čtvrtek 4. února 2016

Recenze - Jedenáct - Mark Watson

Krásný den,

dlouho a předlouho jsem se odhodlávala ke knize, kterou jsem zakoupila v Levných knihách, už ani nevím kde jsem se to dočetla (snad na nějaké skupině na sociálních sítích o knihách), leč kniha měla být třeskutě vtipná. No mám celkem divoký smysl pro humor, i ten britský mi není cizí, ale toto?

Jaká knížečka mi tedy přistála na nočním stolku?

Originální popisek knihy: Xavier Ireland utíká před minulostí a snaží se nezasahovat nikomu do života. Skrývá se za svou prací nočního rozhlasového moderátora, při níž ovšem paradoxně radí nespavcům, co si mají počít se svými problémy, a urputně se vyhýbá svým sousedům i novým vztahům. Přesto jeho čin, nebo spíš to, co neudělá, spustí řetězec událostí, které ovlivní životy jedenácti lidí. Navíc mu do jeho staromládeneckého bytu vpadne Pippa a obrátí všechno kolem doslova vzhůru nohama…

Kdo je autor knihy Mark Watson?
Uznávaný britský spisovatel a komik (a i přes to všechno jsem se nebavila). Má svůj vlastní a velice úspěšný rozhlasový pořad na BBC Radio 4. Občas se také objevuje na televizní obrazove. Žije s manželkou a synem a tato kniha není jeho jedinou vydanou.

OBSAH KNIHY:
Prvních několik stránek prostě nevíte o co jde, těžce nevíte o co jde, ale protože mám za sebou několik knih u kterých se děj rozjel, začátek byl ponurý, protože to ke knize zkrátka sedlo, tak jsem se obrnila trpělivostí a vyčkávala. S každou další stránkou, ba s každým další odstavcem, se ale nuda víc a víc vtírá k vám domů. Vadilo mi, a to nesmírně, že přechody z postavy na postavu nemají vlastně žádný řád, nejsou postupné v odstavcích, ani v kapitolách. Některé postavy jsou částečně oslovovány jménem a zároven pouze přijmením. Někdy vypravěč a hlavní postava knihy mluví za sebe, ale zároven také mluví za někoho jiného. Začnete odstavec a až na konci se dozvíte, že už šlo zase o jinou postavu. Nejsem zvyklá odkládat knihy z důvodu, že se mi špatně čtou, nebo, že mají děj co mě nezaujal. To jsem udělala pouze jednou za celý svůj život, a dodnes mám špatný pocit z toho, že kniha se prostě dočítá!

V knize se prolíná několik postav, jejichž životy se odehrávají v Londýně, přesněji 11 postav, kterým se prolnou životy, v ne nijak zásadní míře, zkrátka o sobě trochu vědí, trochu se setkávají. Xavier pracující v rádiu. Vlastně nemá nic jiného, než nudný život s nudnými lidmi kolem sebe, který mu vyhovuje. Dokud mu po jedné rychlo seznamce, na kterou ho přivede jeho spolupracovník z rádia, do života nevstoupí uklízečka. Ne, že by to bylo rande, ale když už uklízí, tak proč si Pippu nevzít domů. 

Svůj příběh má jak Xavier, tak jeho kolega Murray, samoživitelka v domě se svým malým synem, pár z vrchního patra, který se neustále hádá. Uklízečka Pippa, učitel matematiky, jeho velice tlustý žák Jullius, neustále bojující s kily, dohnán až ke krádeži několika okolnostmi. Okradený muž a spoustu dalších, třeba i tři přátelé z Xavierova předešlého života v Austrálii.
Nestává se mi to často ale s knihou jsem opravdu velmi bojovala, strašně jsem jí chtěla dočíst a mít už od ní pokoj. Ale jak už to tak bývá, mě nesedne country, jinému zase rock. Ohlasy na tuto knihu jsem četla stále jen kladné, tak možná i očekávání byla vysoká. Ke knize se již vracet více nebudu.

A na závěr si dáme malou ukázku:
"Tak co hodláš napsat v recenzi?“ zeptá se, sotva vyjdou na štiplavý vzduch a začnou se šinout po Wardour Street, kde se opilí lidé staví do front u bankomatů, potácejí se z kebabových obchůdků s flákem masa vhodným spíše do piknikového koše a potícím mastnotu do bílého papírového sáčku, a vrhají se na kapoty taxíků jako tonoucí na záchranný člun. „No, mně přišlo, že ten nápad je dobrý,“ říká Xavier, „ale možná to bylo trochu moc těžkopádné.“ „Trochu co? „Trochu, no…“ „Bylo to deprimující,“ shrne to Gemma. Na rohu, kde se Wardour Street napojuje na Oxford Street, podepírají dva muži dívku, která si zvrací na boty. „Půjdeme teď k tobě?“ zeptá se Gemma.
Anet