pondělí 13. března 2017

Recenze - Richard Skolek - Moudré z nebe

Krásný den,

už je tomu nějaký ten pátek, kdy se objevila v obchodech čokoláda Modré z nebe, i mě se několikrát stalo, že jsem touhle pochoutkou byla obdarována. Vlastně ani nevím, jestli se už nevyrábí nebo mi jí jen nikdo nenosí.

V nebi nemusíme najít ale jen vše modré a anděly, ale i moudrost a moudrost se věk věků nachází i v knihách.

Originální popisek knihy: " Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Malý Richard si zaznamenává stěžejní okamžiky z předškolního a raně školního života. A řeší je s vážností svému věku vlastní. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté."
Kdo je autor knihy Richard Skolek?
Spisovatel, překladatel a lektor žijící v Brně. Brno je také jeho rodným městem a i to si přečtete v jedné z mnoha knih, které již napsal. Nepíše pouze pro dospělé, ale věnuje se také hodně literatuře pro děti. Píše do novin, časopisů, spolupracuje s rozhlasem, vede kurzy tvůrčího psaní a je součástí improvizačního divadla. Zkrátka člověk s bohatým denním programem a tudíž se dá předpokládat, že témata ke psaní se jen hrnou.

OBSAH KNIHY
Deníček malého "chlapečka" jak by řekla jeho teta. Kluk z Brna, kterého rodiče pojmenovali Richard. Kluk co si píše deník a začíná už ve školce. O tom, co ho štve, co se mu zadařilo, čemu na tom světě dospělých nerozumí, proč přítel její ségry prudí se zbytečnými dotazy na sport. Jeho dětský život provází obezita a hory sladkostí podstrkovanými rodiči. Příhody z táborů, školy. Pohled na svět dospělých, kde se vypije příliš mnoho alkoholu.

U knížky jsem měla poměrně dlouho pocit, a to i přes její nízký počet stránek, že je trochu křečovitá, ano má jí psát malý kluk ale jako matka několika dětí jsem se nemohla vžít do toho, zda opravdu takhle uvažuje dítě. Zkrátka jsem si musela na styl psaní zvyknout - s postupem času, jak se Ríšův věk zvyšoval, se měnil i styl psaní. V knize jsem našla nepřesnost týkající se Dinoparku ve Vyškově, který dle mě v roce 1996 ještě nestál, ale byl to pouze ZOO park. Při dohledání informací se mi to jen potvrdilo, prvně se Dinopark otevřel až 20. května 2006.

Co je určitě krásně znát je rozdíl mezi dětmi dnes a před rokem 2000. Příhody jsou psány s lehkostí a humorem. Vydání, jež jsem měla v rukou nebylo ilustrované, novější vydání (rok 2016 - ilustrace Štěpán Janík) je včetně krásných a velmi zdařilých ilustrací, knize dodává větší šmrnc.

Kniha je oddechové čtení na pláž k vodě, nebo s sebou do vlaku (nezabere zase tak moc místa a dá se přečíst poměrně rychle, pokud vás nebude rušit styl psaní).

Ukázka:
Von je věřící a vysvětloval mi, že to tak zařídil Bůh, von takovým věcem říká „moudrý z nebe“, ale mně se to teda moc nezdálo, to von ten Bůh to má nějaký pomotaný, protože teta prej byla skvělá, a jestli si teda někdo nezasloužil, aby umřel, tak to určitě byla vona, a co teď chudák strýc, novou tetu si najít nechce a je sám a moc pije, no a mimochodem je na tom dobře vidět, jak přiblblý to chytání ryb je, když je z něho smutnej i strýc Budlibák.

Anet