úterý 28. února 2017

Winter Run - když se jde máma proběhnout

Krásný den,

v jednu únorovou sobotu bylo opravdu nezvykle krásně, svítilo slunce, foukal vítr, mrzlo ale ani ty poněkud pošmourné části tohoto dne nás nezastavily od vyběhnutí.

Byla jsem moc ráda, že jsem startovné uhradila a mohla se chystat na tenhle závod, protože se mi nejen psychicky ulevilo, ale načerpala jsem spoustu sil. I když je člověk vyfluslej po nějakém tom běhu a sotva leze, když takhle na zimu začíná, tak pořád je to neuvěřitelná zásobárna energie.

Závod se konal na Ladronce, tedy v Praze, nemám to zase nikterak daleko, tak jsem vyběhla hodinku před startem a na místo dojela autobusem. Na místo proudili davy běžců a sluníčko příjemně hřálo do zmrzlých zadků (záleží, jakým směrem jste šli).

Sešly jsme se s Maru a Romčou a po poskakování na místě a oznámení, že jsou pouhé dva stupně, jsme se vydali zaštrůdlovat do zástupu na start. Před námi jásají malé děti, které samozřejmě doběhnou někde před námi, kdo by to byl čekal :D

Po zaznění výstřelu, který samozřejmě prošvihnu, nevím, na co zrovna myslím, se vyřítíme. Nahodíme tam šnečí tempo, hodláme si to užít a nepředřít se. Povídáme si a celá ta atmosféra je parádní. Zhruba po prvním kilometru ocenuji půjčenou čelenku od Maruš, protože já tele vyrazila jak na plovárnu.

Běžíme krásnou osmičku, po cestě výborný pořadatelé, jež povzbuzují a ani v řadách diváků se nešetří podporou, a že těch diváků bylo.

Ke konci se s Romčou trhneme od Maru a v závěru tam nahodíme pořádné finiš tempo. Hodím neskutečně boží škleb do fotoaparátu (a dle fotek od pořadatele vidím, že ty škleby se mě týkaly po celé trase) a už si jen převezmu tuze krásnou medaili.

Po doběhu Marušky se slezeme u rumu s čajem, stejně jako po Christmas Run, zbodneme banán a makovec a vběhneme ještě do fotobudky pro jednu památeční.

Závod celkově velice chválím, organizačně perfektně zvládnuto a nečekaly se žádné ohromné fronty. Voda, čaje, jídlo zajištěno. Toalety na místě včetně těch uvnitř restaurace. Šatny originálně řešeny pomocí nálepky na startovním čísle. Fotografie od pořadatele již v neděli na emailu. Opravdu rychlovka.

Nezbývá, než si udělat procházku k domovu, protože to mám jen pár kilometrů a po tomhle úžasném závodu si vyrazit ještě na kratší výlet s dětmi. Povedlo se nám dostat Štěpku ven a to se tak moc často neděje.

Krásná sobota
Anet