sobota 16. června 2018

Pražská Sedmička - na triatlon přifrčela i Sáblíková

Krásný den,

série bláznivých běhů pokračuje. Nevím, jestli je to mou osobou a výběrem, nebo mám prostě kliku, ale závody, kterých se účastním, jsou vždycky opravdu vypečené.

Loni jsme s kamarádkou objevily tenhle běh naprostou náhodou a já se okamžitě zamilovala, protože běžet z bodu A do bodu Bé, to je prostě sen každého běžce. Vyhlížela jsem tedy další ročník a když spadla Trojská lávka, přes kterou se mimochodem běželo v lonském roce, téměř jsem zamáčkla slzu, že se asi nepoběží.

Jenže organizátoři se nelekli vlka nic! Pár moudrých hlav se sešlo a stvořilo plán. Naprosto geniální plán na TRIATLON. No jako upřímně, byla ve mě malá dušička a že se jako bude plavat a já jsem spíš ten typ plácajícího se vodního hada po útoku velkou rybou.

Ubíhají dny a triatlon nabírá svou finální podobu, šest kilometrů běh, plavba přívozem a tři kilometry reKola či kolobrndy a opět fotograf na každém rohu, letošní ročník byl ale celkově nabitý zážitky.


Závod bych přirovnala spíše k rodinné záležitosti, organizátoři si se všemi podají ruku, Honza nám rozeslal i soukromé zprávy a celkově je komunikace prostě boží. Letos to vidím i z pohledu dobrovolníka, protože kamarádka letos neběžela ale zúčastnila se z druhé strany - aneb tomu se říká věrnost.

Za pár kaček v poměru s velkými masovými závody.

Když se slezeme na místě výběhu tedy v Holešovicích (Praha) v Classic 7 je totální pařák, stejně jako loni a já si v duchu škrtám první splněný bod - máme pěkné počasí.

První fotopoint a vyzvedávání balíčku, tohle proběhne v cukuletu včetně úschovny, přeci jen nás tu není několik set, a tak to poklidně plyne. Je sranda, slunce, houslista nám poněkud vyrostl a chystáme se na rozcvičku.

Po zahřátí se vybíhá a hned je sranda na světě, samozřejmě stádo nesoutěžních běžců, byli jsme několikrát upozorněni, že si to máme hlavně užít a nikam se nehnat, se žene kamsi dopředu a absolutně mine první šipku.. :D No jistě, to jsme celý my. Honza ještě udatně vybíhá, že jako tudy ne až nakonec mávne rukou, že už je to jedno a všichni se řítí rovnou za nosem.

Pak tu máme další fotopoint a tam se přiřítí Sáblíkovic Martina, no zkrátka, já jak jsem je tam viděla hezky postávat a fotit se, tak jsem tam vlítla jak torpédo. Natažený svaly zatajím. Další kulturní vložka byl musicpoint na mostě a oranžová dobrovolnice Jitka. Tu jste mohli poznat podle toho, že kdosi vepředu řval: "V křoví je Jíťa!"

Ideálka do horkého počasí, protože nemáme ani dva kilásky za sebou a už tu máme občerstvovačku u RAW stánku, ovoce a vodička. Lidi to berou fakt v poklidu a neženou se (i když někdo asi ano).

Po cestě se pak ukrývá spoustu zážitkových okamžiků jako fretka lezoucí z Vltavy, kterou fotil dle mého prvního dojmu potápěč (byl to pouhý běžec), občerstvení u Tygra, kde už bylo sežrané mango, zachranovala to podle někoho pokřikujícího "No ble Babišova Kofola!".

Ceduli označující "PLICNÍ PAUZU", jsme v tom vedru všichni vítali. Soutěska fotopoint a velrybí fotopoint s luxusní hudební vložkou (ted se snad nepletu, že to byl saxofon, protože jsem přes spocené oči moc neviděla). Focení se konalo i u přívozu a tam přišla taky ta nej atmoška. Vždycky jsem se ocitla v chlumu běžců, kde se pokřikovalo, tady to bylo něco jako "Já s váma nepojedu, vy smrdíte." nebo "Kdo nesmrdí, nejede!" Pravděpodobnost toho, že nám to vedro v pravé poledne leze na mozek je vysoká, OPAKUJI, VYSOKÁ!

Dosedneme do lodičky, kam se nás převozník rozhodl nacpat víc, než původně chtěl, protože jsme vychrtliny běžecký, a jen se rozjedeme, tak to začne. Kdo si všiml trumpetisty? ROCKY BALBOA v přímém přenosu. Tleskáme, hučíme, smějeme se a už ted vím, že tenhle závod zůstane jedním z TOP zážitků.

Kola jsou fuč a kolobrndy dorozebírají ostatní, a tak se rozhodneme běžet až do konce (jeden dobrodruh se rozhodl, ačkoliv den předem hrozně lilo, přebrodit Vltavu, což bylo opravdu tak trochu na vlastní nebezpečí).

Další porce zážitků na sebe nedává dlouho čekat a my potkáme nádhernou mořskou pannu a u ní další fotopoint. Mezitím podáme pomocnou ruku při nehodě slečny na koloběžce a potkáváme běžkyni, které není lhostejný pejsek u stromu na vodítku (byl pana fotografa a nechal ho ve stínu).

Zhruba dva kilometry před koncem pak potkám paní s kočárkem a v něm dvě cácorky, a protože terén je prostě na dva prdy v daném místě, tak se rozhodnu jí pomoci tlačit káru. Povídáme si, běžíme a ani se nenadějeme a jsme v cíli.

Prazelenina, komunitní zahrada - dobrovolník co vyhrál mrkvový dort mi donesl pití a já si pak dala pivo a luxusní chlebík s domácí tvarohovou pomazánkou, cibulkou a ředkvičkami. Když všichni doběhnou tak se vyhlásí vítězové fotosoutěže, která probíhala po cestě a pořádně nás spláchne déšt. Když se rozhlédnete kolem, nikomu to prostě nevadí, je legrace, a to dobro stoupá i ze země jak ta pára po dešti.

Ve startovním balíčku bylo vstupné do fitka: http://fitinn.cz/ a dále pak poukázka na tři hodinové jízdy od https://www.rekola.cz/.

Jedinou výtku bych pak měla k placce na památku (místo medaile) protože si odznaky apod. kupuji na závodech, kde medaile není abych měla vzpomínku, tak bych ocenila, aby měla v dalším roce třeba jiný design (praktické samozřejmě je, mít jich hodně a používat každý rok, a tak by možná stačilo vyzdobit je rokem pořádaní - jasně to si můžeme udělat doma sami a já to provedla, ale určitě by to potěšilo)

Většinu informací najdete zde: https://www.facebook.com/PrazskaSedmicka/
Instagram zde: https://www.instagram.com/prazska_sedmicka/

Tak zase za rok a jestli váháte, jestli dorazit na tuhle akci, tak už neváhejte, tohle chcete zažít.

Anet

Jak vypadal lonský ročník: Pražská Sedmička - nejen o hledání sedmého schodu

Zdroje fotografií:
- vlastní archiv
- Pražská Sedmička oficiální mapa
- Dušan Vondra https://www.facebook.com/dusanvondraphoto/?fref=mentions