středa 7. října 2015

Můj nejlepší běžecký zážitek - 10km RunTour

Krásný den,

uběhlo pár dní a já konečně vstřebala veškeré své zážitky ze zatím nejúžasnějšího svého běžeckého závodu.

Zaběhnout si 10km jsem se rozhodla především proto, že jsem chtěla zjistit jaké mám síly. Před registrací jsem běžela onu vzdálenost jen jednou. Když jsem se chtěla registrovat, tak jsem zjistila, že prodává svou registraci Romča a byla tak ochotná, že mi pomohla registraci přepsat.


No je to v rukávě, musím si sestavit plánek pohybu a připravit se. Zářijová příprava byla dost tvrdá ale nakonec stála za to. Oněch 10km anebo vzdálenost nad, jsem uběhla snad 5x za celý půl roku co běhám, tak mě polil před začátkem strach a nejistota, cítila jsem se téměř jako před Spartan race.

Nakonec se na běh přihlásila i moje spoluzávodnice Jitka - na 5km. A protože je to holka veselá a nic není nikdy v klidu, tak jí den předem skolik moribundus - a to mi vyzvedla balíček a vezla mi ho po práci domů. Zelená, bílá tralala mi předala balíček, a přemýšlela o tom, jak své startovné někomu udá.

Naštěstí se jí udělalo lépe, a na Ladronku se vydala. Já se opětovně plazím pěšky něco kolem 7km. Ona již natěšeně vyčkává frontu na trička. Koupíme si krásné červené - no spíš do lososova a už se do něj noříme abychom vyrazily.

V areálu jsou krásně rozdělené šatny podle startovních čísel, toalety kupodivu bez front, leč bez papíru..  :) Občerstvení a další nezbytné věci, dětské koutky, chodící dinosaurus - který potěšil především Pokáče - kdo kdy měl na koncertě tančícího dinosaura?

Čas nás tlačí, proběhneme stánek Novy, uděláme startovní selfie a už jdu vyprovodit Jítu na start.

Bum prásk ratata a už se běží. Chci si Jitku vyfotit už na začátku ale v davu 1100 lidí to tak nějak nelze. Tedy běžím na místo první picí pauzy. Tak jí blejsknu a jdu čekat ke startu.

Tam se potkám s jednou z holek Planetkářek od nás ze skromné skupinky, testuje svůj došlap od Mizuna (jež později také vyzkoušíme).

Jitka doběhla v krásném čase a věřím, že nelituje, že do závodu nakonec šla. Já protáhnu tělo a jdu na start.

Posouvám se dozadu, protože na začátku jsem vždy hrozná brzda, ještě když běžím delší vzdálenost, a potřebuju pěkně rozprostřít své síly. První kilometr mě tlačí noha - další kilometr se těším na vodu - po 3kilometru doufám v brzký cíl, a na 4 mě začne píchat příšerně pod žebry. Běžím si někde vzadu a mám radost, že jsem předběhla alespon těch pár jedinců. Na pátém kilometru chytnu nový dech a běží se mi lépe. Nastává proběhnutí "cílem" a další pauza na ionťák. Ted škaredá rovinka, kde sem tam pokulhávají ti, které předběhnu. Pak to jde jak po másle, předbíhám a předbíhám a poslední kilometr to byl ten snad můj nejkrásnější.. :)


Po doběhnutí mi gratuluje Jitka - smlsneme si na Margot a banánu - potkáme se opět s Míšou a uděláme si fotku. Zajdeme na video do Rajec budky, uděláme si fotku ve Smileboxu. Manžel s jedním ze synů mi donesou pivo a usmívají se.. Mám krásný čas za 1:07:03 - což mě moc těší - táta říká, že nikdo ani nemyslel, že to bude horší.. :D Počkáme si na vyhlášení vítězů a tomboly, kde mi hlavní cena uteče, vítěz je číslo 908 a já mám proklatě 907.

No a ted se rozloučit se spoluběžkyní a vyrazit pěšo go home. Asi po 3 kilometru mě rozbolely hrozně nohy.. Ale cíl už máme v dohledu.. :)

Doma už jen uklidit, vyžehlit, uvařit a život je hned veselejší.. :)
Anet