úterý 25. dubna 2017

Běh pro Světlušku - rozdáváme světlo

Krásný večer,

ano, dneska nám výjimečně půjde o večer, protože se i aktivita týkala tmy. Už bych o sobě mohla říci, že jsem rozběhaná, konečně jsem se dostala s pěti kilometry na třicet minut a nedávno jsem pokořila svou první desítku od porodu. Deset měsíců od porodu první desítka - takové malé výročí.

S holkama jsme se těšily, protože přálo počasí, postupně se ale začalo tak nějak typicky aprílově kazit. Na nebi bubáci a velká zima. Všude hromady sněhu a to je vážení skoro květen. Naštěstí Praha sněhu neholduje ani v těch nejhorších chvílích, tak jsme jen doufaly, že nebude taky pršet.

Běh pro Světlušku, kdo by ho neznal. Má již několikaletou tradici. Pod záštitou  Nadačního fondu Českého rozhlasu, určitě znáte třeba bílé pastelky, které se dají koupit v ulicích.

Jeden z mála běhů, kde opravdu celá částka frčí na charitu, žádné sponzorské dárky ve stylu sušenek, žádné medaile (i když jsem toho názoru, že zrovna malá Světluška, nebo malá žárovička jako medaile na černé stuze s bílým nápisem by mi moooc slušela), nikde nevidíte miliony letáčků navíc.

Bez doběhového občerstvení, které by se platilo, bez vody během závodu, ale s tou nejlepší atmosférou!

Byla jsem mezi prvními dvouma tisíci platícími a tak si odnáším na startu i balíček, dostala jsem čelovku od sponzora Isostar a pouzdro na telefon od Hannah. Malou taštičku.

Nakonec mi dělala společnost jen Romča, společně jsme běžely už Winter run a s ní se mi běží dobře. Užily jsme si perfektně i atmošku před závodem na koncertě Lenny. Běhaly jsme a skákaly, skotačily jako malé holky, jen abychom se zahřály. Zima byla šílená. Fronty na teplé nápoje nelidské.

Toalety nechyběly, šatny také ne a co opravdu velice kvituji tak odbavení startovného a získání balíčku či pásku na ruku, bylo bleskové.

V rytmu bubnů se řítíme do startovního koridoru, dav šílí, všichni jsou i v té zimě neuvěřitelně naladění a spokojení - a opět se potvrzuje, že není na světě běžce, co by nebyl úspěšný, obětavý a šťastný. Startujeme! Odpočítáváme! Běžíme!

Na výběr je ze dvou tras: 4,5km a 2,5km. Nakonec se delší trasa blíží cca 4km, kratší bude cca souhlasit, tu mám naběhanou.

Je úžasný, jak je vše osvětlené čelovkami, přemítáme s Romčou o tom, jaké to musí být z letadla, pruh světla ve Stromovce. Lidé se fotí, běží vozíčkáři, dospělý, děti, zvířata, koloběžkáři - všichni se řítí směrem dopředu.

Když doběhneme, hned se odpojím a běžím směr domů, nevím proč, ale mám strach chodit pozdě tmou, to jsou ty televizní strachy, že v každém druhém křoví číhá vrah s motorovou pilou. Samozřejmě já šoumen běžím schválně místy, kde je největší tma a nesvítí ani oharky od cigaret od náhodných vrahů. A to jednu cestičku jsou lampy, ale já mám naučenou cestu, já trubka chtěla uběhnout víc. Domů to mám do hnusného kopce, ale směle vyběhnu i ten, potkám partu slečen, co evidentně odnášejí světelné tyčinky pro označení cesty.

Doma na mě čeká celá rodinka vzhůru i když je kolem desáté. Tedíkovi rostou zuby, Štěpa jako malý autík prostě nespí a Matyáš celoživotně chodí spát až pozdě. No aspon si vyslechnou zážitky.

Bylo to moc fajn a těším se, že si zaběhneme zase další rok, protože, co je lepší než podpořit dobrou věc sportem.

Anet

Joo a víte vy co? I přes tu zimu se slétlo přes 4000 Světlušek světluškovitých.

JAK MŮŽETE PODPOŘIT SVĚTLUŠKU I VY? http://www.rozhlas.cz/svetluska/jakprispet/#dms