úterý 16. února 2016

V šestém měsíci těhotenství

Krásný den,

jak jsem slíbila jsem tu s popisky dalšího měsíce těhotenství (píšu sice 6tý měsíc ale je to cca od 21 týdne), pro mnoho lidí, (nejčastěji pro muže a pro ženy, jež ještě miminka neočekávaly) je to nejkrásnější období v životě. Nevím jak vy, ale ani jedno těhotenství bych takto zrovna nenazvala :D První bylo tak extrémně stresující období, že bych ho částečně i smazala ze vzpomínek. Druhé bylo zase rizikové, s extrémními otoky, kdy se nedalo poznat zda moje nohy jsou zadky, nebo ještě stále nohy. (dokonce mám po celých stranách chodidel popraskanou kůži dodnes) No a ted to třetí, co je zatím perfektní. (člověk umí rychle zapomínat, tak těch 16-17 týdnů nevolností zapomene)

V tomto období mě čekal druhý screening kde jsem se dozvěděla jakýho mazlíka to čekáme: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/01/jsem-kluk-nebo-holka.html Po veškerém tom hormonálním smutku přišlo smíření..

Ačkoliv stejně si v rodině všichni přáli holčičku, a výrazy hovořily jasně. Dokonce i proběhla čirá nenávist vůči vybranému jménu. Rozmlouvání a domlouvání. Na jednu stranu je to naše dítě a naše jméno, jsme rádi, že klučík ponese jméno mimo všechny naše dědečky.

Proběhlo několik návštěv u příbuzných, včetně jedné u doktora, po ní mi bylo fakt blbě. Kontroloval porodní cesty, protože mám velice nízko placentu a tak mě "rozryl", že jsem byla celej večer mimo, vše mě bolelo a už jsem to jen jen chtěla zaspat. Po pár dnech jsem se cítila mega unavená, ale ne vyloženě na spánek ale zkrátka slabá. Jím správně, piju dost, zácpa mě netrápí, otoky nulové. Vše je v pořádku, ale ta únava by se dala škrábat ze stěny.

Přeci jen nás potkávají běžné starosti všedních dní, třeba, že se máme do měsíce vystěhovat z bytu, protože nám končí smlouva a mi nedali dostatečný počet měsíců vědět dopředu, že tu chceme dále hnízdit. Neměli jsme ponětí o tom, že máme informovat téměř co rok majitele. Nakonec se nám to povedlo ukecat, ale dušičku jsme měli malou. Už jsem se viděla jak hledáme byt, jak nás táhnu někam do kšá, kde se mi ani nelíbí a opětovně, už asi po šesté, se stěhuji. NE NE NE !!

Taky řešení rozmlácených odpadů, prasklé vody, vylítnutých odpadů, čištění stupaček, netekoucí vody. Školních lapálií, vyšetření na kde co.. A učení se vyjmenovaných slov, mám pocit, že pořádně jsem si ze školy zapamatovala jen ty po B, L a Z, ve zbytku mám solidní mezery, a to dneska jsou po té hromadě let zase trochu jiný,  taková (Praha) Kamýk v přidaných vyjmenovaných slovech po M, mě vážně překvapila..

Ale i přes to všechno, si stále připadám v plném rozpuku a silná jak silnice :) Ačkoliv se ráno probudím v 6 a už funguju, v 7 už jsme na procházce venku, v 9 konečně doma a snídáme. Hraní, svačina, hraní, oběd. Sláva, kluk chvilku spí, práce, minimálně udělat téma na článek, nebo raději celý, vyřídit dotazy, emaily, poštu. Zpracovat objednávky na náušnice, připravit balíčky, objednávky pro mamku na Avon... Probuzení, já mám hotovou tak půlku a už zase hraní, příprava večeře, uklízení, druhý syn ze školy doma, jídlo jemu. Svačina, pak hurá na procházku, vyřídit případně povinné pochůzky, dorazit za tátou do práce, pak na nákup, doma jídlo, nádobí, koupání, dokončení úkolů, kontrola tašky... Mezitím funění s narůstajícím pupkem. A že tedy roste :D

Pak se svalím do vany, kde okamžitě usínám pod tíhou teplé vody.. Stejně nejsem sama, na hlavě kelímek, na pupku kelímek a v uchu strčenej praporek :D Kocour na kraji vany..

No a pak už jen muž s dětma a já sedám k práci. Dotazy a sepisování článků, příprava různých akcí, rozhovorů a především tvoření, když už si tím mám přivydělávat, musím se zkrátka otáčet. Příprava krabiček s náušničkama pro mamky, jež je pak nabízejí v práci (ocenění, sepsání, spočítání, zapsání)..

Je kolem půlnoci a jdeme s mužem spát (když děti kolem deváté usnou, on zasedá k práci a pracuje dál taky). Pak nám zbývá někdy čas na takové to domácí žvýkání :D Chvilka rozhovoru a pak už spát.. V některé dny jsou bonusy navíc, rozčilování se nad dětma, mnohem víc pohybu (když navíc ještě cvičím).. Telefony babičce, mamce. Plánování návštěv, lékaři, žehlení.. Život dokáže být tak natřískaný, že to ani možné není :)

Nastal 24 týden: Jsem unavená, bože tak unavená... Jsem sklíčená a nevím proč, nějak na mě spadlo opětovné scházení holčičky, co bude kluk.. Asi bych na to tak nemyslela, kdyby mi stále někdo nemával červenými a růžovými hadříky před obličejem.. Nějak nemám na nic chut, ani na sex.. Vše mě začíná pobolívat a ozývat se.

Váha začala poskakovat, celulitida prosakovat, tuk se usazovat.. Pohled do zrcadla mě dráždí, a když kolem projde manžel co mi oznámí, že se mi nějak ta przadek rozkydla, přímo hýřím štěstím.

Děti zlobí a já už pocítila, že stoupání do třetího patra, prostě začíná být celkem náročný, už to neběhám jak lanka s nákupem a báglem na zádech, ted se tak trošku rozfuním a stoupám pomalu jak minimální mzda..

25týden: O víkendu zjistím odkud se ta hrozná únava bere. Opravdu z minuty na minutu na mě spadne chřipka, pravá, nefalšovaná chřipka. Udeří venku na procházce a nám zbývá dojít domů asi 2,5km, do tramvaje se bojím, jak mi je mizerně, a tak se plahočíme domů.. Od toho dne iks dní nevylezu z postele. Vše mě tak hrozně bolí, pusa mi praská, nos odřenej. Miminko je ale v pořádku, tak to snad zmákne i nositelka ..

Konečně máme taky viditelné pohyby na bříšku, dávám ručičku Štěpánkovi (mladšímu 29měsíců) na bříško, koukej Tedík už taky nehajá.. "Kedík," zasněně povídá.. Pak najednou uskočí, Tedík se zachrul a ručičku mu načutnul. "FUJ BUBÁK" - zakřičí...

A tak končí náš šestý měsíc- brzy jdeme na velmi zbožnovaný test na cukrovku, první těhotenství mě nepostihla ale druhé ano s velmi přísnou dietou, tak snad budu mile překvapena :)

Anet

Prvních 5 měsíců společně se zážitkem na téma: jak jsem pár dní měla syfilis najdete zde: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/01/tehotna-prvnich-5-mesicu-neni-to-vzdy.html