čtvrtek 25. srpna 2016

Run In Color - vzala jsem rodiče běhat

Krásný den,

ještě když jsem byla těhotná, jsem se rozhodla, že po porodu bude můj první běh ten barevný. Color run mi utekl, Barvám neutečeš taky a zbýval dva měsíce po porodu běh Run In Color. Protože to vycházelo zrovna v čase, kdy moji rodiče vraceli nejstarší ratolest z prázdnin do svého pokojíčku, nezbývalo než to trošku sloučit, tedy otázka padla brzy: "MAMI A TATI, NECHTĚLI BYSTE S NÁMI JÍT BĚHAT?"

Nejdřív se asi zalekli, ale statečně se rozhodli, že půjdou a myslím, že zážitek jim už nikdo nevezme. Jaké to tedy bylo?

Po registraci, která bych řekla, byla zbytečně komplikovaná, protože nešlo registrovat najednou rodinu, ale musel se každý jednotlivec registrovat zvlášt, přišel email o uhrazení (protože jsem platila vše sama skrze jeden email, přišla jen jedna odpověd). Na reakce na facebooku, bylo odpovídáno v rychlosti.


Co mě potěšilo, byla možnost předběžného vyzvednutí balíčku a ne pouze v den závodu, protože mám neustále honičku s časem, tak jsem mohla mít vše už alespon v klidu doma, a také jsem se mohla srazit s kamarádkou, která se se svým kloučkem také účastnila.

V sobotu 13.8 tedy přijuchali najásaní rodiče, oblékli jsme si trička, brýle a poprali se o to, kdo si vezme jakou barvu (která byla společně s náramkem součástí startovního balíčku) se synem :D

Závod se konal na Vítkově, zpakovali jsme se tedy celou rodinu včetně miminka v kočárku, mladšího syna s odrážedlem a hr na vlak. Když jsme dojeli na Masarykovo nádraží, vydali jsme se směr vrch.

Procházkou jsme se parádě rozehřáli, přeci jen jsme našlápli zhruba 3,5km. Atmosféra nás hned strhla, hudba duněla, toalety nechyběli, barviček moře ke koupi, občerstvení, no zkrátka super, i to počasí se umoudřilo a bylo přesně tak akorát na závod, žádné vedro, žádná zima a sluníčko.

Rodiče nejsou žádný běžci a tak jsme byli domluvení, že půjdeme svižnou procházkou (stejný nápad mělo více "běžců") a sem tam popoběhneme, synátor ale vypálil jak žíznivá čára.. :D I rodiče popobíhali a jsem na ně pyšná, na stanovištích dostatek barev, dobrovolníci super (rozhodně lépe zvládnuté stanoviště než loni na Color run, kde jim došly barvy po pár běžcích). Trat závodu perfektní (dva okruhy slibované v délce 2,5km ale odhadovala bych to na necelé 3km podle hodinek)

Ve finále sice nebyla medaile ale možnost se vyfotit u stěny s různými sranda nápisy, možnost nechat si změřit tělesné proporce od Světa zdraví, reklamní stánky a zdarma Sládkova limonáda s příchutí černého rybízu.

Protože nejstarší doběhl do cíle nějako brzy, prostřední se cítil unavený a nejmenší, ačkoliv jsem těsně před závodem kojila, protestoval proti celé akci, musel muž naložit všechny děti do vlaku dříve a odjet s nimi domů. My jsme si ještě prodloužili procházku až na Staroměstskou a odtud pak jeli metrem.

Procházet se po Praze jako čunící s rodiči, kdy se vám tohle poštěstí, válet se s mámou v barvách a předhánět se s tátou který nemůže chodit z kopce kvůli kolenům a do kopce běží, mámě co naopak do kopce nemůže dýchat a z kopce běží, to se prostě nestává každý den. Ten den jsme nakonec měli v nohách 14kilometrů.

A co dál? Rodiče se chystají na Zombie Run.

A co vy? Vaši rodiče? Sportujete společně?
Anet

Rozhodně bych ale příště v případě dětského balíčku dala možnost vybrat si i dětské tričko, případně bych značně ponížila startovné. 350,- za dítě v případě toho, že musí mít nejmenší dámskou velikost, jež mu je stejně velká, mi nepřijde jako ta správná volba.