pondělí 19. června 2017

Recenze - Ivona Březinová - Řvi potichu, brácho

Krásný den,

často koupím knížku podle názvu, nebo podle obalu, někdy zaujme anotace a někdy jen úryvek, který někde zaslechnu. Ta poslední možnost platí u právě dočtené knihy.

Unavená sedím na gauči a slyším upoutávku na ocenění Magnesia Litera, zpozorním, protože slyším slovo autismus, které se nás momentálně dotýká a já stále hladovím po informacích a odpovědích.

Tuhle knížku si musím pořídit
:

Kdo je autorka knihy Ivona Březinová?
Píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorii a nebojí se ani rozmanitosti v žánrech. Vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu se zaměřením na češtinu a dějepis. Od roku 1996 je spisovatelkou z povolání. Vede semináře tvůrčího psaní. Často se účastní besed, je autorkou desítek knih.

OBSAH KNIHY
Přišla zásilka a náš malej autista si rozbalil balíček jako vždy, má to rád, rozbalování balíků. Když přijdou knihy, s naprostou přesností rozdělí knížky mě a mému muži, nevím, jak to vycítí, čteme podobný žánr a někdy podle barevnosti obálky, bych volila spíše toho druhého jako vlastníka knihy. On je však neomylný.

Podává mi knížku s naprosto dokonalou obálkou, zběžně prolistuji a s radostí vítám i spoustu krásně vyvedených kreseb. Jsou propracované a skvěle se hodí svým stvárněním ke knize a tématu.

Chci se hned začíst, ale to mi není dovoleno, náš autista má přesný režim a ted si musím házet míčem. K večeru se pak začtu a už od začátku vím, že to bude jedna z těch knih, na které budu dlouho myslet a budu jí často doporučovat.

Kniha je psaná údajně pro děti a mládež ale dle mého je až pro starší dětí a dospělé, nevím, zda by děti pochopily téma. Stačí nám, že vysvětlujeme synovi bratrův autismus a není to nic jednoduchého pro pochopení (možná to bude také tím, že má sám jisté poruchy). Ačkoliv náročné téma, je napsané svěže. Zhltla jsem jí na posezení, měla jsem tedy štěstí, že jsme zrovna byli na víkend u rodičů a tedy byl čas.

Hlavní hrdinkou je Pamela, která nám vypráví o svém životě bez otce, který odešel. Ze strachu, z obav, ze sobeckosti, od rodiny, po zjištění, že Pamelino dvojče, její bratr Jeremiáš, je autista. Na všechno je společně se svou matkou sama a není to nic jednoduchého. V knize je pro mne spoustu situací důvěrně známých, panika z rozbití hrnečku, touha po kulatém jídle.

Pamela navštěvuje školu, kam dochází také Patrik, postupem (ačkoliv mě to bylo jasné skoro z první věty) se dozvídáme, že Patrik má jinou formu autismu a to Aspergerův syndrom.

Zážitky at už bolestné, nebo veselé z každodenního života. Je k neuvěření, že kniha není psána z vlastní zkušenosti, protože je psána velmi autenticky a zaskočilo mě, když jsem se v závěru dočetla, že tomu tak není.

První kniha, která mi přijde dostupná čtivostí všem a zároven vysvětlí, že to opravdu není lehké, bez servítek a bez obalu. Když vám voní zkažená ryba v kontejneru, nebo zrovinka zaparkovali auta jinde. Všední život, který je na pár chvil u čtení i zábavný a oddechový ale realita je velmi těžká.

Vypíchnout také musím opravdu úžasné kresby jejichž autorem je Tomáš Kučerovský.

Hodnotím velmi vysoko, a pokud chcete autismus přiblížit někomu v okolí, neváhejte.

Anet

Žádné komentáře:

Okomentovat