pátek 6. května 2016

Láska přes internet - můj příběh

Krásný den,

dneska si povíme opět něco z mého života, tentokráte se nebudeme řáchat až si budeme hlavu lámat o stůl, ale užijeme si krapet té romantiky a mimo jiné se dozvíte, jak příšerně naivní jsem dokázala být.

Když mi bylo cca 15let, doma přistál první počítač - velký obří monitor a taková ta pořádná šedá bedna s myší, co musela jezdit po podložce. Tajemství internetu ještě tehdá nebylo nikterak odhaleno, nikdo pořádně nevěděl, co na té bedně dělat, a tak se pařil tak možná online králíček Jazz rabitt. Tehdá se ve velkém obchodovalo s vypálenými cédéčky, zkrátka borci postahali hudbu a klidně po 150,- prodávali cédéčka, filmy, co vám bylo libo. Postupem času to uměl každý a servery ke stahování přibývaly, dneska si vy mladší možná zaklepete na čelo, že opravdu běhaly po školách seznamy s nabízenými hudebními nosiči a u nich ceník. Ti co měli našláplé PC na tom zkrátka nehorázně rejžovali.

Také byl velmi populární Xchat, dneska ani netuším, jestli něco takového funguje. Všichni jsme tam lovili nějaké ty polovičky. Ani já jsem nebyla výjimkou a dneska se i divím, že jsem si dokázala takto naslepo dát rande, kupodivu se snad nikdy neukázala bytost dle popisu, ale rozdíl ve věku býval i 20let. Také se to množilo seznamkami ve stylu Líbímseti. I skrze tento server a dlouhé povídání jsem si domluvila jedno rande, kluk byl sympatický, já už tehdá měla dítko a byla samomatka, nicméně na mě to byl velký klidas a já potřebuju vedle sebe "energii".

Ze života seznámení
Když jsem jako samomatka s počítačem měla chvilky pro sebe a staré známé jsem díky dítěti odložila, protože chtě nechtě už stejné zájmy nemáte, objevila jsem praštěný virtuální svět Damokles.
Měla jsem profil, založila jsem si noviny, jedla jsem a spala, a seznamovala se s dalšími postavičkami. Jeden takový syčák mě natolik okouzlil, že jsem mu sedla neuvěřitelně na lep. Nebyla jsem bohužel sama a bylo nás víc, okouzlující záchranář osamocených, zhrzených a zklamaných holek, a že si zahrával i s dívkou na vozíčku například. Došlo to až tak daleko, že jsme spolu měli odcestovat do Francie, se sbaleným kufrem jsem na něj čekala, ale už se neukázal.

Nakonec jsem do té Francie odjela sama o nějaký ten měsíc později.

Uplynul nějaký ten čas. Brácha mě neustále lanařil na takovou bláznivou online hru, kterou hrával a já mu když byl mimo domov, pomáhala stavět políčka a živit obilím vojáčky. Jednalo se o TRAVIAN - hru, jež mi změnila život. Jak je člověk osamocen a sám potřebuje rozptýlení, brácha stále hlásal, at to zkusím, že přijdu na jiné myšlenky. I stalo se, z naprostého neherního tydýta, z farmy (vesnice neustále okrádána o suroviny) jíž jsem na začátku byla, jsem se stala diplomatem v jakési alianci. Postupně jsem odhalovala taje hry, a jak už to má užvaněná huba umí, brzy jsem získala spoustu kontaktů a uměla si poradit s neuvěřitelnou spoustou situací.

Nebudu vás uvádět do tajů hry, v podstatě herní mapa, kde staví tisíce hráčů své vesničky, vojáčky do obrany a útoku, bojují spolu, okrádají se a ve velkém finále cca po několika měsících se objeví plány na stavbu Divu světa - cíl celé hry, je takový Div mít. Podaří se to pouze 10hráčům z tisíců a pár aliancím, pak nastává taky honění hráčů a hledání výpomoci od dalších spojeneckých aliancí, strategické umístění a další a další body. Poté samozřejmě nastává fáze, kdo tento Div postaví až na úroven 100 aniž by mu ho někdo totálně zbořil.

Odzbrojující úsměv mého muže
Někdo se toho nedočká nikdy a mě se to zadařilo hned na první dobrou. Ovšem znamená to nepřetržitou hlídku nad touto stavbou od iks lidí, nespíte, nejíte, hlídáte. Mezi všemi těmi lidmi byl také nick Desireus, strávila jsem s ním hodiny povídání přes interní herní poštu. Nakonec se nám nepodařilo vyhrát, ale byl to rok plný fascinujících zážitků a nových přátel, ve finále i reálných.

Mezi světy je vždy nějaká prodleva, aby si hráči odpočinuli a tak jsme s milým Desireusem, téměř ztratili kontakt, ačkoliv jednou jsem mu napsala. Nastal další ročník a parta se zase slezla. Tentokrát z těch naprostých joudů vyrostli naprosto úchvatní hráči :D A Kirtans (já) a Desireus společně bok po boku opětovně válčili. Neznala jsem jeho jméno, nevěděla o něm nic, ale postupem času jsem jeho alespon písemnou společnost vyhledávala čím dál častěji.

Já měla dítě, on děti nenáviděl a měl dlouholetý vztah. Jediné informace. Před velkým závěrem a kupodivu světě div se, opětovným stavěním Divu světa se uspořádal sraz na jedné chatě. Už tehdy jsem vnímala, že mezi námi skáčou jiskry a já jsem byla, troufám si říci i takto na dálku zamilovaná až za ušima. Nikdy jsem ho neviděla a tajně jsem si přála at je strašně škaredej, koktá, a má obří nadváhu aby mě to přešlo. Když jsem čekala u vlaku a společně jsme jeli na chatu, byl to kluk v košili, s dlouhými vlasy a naprosto brutálně odzbrojujícím úsměvem. A bylo vymalováno.

Svatební
Jakožto vedení aliance jsme si nacvičili takové praštěné taneční číslo, po pár drincích se stalo, že jsme se spolu povalovali na stanu (nikoliv uvnitř, nějak jsme ho nestihli postavit :D). Nicméně jako gentleman to ukončil jen u nějakého toho mazlení. Celý víkend jsme pak spolu byli ruku v ruce, ale mělo to své mouchy, já věděla, že má přítelkyni a slyšela ho telefonovat (ona na stáži a on jí odpovídal "já tebe").

Odjezd z pohádky neuvěřitelně bolel, smiřovala jsem se s tím, že zkrátka mám dítě, mám závazek, jsem příšerně chudá a on se chystá být doktorem věd a já se dál jak k maturitě nedostala (ačkoliv kvůli němu jsem se přihlásila na dálkové studium alespon vyšší školy, kam jsem tedy úspěšně nastoupila, po prvních zkouškách jsem ale musela odejít, protože jsem to neutáhla finančně).

Pak byl nějakou dobu klid, snažila jsem se na to celé zapomenout ve smyslu, že to bylo krásný, ale nic z toho nebude. Po několika dnech mi přišla na skype zpráva, že by rád o víkendu přijel. Srdce jsem měla až v žaludku. Domluvila jsem si hlídání s rodiči a on opravdu přijel. Oba jsme byli nervozní jak myši, ani jeden z nás nevěděl, co očekávat a co bude, přítelkyně stále na stáži a on mi jen oznámil, že to s ní ukončí ale, že chce být fér a udělat to osobně, ne po telefonu. Dokonce zůstal i další noc a den, aby mohl poznat mého syna a ten ačkoliv nenáviděl všechny lidi světa, s ním byl od začátku jedna ruka.

Brzy nás bude pět
Pak už za námi jezdil téměř každý víkend. Bylo to velice náročné období, protože jsem byla v té době vyhozena z práce, novou jsem jako samoživitelka nemohla najít, a peníze ubývali a nebyli. Celý týden jsem vždy šetřila na víkend, abychom vypadali se synem jako normální rodina. Po pár týdnech se mě ale zeptal, jestli nemám nějaké finanční problémy, tehdy jsem se vyhladovělá rozbrečela a vysypala, jak šíleně žiju, abych to dítko uživila, hrozně jsem se bála, že když se to dozví, odejde. Nejedla jsem celý týden, protože jsem tušila, že bude chtít třeba někam na výlet o víkendu a já nechtěla, aby stále vše platil. Jenže on byl hrdina mého života.

Pomohl mi zaplatit veškeré dluhy, co se mi nahromadily. Protože dále to takto nešlo, naplánovali jsme odstěhování k němu do Prahy. Byli jsme spolu 6měsíců. První seznámení bylo 9.7.2010. 7.9.2012 jsme se vzali a 2.10.2013 se nám narodil syn.

Kdysi mi vyprávěl jak 2dny nespal a probíral možnosti, zda si vybrat mne, nebo zůstat ve vztahu který už dlouhodobě jen udržují, aby nebyl ani jeden z nich sám. Od chvíle kdy jsem ho poznala, mě potkalo neuvěřitelně moc karambolů a potíží ale nikdy se neptal a vždy mi pomohl. Ačkoliv ten morous nikdy neříká, že mě má rád a celkově vůbec nikdy neprojevuje slovně city: "Jednou jsem ti řekl, že tě miluju a dokud se na tom nic nezmění, nevidím důvod to znovu říkat".. Nebo "Proč bych ti říkal, že ti něco sluší? Pak to akorát budeš nosit pořád a já budu otrávenej, ted jsem vždycky mile překvapenej, když si vezmeš to, co mám na tobě rád."

Je to nejlepší kamarádka, manžel a táta a nikdy si ho nepřestanu vážit.

Aneta