pondělí 11. dubna 2016

Těhotenství - 7 měsíc

Krásný den,

tak se ty týdny na sebe vrství a mě víc a víc pohlcují obavy.

Tenhle měsíc byl čistě ve znamení nemoci, jak jsem dlouho byla zdravá, tak ted mě to skolilo hned dvakrát po sobě. První chřipka přišla jak z čistého nebe, jdete si po ulici a pak rána a už je vám jen zle, a to příšerně zle, doplazila jsem se s dětma domů a pak už jen iks dní ležela.

Muž musel zůstat doma, protože se ze mě stala jen nafouklá a těhotná koule s kapesníkem, co mi trčel u nosu, s litry čaje a natíráním si odřenin na nose.

Jen jsem se z toho dostala, už jsem pádila k doktoru na prohlídku, tentokrát proběhla poměrně rychle a vše v pořádku, jen s oznámením, že jsme koncem pánevním.

Za pád dní pak peláším na test OGGT (test na cukrovku), po tom, co předcházelo u druhého těhotenství, jsem celkem fest vyděšená. Tenkrát mi hned zprvu naměřili hodně vysoký cukr a odmítli dělat test dál, že by to nebylo vůbec dobrý. Nicméně pak doktor mi oznámil, že test musím podstoupit tak jako tak a že si se mnou poradí, když by mi bylo blbě.


Muž si vzal tenkrát dovolenou a vyčkal tam se mnou, zle mi teda bylo, myslela jsem, že exploduju, nevěděla jsem co s tělem, motala se mi hlava, bylo mi špatně, nakonec jsem skončila na každotýdenní prohlídce v diabetické poradně.

Dorazím do čekárny, absolvuji první test a dozvím se celkem krásné číslo 4,8, hned první otázka ale je, jestli nejsem častým dárcem krve, že mám dost špatný žíly a že to snad na ty odběry přežijou. Dárcem nejsem, ačkoliv jsem chtěla kvůli krevní skupině, jež je celkem vzácná. Vypiju "humus" s překvapeným výrazem, že se snad rok od roku zvedá jeho množství. Pamatuju před 10 lety, že se jen cosi přililo do čaje v malém kelímku, tentokrát mi přišlo, že té lepivé tekutiny musím vypít snad půllitru. Hodím to do sebe rychlostí blesku at je to pryč - ta pachut mě pak pronásleduje po zbytek dne.

Nic mi není, čtu si, nehýbu se, nepiju - druhý odběr. Už při napíchnutí cítím bolest, držím si místo vpichu a po nějaké době, když odcházím z ordinace a pustím ruku vytryskne krev a je všude. No žůůžo.

Po zneškodnění škod na podlaze a mém předloktí, si zase usedám do čekárny a sleduji další hodinu přicházející lidi. Třetí odběr a vystřídaná "výběrčí krve". Opětovně otázka, zda nejsem častým dárcem krve (asi ze všech těch odběrů v dětství a tak mi ve 3 těhotenství odchází žíly). Žíla mi nejde napíchnout a nakonec vezmou na milost jednu, z které mě už kdysi varovali odebírat. Domů odcházím s bolavými ohyby rukou ale nebylo mi špatně, hurá...

Uplyne týden a já opět onemocním, to je prostě peklo, tentokrát si musím poradit sama a musím se postarat i o prskající nejmladší mládě.

V tomto měsíci nás také čeká kontrola u doktora. Miminko se přetočilo úspěšně hlavičkou dolů a konec pánevní se snad už nebude opakovat, také se dozvídám super informaci a to sice, že nemám cukrovku.

Tenhle měsíc jsem se také pomátla na duchu a začala nakupovat MODRÉ OBLEČKY. Obě předchozí miminka jsem chystala neutrální, žlutá, zelená, hnědá, málo co bylo modré. Tentokráte je i modré povlečení, prostěradla, oblečky a dokonce jsem polepila kout u postýlky letadýlky a balony.

Nijak zvlášt se nerozptyluju, v tomto období na mě také padl splín a hormonální průtrž slzavých mračen, líto mi je všeho :D

No překulili jsme se do osmého měsíce a máme 14kg nahoře. Snad už to moc stoupat nahoru nebude. A pokud Vás bude zajímat období otoků, vzteku, extrémně narůstající váhy a zkrátka a dobře nejkrásnějšího období mého života, budu se těšit.

Anet