pátek 9. prosince 2016

ADHD - písmena, jež se zdají být pouze moderní

O diagnóze mám načteno spoustu materiálu, včetně knih - vše je podloženo mými zkušenostmi, syn má nejen diagnostikováno ADHD ale mnoho dalšího, včetně hlavní diagnózy Tourettův syndrom. 

Krásný den,

opět mám potřebu napsat trochu něco jiného a v jiném duchu. V našem životě se toho mnoho mění, ale na to ještě určitě přijde řada, dnes si povíme o fenoménu dnešní doby.

Také bych ráda ukázala, jak se rodič takových dětí cítí a proč je tak důležité pochopení nejen dítěte ale také rodiče.

ADHD - pamatuju si celkem zřetelně, jak jsme slyšela toto podezření prvně u nejstaršího syna. Byl ještě hodně malý a nad nějakými hyperaktivitami jsem mávala jen rukou. Už tehdy, před devíti lety (synovi je deset let), slovo hyperaktivní znamenalo i to, že se dítě trochu častěji vrtělo na židli, než se zdálo žádoucí.

Hyperaktivní jsou dneska všichni - tedy alespon se zdá. Málokdo zná maminku, která by alespon jednou neoznačila své dítě za hyperaktivní, protože jí přijde v některé chvíli nezvladatelné, nebo prostě jen divočejší.

Slovo se stalo populární a moderní pro označování dětí temperamentnějších, dravějších, líných, nevychovaných - zkrátka někdy jen zlobivých, leckdy je těžké rozpoznat detaily, uvedu některé příklady na konci článku.

Sama dneska vím, jak se ve mě kolikrát vzedme vlna vzdoru, protože mám "OPRAVDU" dítě s diagnózou Attention Deficit Hyperactivity Disorder (ADHD - přeloženo Hyperaktivita s poruchou pozornosti). Proč vlna vzdoru? Ono když vám maminka od dítěte, které sama znáte poměrně dobře oznámí, že je ten jejich hyperaktivní a že už si skoro háží mašli, a vy sedíte na hřišti, a ten drahoušek už hodinu a půl hňácá bábovku na jednom místě, pak si odběhne za maminkou, vzorně usedne na lavičku, v klidu spolyká svačinku a jde si zase hrát, cítíte se poněkud nesvá, vaše dítě za tu dobu stihlo 16x upadnout z čehokoliv, vylézt na cokoliv, uběhlo 3 půlmaratony, 40x vás oslovilo se slovním tokem kulometné zbraně, vystřídalo několik aktivit v nichž v polovině jste musela figurovat a tak jen pokývete hlavou, že to je teda hrůza...

V čem se jejich hyperaktivita projevuje? Představte si, že ten jejich miláček nešel spát v půl osmé jako obvykle ale až v osm hodin. No jéje.

Nezdá se vám, že se množí dotazy všude kolem vás, jak se hyperaktivita pozná a jestli to, že děti lehce neposlouchají, neznamená, že už mají ADHD? Neznamená.

Nerada bych něčí situaci zlehčovala a jistě je správné, se obrátit na odborníky ale i sama paní psycholožka na dětském centru PPP (Pedagogicko psychologická poradna - také se může jednat o SPC - Speciálně pedagogické centrum) nám kdysi řekla, že v podstatě jsou i dva druhy lidí - ty, jež se zarytě brání tomu, že vlastně jejich dítě tuto diagnózu má a nakonec jí má a ti, kteří jí zaručeně mají a odchází s tím, že by opravdu stačilo jen trochu přitvrdit ve výchově.

JAKO MATKA SELHÁVÁTE.
Pokud takové dítko doma máte, jistě se vám při sdělení diagnózy vlastně i částečně ulevilo, nejste špatná máma, nejste naprostej dement, co by neuměl vychovávat dítě, jak si okolí kolikrát myslí.

Slýchávala jsem často:
- ten jejich kluk je strašnej
- podívej se, jak se chová, to je hrozné a vůbec jí neposlechne
- seřezala bych ho a hned by se vidělo
- tak tomu spratkovi bych dala vojnu
- bože, ani k nim na návštěvu nechod, to jejich dítě je děsný
- to je grázl panečku
- nevychovanej a línej

Vždycky vás to tak moc bodne u srdce.

Nikdo vám to neřekne do očí, ale z očí jim to kouká, co hůř, vždy se najde dobrák, kterej od jinýho dobráka tohle slyšel, a i když si vlastně myslí to samé, napráská ho, jak škaredí k vám vlastně ostatní jsou.

NEMÁTE PŘÁTELE
Bohužel, jednoho krásného dne se přestanete stýkat s víc a víc lidmi až nakonec přijdete na to, že jste sami. Nebaví vás neustále urovnávat situace. Nebaví vás neustále někomu něco vysvětlovat. Nebaví vás obhajovat chování vašeho dítěte. Nebaví vás vysvětlovat, co máte za diagnózu. A už vůbec vás nebaví pak poslouchat, že jejich anděl to má URČITĚ taky.

ČTYŘI PÍSMENA - OMLUVA PRO NEVYCHOVANÉ DĚTI.
Někteří k tomu mají rovnou postoj, že jen omlouváte děti, protože jsou nevychované. Musíte prostě přitvrdit a nejčastějšími a nejlepšími poradci jsou ti, co děti ještě ani nemají a vídají je tak možná z vlaku.

ADHD NENÍ LENOST ANI NEVYCHOVANOST - JE TO NEUROVÝVOJOVÁ PORUCHA.

https://www.youtube.com/watch?v=EQ71vgRzCA4
(švédský snímek - krátké animované video přibližující tuto tématiku s názvem "Padající písmenka")

JAK SE VLASTNĚ TAKOVÉ DÍTKO CHOVÁ?
Nezastaví se. Nezastaví se v ničem. Mluví často velmi rychle. Běhá - náš syn jako menší běhal třeba hodinu ode zdi ke zdi. Na vše tyto děti lezou, často jsou náchylní ke zraněním, jsou zbrklé, divoké, často postrádají pud sebezáchovy. Nevydrží déle u jedné činnosti jak 5-10minut a i u těchto činností je značně vidět jak poklesává jejich schopnost se na dané soustředit a vnímat. Při rozhovoru s vámi často jakoby nevnímají i když drčí. Neustále sebou impulzivně trhají, škubou, jsou stále v pohybu. Atd.

JAK SE TAKOVÉMU DÍTĚTI VĚNOVAT?
Hlavní a zásadní věcí je REŽIM. Naprosto dokonalý a funkční režim, stanovené časy, pravidla - takové dítě potřebuje jistoty, řád, potřebuje vědět, že je vše v pořádku a že ví, co bude následovat, co má čekat.

U nás například hodně dlouho frčelo bodování. Týdenní rozvrh kde byla okénka pro: hygienu, čtení, hraní, jídlo, pomoc mamince atd. Syn si pak vybarvoval okýnka dle toho, jak splnil, což je další věc, jež je velmi důležitá. Pochvala.

Tyto děti, nebývají chválené, často je někdo okřikuje, nadává jim, odsunuje je stranou, tyto děti nezažívají úspěch, že jsou první ve vypracovaném školním úkolu, nedostávají tak často jedničky. Tedy i taková tabulka je pro ně jistým způsobem odměňování - dejte jim každý den za krásně splněný den samolepku, za 10samolepek jim dejte drobnou odměnu (například u nás jsou to různé sběratelské kartičky). Chvalte je i za drobnosti, i to, že si umyje ruce po toaletě je vhodné k pochvale, oni zapomínají a nejsou tací jako normální děti - a vy příbuzní chvalte rodiče, jak to s dětmi skvěle zvládají a jak jsou úžasní. My třeba vynikáme v mimoškolní činnosti, všechen sběr, výpomoci apod. dítě je pak pochválené extra a alespon tak prožívá své chvilky slávy.

Sladké a umělá barviva. V podstatě se již nějakou dobu ví, že cukr ADHD nezpůsobuje. Nicméně je důležité veškeré uměle barvené potraviny vyřadit z jídelníčku, nedávat sladkosti, čokoládu, nesladit. Ze zkušenosti mých rodičů: nechali syna u babičky sníst cukr z cukřenky (nevšimli si, že cukřenku vybral) a pak byli v šoku, jak strašně divokej je a co se mu stalo, než u něj cukříky našli v kapse.

Dopřejte jim aktivity, podporujte jejich zájmy, rozvíjejte to, co jim jde. SPORT - SPORT - SPORT.

Nicméně vždy je podstatné, jestli vaše dítě nemá i nějakou další diagnózu, zda je pohybově nadané, bohužel se ADHD netýká jen dětí zdravých ale i fyzicky a jinak duševně nemocných. Pro nás například kroužky a sport nepřipadá v úvahu, syn nemá rád kolektiv, přijde si poníženě, protože nezvládá napomínání, upadá do depresí a ve finále je mu ještě hůře.

NENECHTE SE ZMÝLIT - "nezlobí" jen vaše dítě ale ostatní děti, dokáží strašně rychle využít šance a možností a budou vaše dítko ponoukat k nepravostem, provokovat a samozřejmě, že to spíše odnese ten, co "zlobí" pořád, než anděl z první lavice.

Pokud již máte za sebou i kolečko v poradnách všeho druhu, navštívili jste psychiatra, psychologa, kolikrát i kolotoč plicních, očních, neurologických vyšetření, můžete se pokusit sestavit ve škole IVP - individuální výukový plán.

V tom našem například je, že se může syn v případě nutnosti projít na chodbě, jít běhat na školní dvůr, pracovat v tichém prostředí ve školním kabinetě, dělat některé úkony pouze ústně, či opravovat práci jak ústně tak písemně, máme stanovené nápravové hodiny, kdy se dokončuje učivo, které nestihl ve škole, chce to také spolupráci rodičů a opětovně pevný řád. (synovi pomáhá asistentka od první třídy)

Asistent pedagoga je člověk, jehož dotuje stát  a část si hradí škola - ve škole smí být jeden v jedné třídě, působí jako pomocná síla ve třídě, tedy je určen pro všechny děti, jež potřebují pomoc. Primárně se ale většinou věnuje tomu dítěti, ke kterému byl přidělen. Osobní asistent je již hrazen čistě jen vámi a je to osoba, jež většinou pomáhá i s věcmi kolem hygieny a dalších nezbytností dítěte. To jestli vaše dítě má nárok na asistenci posuzuje PPP či SPC. (zpravidla jich je málo a jsou přiděleni až na další školní rok)

V neposlední řadě je to pak medikace, spoustu rodičů vyzkoušelo mnoho homeopatik, ani my jsme nebyli vyjímkou, od Sedalie přes Sedatif PC a další. Od sirupů Pediakid na neklid, lepší spaní apod. K výrobkům jako je EyE Q - které ani po roce užívání nezabírali. Nakonec jsme po dlouhém odmítání léků, zakotvili u léků klasicky na předpis.

Vyzkoušeny nemáme Bachovy esence.

Věřte nebo ne - je to boj, nežádoucí účinky jsou kolikrát děsivé, ale rozhodněte se. Necháte trpět své dítě, vidíte, jak se trápí, jak není schopné komunikovat s ostatními, jak stále pláče, má úzkostné stavy z toho, jak ho stále někdo jen pohoršeně okukuje, nebo pomůžete jemu a celému blízkému okolí?

ROZDÍL MEZI TEMPERAMENTEM A ADHD
- hyperaktivní dítě se neumí soustředit na danou činnost/ temperamentní dítě se soustředit umí, přerušením činností pouze upoutává pozornost
- hyperaktivní dítě neumí vnímat detaily/temperamentní na ně poukazuje
- hyperaktivní dítě nevydrží u jedné činnosti (hraje si s autem, pak skáče, pak si zase hraje s autem)/ temperamentní z pravidla vydrží u jedné činnosti
- hyperaktivní dítě bývá velmi emotivní (častý pláč)/ temperamentní dítě takové projevy má pouze u vzteku a umí je předstírat, což hyperaktivní dítě nesvede
- hyperaktivní dítě dělá spoustu chyb/temperamentní dítě může mít výkyvy, je perfektní anebo naopak práci odflákl
- konverzace s hyperaktivním vám může připadat jako, když vás dotyčný nevnímá/temperamentní může působit drze a příliš sebevědomě

bodů může být spoustu.

KAM SE OBRÁTIT?
Nejdříve bych se při pochybnostech například doma poradila s dětskou lékařkou. Pokud jsou potíže později a dítě je již školkové/školní, poradila bych se i s vyučujícími a dětskou lékařkou. Většinou vás doporučí do výše uvedené PPP nebo SPC (záleží na tom, co máte v blízkosti bydliště). Dále již podstoupíte vyšetření, z pravidla se nejdříve domlouváte společně s dítětem, později jste chvíli sami a dle věku dítěte ho někdo hlídá a pozoruje, pak psycholog mluví sám s dítětem (dává mu různé testy, většinou formou hry, zpívání, hraní si s kostkami atd). Vyšetření trvá určitě cca 120minut i více. Dále se pak tento pracovník zajde podívat na práci dítěte do školky/školy a udělá si posudek chování v kolektivu. Dále se pak postupuje dle druhu  diagnostikovaného a může se doporučit i návštěva dětského psychiatra.

Dnes je často personál proškolen, a pokud se učiteli něco nelíbí, doporučí návštěvu poradny. Někdy i zbytečně vzbuzují v rodiči obavy.

Život s takovými dětmi není jednoduchý, chce to mraky a mraky trpělivosti, i oni sami to se sebou nemají jednoduché. Existuje mnoho forem s různým stupněm závažnosti - od agrese navíc atd. Každé dítě je jinak zvladatelné, každý rodič má jinou náturu a nikdo to nemá lehčí než ten druhý.

Tolerujte tyto děti, snažte se tolerovat i rodiny, je velmi těžké být rodičem, který neustále jen slyší, že jeho dítě je nezvladatelný smrad, kterého matka neumí srovnat do latě a ona by přitom tak ráda jen česala vlásky, nebo si prohlížela v klidu knížku a obětuje tomu velmi mnoho.

ADHD u 60% dětí přetrvává i v dospělém věku, dospělý jedinci se ale naučí z pravidla se svou nemocí pracovat. V současné době trápí tato choroba 5-10% školáků. 7% dospělých se potýká s ADHD. 40% dětí má ADHD zkombinováno s autismem, či jinou poruchou. Častěji ho mají chlapci. U děvčat převažuje ADD (jež je opakem hyperaktivity - tedy hypoaktivita). Dospělé ohrožuje častější vyhazov z práce díky nedochvilnosti, neschopnosti plnit včas zadané úkoly kvůli rozptylu, častější zranění až o 46% než u běžné populace. Také velmi časté ztrácení jakýchkoliv drobných předmětů.

SLAVNÉ OSOBNOSTI KTERÉ MAJÍ NEBO MĚLI ADHD

- plavec Michael Phelps
- americký prezident Thomas Jefferson
- americký prezident Abraham Lincoln
- Walt Disney
- Bill Gates
- zpěvák Justin Timberlake
- basketbalista Michael Jordan
- herec Jim Carrey
- herec Will Smith
- český herec Roman Zach
- mnozí další

Mnoho z těchto osoností prohlásilo, že jim vlastně ADHD v kariéře pomohlo.

Řekněte svým dětem, že na to mají!

Anet

Kniha pro školní děti, která pomůže především jim lépe pochopit, co se jich to vlastně týká: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/03/recenze-povim-vam-o-adhd-susan-yarney.html