pondělí 15. září 2014

Jeden den v životě mámy.. :)

Krásný den,
rozhodla jsem se vtisknout blogu osobitější stránku, občas když říkám rodině po telefonu, nebo večer muži osobně, jaký jsem měla den, udivuji se už při hovoru, jak šíleně to vlastně žiju.. :D Článek nemá vyznít, že si stěžuju, že to nemám lehké a podobně, miluju svůj život, hlavně proto, jak je barevný, ale někdy je hlavním cílem dne PŘEŽÍT...

Legenda:
Štěpán - mladší syn - 11 měsíců - nejčastěji oslovován Kvík (únor 2016 - 28měsíců)
Matyáš - starší syn - téměř 8 let - oslovován Prdís (únor 2016 - lehce přes 9let)
Maminka - oslovována doma nejčastěji Mamba
Tatínek - tady oslovován jako muž - jinak Myšák

Článek bych ráda věnovala Všem maminkám - protože potřebují vědět, že nejsou sami... :D
poznámka pod čarou - ne, můj kluk není nevychovanej smrad.. :D i když to tak bude vypadat - má ADHD a pár jiných potíží..


Začneme půlnocí a také jí skončíme, abyste se mnou prožili opravdu celých 24 hodin.. Pro popis jsem vybrala den v týdnu, víkend je kolikrát ještě divočejší, ale nebýváme moc doma, a tak je to spíš improvizace...

Je půlnoc, spokojeně všichni spíme ale mě už pomalu cuká noha, podvědomě vím, že za chvilku vstávám a to jsem si šla lehnout před hodinou - bože.. Půl jedné, vyskakuji k řvoucímu čemusi v postýlce, ve snách ho vyndám, položím, šoupnu mu prso a odhaduju čas... Stačilo 10minut, paráda, robě usíná spokojeně dál a muž se vedle vrtí.. Kluka už nechám spát mezi námi, rostou nám zuby a vím, že vstanu co hodinu...

Tak jest - beru to stručně. Noc, kdy jsem zakopla o muže, jenž se opřel o futra a padl vyčerpáním když uspával, by byla dlouhá i pro jedince, kteří o ní pouze čtou, nicméně je šest hodin. Z, vedlejší místnosti se ozve bojový výkřik, pak rána jak z děla, špatné míření a já vím, že první co ráno udělám, bude vytírání chlapecké "mušky" na záchodě.. :D Vyběhnu a udělám mu snídani, uklidím "mušku" a ihned to jdu zalomit do postele, kde si už hraje mladší syn a tak mě nepřekvapí, že si do zad zapíchnu obří plastový špendlík...

Je sedm, muž se plazí z postele, mladší vidí, že otec nepokrytě prchá a spustí řev, tuhle hudbu miluju.. :D Nikdy mě nepřestane bavit.. Drápu se z postele a zatím co muž přebalí chobotnici s bojovým počítáním do 30, prý nějaká super pomůcka aby byl v klidu, no nevím, ale když myslí, chystám svačinu do školy staršímu...

Rychle projedu školní blog, zda paní učitelka v pomatení smyslů něco nechtěla v noci, což se stává. Např. kostým francouze byl opravdu libovka, vrazila jsem mu do ruky bagetu, uvázala červený šátek, dala prožkouvané tričko a nakreslila knírek, někde jsem vylovila svou divnou čepici a kostým za pět minut hotov.

Přibalím věci na tělocvik.. Popoháním je at sebou pohnou, že mají nejvyšší čas.. Po jejich hygieně, mém úklidu ložnice, a jejich nabrání batohů, muže a syna, se všichni políbíme, rozloučíme a jdeme si svou cestou... U nás je líbání, pusa, hluboce zakořeněný zvyk, musí být při odchodu, příchodu, usínání a probuzení, zkrátka vždy.. Starší ho přivedl tak daleko, že nás pusinkuje i když jde někdo, nebo on, s košem.. :D

S mladším se nasnídáme, poklidíme, převlékneme se. Tátové nedělají rozdíl mezi pyžamem a jiným oblečením, a u přebalování ho vrátil do nočního oděvu...

Je zhruba deset hodin, přeskočím fáze, kdy jsem chvíli byla velbloudem a poponášela kluka na zádech, na záchod musím tajně nejlépe maskovaná, a úsměv střídá řev.. Nicméně, prává show přijde až po poledni a máte se na co těšit.. :D

Kluka dám spát, spí kolem desáté kolem dvaceti minut. Vyřídím nějaké placení, objednám klukům dárky k narozeninám a dáreček k narození neteře, co už klepe na dveře.. Pak přijde sváča, boření komínů a hovory na téma: káko? néé káky? kajéé? co? káky kajéé? No asi jo Štěpo.. :D

Je půl dvanácté, jsme v polovině dne a sranda vypuká, oblékám chobotnici, sebe a nasazuji nosítko, po velkém boji s řvoucím prckem se vyvalíme ven... Vcházíme do školy asi po čtvrt hodince chůze, je teplo, asi poslední teplo letos.. Starší Matyáš vychází ven a už čuchám problém, táhne se jak smrad, vláčí bágl a tváří se, jak když stojí u lednice kde jsou Olomoucký syrečky...

Co je? ptám se.. Mám děsně těžkej bágl. Proč sis nenechal učebnice ve škole?  Nevim. Víš, že si máš domů brát jen učebnici a věci kde máš domácí úkol. Zapoměl jsem.... Mami vem mi tašku. Nevezmu. Proč? Mě jí taky nikdo nenosil.. Jsem zlá máma a nikomu batoh nenosim.. Uraženýho po chvíli sprdnu at hodí bágl na ramena a pohne, slíbila jsem mu dneska pizzu, říkám tedy, že jdeme pro ní, zatváří se jak nevím co a odsekne: Celej život musím někam chodit, život je strašnej... Podívám se na něj a řeknu: No dobrá, pizza nebude.. Natahuje a fnuká.. Nebul... Fnuká dál... Nebul... Vykřikne: Pořád je děsný vedro, pořád dokola jen vedro, jsem z něj unavenej, v Tunisu s babičkou bylo vedro, tady je vedro, mám vedra dost.. No jo. Odseknu. Pojd už.. Brečí.. Vidím, že dneska je nálada na bodu mrazu..

Táhne se jako minuty kdy uspávám po nocích.. :D Poněkolikáté upozornuji at sebou mrskne, nehne se.. No nic, vytrestám ho, že mu otevřu jen hlavní dveře a řeknu mu at počká na schodech až my se vrátíme z obchodu... Když se vrátíme, bojová nálada ho nepustila.. Vlezeme však domů a je jak vyměněnej, najednou z něj energie stříká... Sundá kšiltovku a já si všimnu jeho divných vlasů...

Co máš s vlasy? Umyl jsem si je ve škole houbou. Cože? No abych neměl lupy. Kdo ti to poradil? Nikdo. Proč si to dělal, copak ty máš lupy? Nemám, ale co kdybych je měl, myslím, že mytí houbou pomůže.. Mávnu rukou a hlásám, že večer mu vydrbu hlavu... Tyhle hovory znám, nikam nevedou, jen k jeho dalšímu mluvení a milionu otázek..

Kvíka - mladšího, jsem přes den nechala hrát s mým malým kufříčkem, kde mám náramky a podobné.. I nějaké zapomenuté šminky, zadělané a neškodné.. Starší se na něj vrhá, co je to? Až se převlíkneš, můžeš se podívat... Běží se převlíknout a já mu připravuji oběd - pizzu nedostane.. Obědváme a už je to tu zase, nechce jíst, ale nakonec do sebe nasouká vše... Pak se nadšeně, poté co mladší dojí všechny porce, vrhá na kufřík...

Vytáhne cosi a zatímco já myji nádobí, přepudruje kvíkovi obličej a halasně jásá.. Mami sleduj jak jsem kvíka vylepšil? Boha jeho: Nadávám.. Co děláš, může se mu to dostat do očí, hned to polož... Opláchnu u nádobí i Kvíka... Proč nejsou nafukovací? Chci je vyfouknout, vyndat špunt, nebo je vypnout a srolovat do skříně...

Nicméně nezbeda popadl pudřenku a odhupkal s ní do pokoje... Za chvilku je i  s ní u mě a předvádí mi příšerně přepudrované nohy, od trenek k ponožkám.. Běž se umejt halasím.. Noo joo.. Mezitím však najde práškové oční stíny, využívá situace kdy musím konejšit mladšího, přišláp si při lezení ruku kterou zapoměl v rychlosti předsunout.. :D Mává s nimi - to je na oči? Jo. Copak si mami rocková hvězda aby si měla takové věci? Mává dál a zlatý prášek je najednou všude, na nás, na podlaze, i nábytku.. Nadávám, kruci polož všechno a jdi se umýt.. Jde se umýt, vše se stále odehrává v naší maličké obývákokuchyni...

Pouští kohoutek ale jouda ho otočil až mimo dřez a voda se valí přímo na podlahu... Boha jeho, z druhého konce s Kvíkem na kolenou hulákám at vypne vodu.. Kouká na mě, ne na vodu: proč? ptá se.. Ještě jsem se neumyl.. Halekám, že voda teče mimo... Přihupsnu a vypnu vodu... Posílám ho do pokoje, opouští mě síly...

Po pár minutách slyším rány.. Co kde děláš? Kadim.. Proč u toho mlátíš dveřma? To nedělám já ale můj mozek.. Nekecej a přestan bouchat dveřma.. Ticho... Spláchni a jdi si umýt ruce.. Napomínat, pořád dokola.. :D Slyším vodu, minutu, dvě, tři, jdu se podívat.. Umyvadlo je plné vody po okraj a Mates v něm má ponořenou hlavu.. Co děláš? Rvu mu hlavu z umyvadla... Meju si lupy? Jaký lupy? Ty co bych je mohl mít... Chce se mi brečet... V kuchynoobýváku řve zapomenutej Kvík...

Plácá se ve vodě co jsem nestihla utřít - vytírám - převlékám kvíka. Fnukám. Dávám do mixéru borůvky a banán, dělám klukům svačinu.. Je kolem druhé hodiny. Kluka v náručí, druhej něco haleká vedle o kvantové fyzice a zdali vím v jakých odstínech se dělá měd, u toho běhá na chodbě ze strany na stranu a něco háže, to něco mi přistane skoro v oku. Nevím nic, dneska vážně ne, díra po moudráku mě bolí jako čert, kvůli kojení neberu léky, je mi děsně... Od borůvek jsme nakonec všichni, kluk mi vyrazí plnou misku přesnídávky co jsem nesla staršímu. Bože.  Jsem tragéd. Znovu uklízím, je půl třetí.. Všichni se najedli, včetně mě, snědla jsem z papíru zapomenutou šunku a něco sýra s paprikou. Na jídlo čas najdu vždy. Než se najím, v krabici pokreslené na auto jede Kvík, má v ruce jakousi tyč, mlátí s ní do boku, chechtá se a v puse má balonek. Druhej řve jak pavián a tlačí ho v krabici před sebou.. Mají se rádi.. :)

Je čas uspat draka, uspávám na míči, skáču, a vždy když se spaní nedaří posadím ho na zem a opakujeme, někdy je to snažší, dneska se jen řve a spát se nechce.. V půl čtvrtý se zadaří. Běžím do pokoje, chvíle na úkoly a kontrolu školní tašky, projití dne, kontrola snědené svačiny, kluk si přečetl text k úkolu, bude vše lehčí, úkol uděláme a jdeme na zbytek práce, vzhledem k Matyášově diagnoze máme individuál a zhruba 30% učiva co nestihne ve škole, s ním doma dokončuji... Ve volné chvíli prohlídnu mobil a zavolám všem co volali, odepíšu těm co psali..

Půl páté, sepíšu nákup, tahám kluka z postýlky a chystáme se naproti tátovi, chodí se i v dešti, pravidelná procházka co se nevynechává. Nebereme kočárek, nestíháme, ale nosítko. Tapkáme za ručičky, druhý visí někde na větvi. Táta zhruba v půl šesté vychází a jdeme společně na nákup. Políbíme se. Jsme spokojení. Nakoupíme, v šest jsme doma, jdu vařit, muž s klukama do vany. Vykoupe je postupně, já uvařím. Najíme se, vyprávím v kostce co se dělo, muž kýve hlavou, že dobrej den.. Doma děsnej řev, překřikujeme se navzájem, kdo má tady hergot navrch? Jemu se v práci dařilo, jsem ráda. Je chemikem, daří se mu skoro pořád, šílenej vědec.

Bude sedm, starší přihopká, že chce hrát nějakou hru, hrajeme tedy stolní hru s asistencí Kvíka. Myslím že snědl kostku, nenajdeme jí a tak hra předčasně končí, pak přijde dotaz zdali smí pohádku před spaním, čtu obden.. Muž se ptá: Byl si hodnej? Jo byl. Pohledy směrem ke mě. Přemítám, úkoly udělal, ve škole jednička, jídlo snědl všechno, svačinu taky, nikdo nekrvácel, nic se nerozbilo. Jo byl hodnej, odpovídám.. Má pohádku..

Je osm, slehla mi večeře, čas jít cvičit. Mezitím jsem vyměnila prádlo na šnůře ze suchého na mokré, posbírala všem svršky, umyla nádobí. Poklidila, zalila kytky, zavolala babičce, jsem prý její nabíječ energie, volá pořád, jak mě prý slyší má to místo spánku, prý jí říkám jen samé pěkné věci, však se snažím.. :D

Napnu sporttester, obléknu se, připravím video a jdu na věc, čeká mě hodinovka s Bobem - ach.. Kluci jsou vedle po pár minutách, blbě se cvičí když mi na každé noze někdo visí. Slyším od vedle smích, muže jak domlouvá klukům aby byli hodní na maminku, máme jí rádi, říká starší.. Usmívám se a otírám pot...

Docvičím, muž kolem mě projde se řvoucím dáblíkem, plácne mě po zadku a významně se usměje..
Uspává Kvíka, jdu do koupelny, vysprchuju se, je půl desáté, poklidím hračky, v pokojíčku dám pusu spícímu Matýskovi, dneska usnul v půl deváté, druhý v půl desáté.. Paráda.. Je deset, tulím se k muži, čas na rychlovku.. :D Proběhne podle plánu, jsme štastní, objímáme se a já vyprávím co mě čeká zítra, bude náročný den.. Dětský doktor, atletika, vědecká výstava, nějaké zařizování...

Jedenáct - jdeme spát, pouštíme si seriál na dobrou noc, přitulíme se a po pár minutách dáme dobrounocovou pusu.. V postýlce se chruje Kvík, no brzy bude půlnoc a mě čeká kojení...

I přes ten maglajz si najdu čas na holení nohou.. :D Udělám spoustu drobností, naplánuju, dokonce udělám měsíční fotky své vylepšené kondice, nemrhám ani jednou jedinou minutou.. A jak říká muž, dokud jsme unavení, žijeme život naplno....

Jsem ráda, že jste si se mnou prožili jeden z dnů Mámy. Snad jste se pobavili.. :) Slibuju, že várka mého soukromí se nebude opakovat moc často.

Anet