. Zjistili jsme, že některé minerální vody obsahují až 500x víc draslíku než jiné a bolesti hlavy pak jasně vyplouvají mnohem více na povrch.

Pupík, knížka a prostřední syn
Další s čím se setkáme, jsou například předčasné porody, nikdy jsem se tímto nijak nezabývala, jen vím, kdy jsem rodila a podle tabulky v knize uvedené, bylo jedno dítko středně nezralé a druhé lehce nezralé, nyní nám chybí 3 dny do "zralého" dítěte :)

Jsme v cíli, RODÍME - tedy alespon v knize. 

Rozhodilo vás něco při porodu? Něco, co byste už znovu nechtěla nikdy zažít? 

„Fakt nebudu lhát. Ta bolest. Intenzita je naprosto šílená a věřím tomu, že kdybychom ji mohly zažít ještě před plánováním těhotenství, tak si to drtivá většina žen rozmyslí. V podstatě v obou případech jsem prožívala chvíle, kdy mi v porodnici hlavou běželo – je tohle vůbec normální? A oni se tady na mě koukaj a je jim to jedno??? Na druhou stranu to pak vyváží ten fakt, že se na tu bolest  zapomíná, a když se s ní umí dobře pracovat, máte na ni svůj klid a pocit bezpečí, tak se dostanete velmi snadno do zvláštního rauše, který tu bolest přetvoří v úchvatný zážitek. Až mi bylo líto tehdy doktora, že „něco tak úžasnýho nemůže nikdy zažít“. Ale intenzitu bolesti člověk zapomene, vzpomněla jsem si na ni až v druhém těhotenství, když začali poslíčci. To jsem si vzpomněla! Proboha, do čeho jsem se to zase uvrtala, vždyť já si tu bolest pamatuju! Ale jo, dá se to přežít. Ty dárečky v podobě dětí za to stojí.“

(poznámka Anet: naprosto souhlasím, že s prvním poslíčkem se vše vrátí a člověk by nejraději utekl)
 
Pak už to byl hukot, tedy pro mne v četbě, porod jsem přeběhla s mrazem v zádech, protože už vím, do čeho jdu a vůbec se mi to nelíbí a můžu být stokrát utěšována. Klepu si na čelo, proč potřetí? PROČ? Následují chvilky na pokojích, kojení, různá vyšetření miminka a samotný odchod z porodnice domů. Nastává kolotoč úřadů, kontrol u lékařů s miminkem, hysterie doma, že nic nezvládáte, nic neumíte, nikdo vás nechápe a prádlo se vrství, nádobí padá z linky a děti vypadají, že se nepřevlékly značnou dobu.

Už nás čeká jen sex po porodu, aneb další cesta k novému potomkovi, na kterou si jistě budete chtít nechat zajít chut. V samotném závěru knihy najdeme pak kapitolu třetích a vícerých dětí - ano i já budu matkou trojčlenky a světě div se, my jsme si to naplánovali, protože takto to chceme, možná pak odpadnou všechny ty řeči typu: moje děti vydají za tři - haha, když tři děti nemáte. Ostatně to přinese spoustu vtipu do domu, znáte tenhle?

Když máte jedno dítě a sní trávu či žížalu, popadnete ho a letíte s ním k lékaři.
Když máte dvě děti a druhé sní trávu či žížalu, popadnete ubrousky a utřete mu pusu.
Když máte tři děti a to třetí sní trávu nebo žížalu, zamyslíte se, zda má smysl ještě vařit oběd.

A než knihu zaklapnete, najdete úžasný prostor pro zápisky z vašeho těhotenství, vždyt je to přeci to nejkrásnější období v životě ženy.

Recenzi jsem sice nakonec zpracovala naprosto jinak, než jsem chtěla, ale vedla mě samotná kniha, moc děkuji autorce, že něco takového vzniklo, je to úžasný manuál a průvodce celým tím kolotočem v životě ženy, jež se stane matkou.

Knihu doprovází také ilustrace, u kterých se zasmějete a přinesou vám zase trošku toho nadhledu jako sama kniha. Mimo jiné, obálka je více než vystihující.

Děkuji za spolupráci samotné spisovatelce Renatě Petříčkové a ráda bych se závěrem zeptala: Co nás čeká jako další kniha, či jaké plány máte do budoucna?

„V plánu je nějaká pohádková knížka pro děti, na podzim soubor netypických dobrot nejen do postele, no to asi nebudu prozrazovat víc… a koho zajímá svět tarotových karet, tak toho v brzké době potěším ebookem na toto téma. Beru věci a témata tak, jak přichází a vlastně sama nevím, čemu se budu věnovat za rok, za dva roky… Co bude chtít, si mě najde. A já doufám, že si to potom najdou i ti správní čtenáři.“

Děkuju za rozhovor a přeji všem maminkám a čtenářům hodně energie na to, aby si na své mateřství mohly zachovat co nejvíc krásných vzpomínek."
 
Anet

KONTAKT NA AUTORKU:
Na volné noze